Zlouni se vracejí v pokračování plném šílené akce, vizuálních nápadů a nezastavitelného tempa.
DreamWorks měl vždycky zvláštní vztah k animaci. Na jedné straně průkopnický Shrek nebo Jak vycvičit draka, na té druhé banda mluvících ryb či včel. Zatímco Pixar a Illumination si postupně vybudovali jasný rukopis i věrné publikum, DreamWorks dál balancuje mezi nápaditými projekty a naprostým gulášem. Proč se studio rozhodlo pro pokračování Zlounů? Inu, stačí se podívat na čísla. Jednička s rozpočtem kolem 70 milionů vydělala čtvrt miliardy – a to je argument, který v Hollywoodu mluví za vše. Upřímně – moc lidí si o pokračování neříkalo.
Čtěte také: Nová Zlatovláska je konečně online. Pohádkovou fantasy vidělo v kinech 144 tisíc diváků
Ve dvojce se Zlouni snaží žít poctivě, ale když někdo začne krást jejich jménem, musí zpátky do akce. Tentokrát v doprovodu trojice drsných ženských postav a s návratem starého nepřítele. Nic originálního, ale svižné to je. Film sází na rychlé tempo, vizuální nápady a animaci, která v nejlepším připomíná stylový chaos, v nejhorším epileptický záchvat. V rámci dětské verze Dannyho parťáků to ale funguje. Děj je podřízen tempu, vtípky střílí jeden za druhým a Sam Rockwell jako pan Vlk znovu potvrzuje, že jeho hlas má šmrnc, který utáhne i scénu bez pointy. Jenže – a to je klíčové – pod vrstvou zábavy tu chybí cokoliv hlubšího.
Na rozdíl od Shreka 2 nebo Kocoura v botách: Poslední přání tu nenajdete hlubší emoce, podtext ani výraznější vývoj postav. Příběh jede na autopilota, motivace jsou přímočaré a postavy často působí jako figurky v animovaném divadle plném efektů. Pokud vám ale stačí zběsilá akce, vtipy pro děti i dospělé a vizuální nápady, možná si to užijete víc, než byste čekali.
Scénář přitom sem tam šlápne i do satiry. Dojde na karikaturu Elona Muska – zbohatlíka, který si na megalomanskou svatbu pomocí AI vybírá nejbohatší hosty. Je to nenápadná, ale trefná facka současné oligarchii, kde už moc a bohatství nejsou prostředkem, ale cílem. A když se k tomu přidá i úvaha o tom, jestli moderní Robin Hoodové nejsou jen o něco sympatičtější variantou těch, proti kterým bojují, divák tak alespoň na chvilku zbystří.
Režisér Pierre Perifel navazuje na vizuální styl jedničky a znovu sází na koncept, který čerpá z odkazů Looney Tunes i moderního Spider-Verse. Film se chlubí stylizací i a záměrným vizuálním chaosem, jež rozhodně nepočítá s pauzami na nadechnutí. Výsledkem je podívaná, která na oko působí jako malý animovaný koncert – barevný, energický a nepřetržitě pulzující, až někdy těžko stačíte sledovat, co se vlastně odehrává. Co se animace týče, jde o zdařilou práci, ale vyprávění a logika příběhu za ní občas trochu pokulhávají.
Přes veškerou zábavu ale pořád visí ve vzduchu otázka: vznikl tenhle film proto, že měl co nabídnout, nebo proto, že prostě měl vydělat? Odpověď je zřejmě někde mezi. Zlouni 2 jsou zábavní, mají styl, rytmus a momenty, které fungují. Jenže zatímco děti budou spokojené, dospělí si možná po závěrečných titulcích řeknou, že by příště neuškodilo trochu ubrat na efektech a přidat na příběhu.
