Superman patří k nejvýznamnějším komiksovým superhrdinům. Ba možná jde dokonce o toho vůbec nejvýznamnějšího. Ve filmové podobě se objevil už mnohokrát, a aktuálně je to už podruhé, co má jeho snímkem odstartovat propojené filmové universum. Pro mnohé ikonického Henryho Cavilla vystřídal v titulní roli David Corenswet. Zackem Snyderem vyprázdněné režijní křeslo si přebral James Gunn, který má zároveň nad novým vznikajícím universem kreativní dohled. A teď se tedy nabízí obligátní otázka. Jak se nový Superman povedl?
Ačkoli ze stáje DC mám zdaleka nejraději Batmana a v komiksech jsem Kal-Ela nikdy příliš nevyhledával, snímkům s touto postavou se nebráním a mám je docela rád. Líbil se mi minimálně první film s Christopherem Reevem. Mám dokonce rád i Singerův propadák, nebo maličko zapadlý seriál Superman a Lois. A vlastně i příliš vážný a melancholický Muž z oceli od Zacka Snydera mě bavil. Nicméně mám výhrady k tomu, jak se v DC zcela očividně snažili navázat na Nolanovým Temným rytířem započaté vážné, temné a realistické pojetí superhrdinského příběhu a mýtu.
Proč? Protože se Supermanem nejde moc dohromady. Je těžké, aby prakticky nesmrtelný hrdina v barevném pláštíku nepůsobil ve vážné poloze tak nějak… Směšně. Ty nejlepší příběhy s ním (ano, přeci jen se mi jich pár dostalo do ruky), se vyznačují lidskostí, barvitostí a určitou dávkou odzbrojující naděje a naivity, která k mimozemskému nadčlověkovi, který je v jádru lidštější než my, neodmyslitelně patří. A teď si vzpomeňte na scénu, kde Superman ve zmíněném Muži v oceli láme vaz generálu Zodovi. Nebo na nejeden moment, kdy se Superman vznáší nad zemí s rozpaženýma rukama jako Ježíš, přinášející tak doslovnou božskou symboliku, ukazující nám, že superhrdinové jsou ve Snyderově pojetí něčím víc. Jakýsi mýtický pantheon. Bylo to příliš? Bylo. Byl to navíc dle mého samotný počátek pádu celého DCEU, které se po řadě pokusů zřítilo jako domeček z karet. Ať se to komukoli líbí nebo ne, Superman vždycky bude potřebovat jednu věc: určitou formu nadsázky.
James Gunn naproti tomu naprosto očividně pochopil, co postava Supermana představuje, a v těchto intencích se celý snímek rozhodl pojmout. Pryč je zachmuřený hrdina, často v rámci záběru i příběhu stavěný na božský piedestal. Tady Clark Kent i Kal-El čelí kritice, zpochybňování vlastních činů nejen jeho okolím, ale i sebou samým. Gunn se zároveň v mnoha ohledech vyhýbá problémům, které s touto postavou minimálně ve filmech leckdo má. Jeho Superman není moc origin (hned v úvodu jsme vrženi do světa, kde nejen on, ale i metalidé už nějakou dobu chodí po světě). Přesto je zde hlavní hrdina teprve na začátku své cesty, své kariéry nejmocnějšího hrdiny světa, své kariéry novináře, a v neposlední řadě i na začátku vztahu s Lois Lane.
A největším problémem Supese je jeho možná až moc velká síla, kdy s někým nepřemožitelným je velký problém držet na plátně krok a nemít o neomylného superhrdinu strach. Tady tomu tak není. Lex Luthor s tváří Nicolase Houlta má překvapivě skvělý a vrstevnatě propracovaný plán, jak Supermana zničit. Navíc je roztomile béčkově přepálený. Ovšem ne natolik, aby to působilo hloupě. Hned v úvodu tak vidíme, jak si vážně zraněný Poslední syn Kryptonu vydává lízat rány do své polární Pevnosti osamění. Titulního hrdinu pak v průběhu filmu vidíme na pokraji smrti, nebo vlastních možností hned několikrát. Toto sejmutí božského Supermana z nedosažitelného piedestalu se režisérovi a scénáristovi v jedné osobě daří skvěle. Hrdinu to polidšťuje a činí tak pro diváka mnohem snazší s postavou sympatizovat a vcítit se do ní. A právě onen lidský rozměr, kdy Superman je ve skrytu duše vlastně naivní muž, snažící se konat jen to dobré bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí, je na filmu zdaleka ta nejlépe zpracovaná vrstva. Ta třeba má pro mě svůj pomyslný vrchol ve skvěle natočené názorové výměně Clarka Kenta s cynickou Lois. Vidíme v ní dva pohledy na svět v přímém střetu.
