Horor, který definoval pojem letní blockbuster, slaví půl století od premiéry. Spielbergovy Čelisti z roku 1975 se při této příležitosti vracejí na obrazovky – znovu si je můžete pustit na Netflixu i platformě Oneplay.
V roce 1964 narazil americký spisovatel Peter Benchley na novinový článek o obřím žralokovi, který děsil pobřežní vody Spojených států. O několik let později ho jeho nakladatel přesvědčil, aby na základě této události napsal román. Tak vznikly Čelisti. Ještě před vydáním knihy zamířil rukopis do rukou producentů Richarda Zanucka a Davida Browna, kteří okamžitě koupili práva k filmové adaptaci.
Čtěte také: Steven Spielberg dotočil sci-fi zahalené tajemstvím. Může jít o další Blízká setkání třetího druhu
Oba producenti tou dobou pracovali na snímku Sugarlandský expres od tehdy neznámého, ale talentovaného režiséra Stevena Spielberga. Právě skrze ně se k němu Čelisti dostaly. Spielbergovi, tehdy teprve 26letému, příběh připomínal jeho televizní snímek Duel (1971) – i tam šlo o konfrontaci jednotlivce s neuchopitelným, nevysvětlitelným nebezpečím. V obou případech byl ústředním tématem boj rozumu s nepředvídatelnou, znepokojivou silou.
„Budeme potřebovat větší loď.“
V přímořském městečku Amity přichází nový šerif Martin Brody. Hned po příjezdu je konfrontován s hrůzným nálezem – tělem zohavené dívky na pláži. Ukáže se, že šlo o dílo sedm a půl metru dlouhého a tři tuny vážícího žraloka. Městské úřady ale odmítají zavřít pláže – bojí se, že by přišly o letní turisty. Následují další oběti a Brody se společně s mořským biologem Hooperem a výstředním lovcem žraloků Quintem vydává na moře. A právě tam, po prvním střetu s predátorem, zazní slavná věta: „Budeme potřebovat větší loď.“
Nadšení při přípravě filmu ale rychle vystřídal naprostý chaos. Natáčení začalo 2. května 1974 ve městečku Edgartown na ostrově Martha’s Vineyard v Massachusetts. Voda byla ledová, přesto herci i komparz museli předstírat letní vedro. Během natáčení závěrečných scén na otevřeném moři spadly do vody dvě kamery (materiál se naštěstí podařilo zachránit). Scénář původně napsal sám Benchley, ale Spielberg brzy převzal otěže a producenti k němu povolali zkušenějšího Howarda Sacklera