Tady bych se zastavil u obsazení, které je (jak je ostatně u tvorby Jamese Gunna zvykem) naprosto skvělé a přiléhavé. Mnohým se moc nelíbilo nahrazení oblíbeného Henryho Cavilla. Za sebe mohu s klidem říct, že sympatičtější cast si umím jen obtížně představit. David Corenswet skvěle zachycuje jak naivitu Clarka Kenta, tak těžké břímě, drtící Kal-Elova bedra. Protnutí dvou rozdílných světů, zodpovědnost, i víra v to lepší v lidech. Do role pasuje skvěle. Rachel Brosnahan je jako Lois prostě skvělá. Umí být pro Supermana hlasem svědomí, kterému naslouchá a skvěle zachycuje novinářskou neoblomnost a drzost. Možná jde o vůbec nejlepší ztvárnění této postavy ve filmu. Nicholas Hoult se po snaze získat roli Batmana a Supermana v úloze arcizáporáka Lexe Luthora vyloženě našel. Přeafektovaného Jesse Eisenberga strká do kapsy a s přehledem hraje šíleného, posedlého génia, schopného jít za svým cílem s naprosto bezohledným zápalem doslova přes mrtvoly. Vytvořil skvělý protipól k Supermanovi, jakým má dobrý komiksový zlosyn být. Z vedlejších postav mě vyloženě potěšil Nathan Fillion jako Guy Gardner: odpadlický tlučhuba mezi Green Lanterny, a překvapil pro mě do té doby neznámý Mr. Terrific s tváří Edi Gathegiho. Ten si místy vyloženě kradl prostor pro sebe. Skyler Gisondo coby Jimmy Olsen byl taky skvělý. Povedl se i hudební podkres, kde titulní motiv výrazně čerpá z klasické znělky od Johna Williamse.
Verdikt
James Gunn odhodil božskou symboliku a vrátil Supermana zpět na zem. Jeho nejnovější počin není průšvih. Ale ani žánrová evoluce. A jednoznačně je to jeho nejslabší film. Na druhou stranu… Je to prostě dobrý superhrdinský snímek, který zachovává to, co tvoří titulní postavu a v mnoha ohledech napravuje chyby, nebo mezery ve světě (pokud vás kdy zajímalo, proč Clarku Kentovi stačí jen brýle aby ho nikdy nepoznal, dostanete odpověď). A místy přináší i celkem překvapivé zvraty v dosavadním pojetí (původní účel Supermanova vyslání na Zemi). A hlavně: klade důraz na lidský rozměr superhrdiny mnohem víc, než na nějaké pateticky zbožštělé paralely. Řekl bych, že může jít o vůbec nejkonzistentnější film se Supermanem, který si vlnu kritiky, jíž se mu v posledních dnech dostává, rozhodně nezaslouží. Vděčíme za ni možná přesycenosti superhrdinskou tématikou.
Čtěte také: Jurský svět: Znovuzrození je zapomenutelnou popcornovkou
A také tomu, že Gunn se v tomto projektu umírněně drží při zemi a v porovnání se svými předchozími filmy hraje možná až moc na jistotu. Což se vzhledem k tomu, že je zde snaha o start nového propojeného filmového universa, celkem pochopitelné. Je tu značná dávka naivity (která k Supermanovi patří) i pro Gunna typického humoru, která se však drží v určitých mezích (superpes Krypto je zlatíčko). Ten humor, barvitost a nadhled možná fanoušci “Snyderverse” opláčou, podle mého je to ale správně. Není to nejlepší superhrdinský film. Těžko říci, zda bude natolik úspěšný, aby odstartoval a definoval nový filmový svět DC. Zvláště v době, kdy má publikum tohoto žánru víceméně plné zuby a třeba takový Marvel dře bídu s nouzí. Ale je to dobrý film? Rozhodně. Zaslouží si návštěvu kina? Stoprocentně…
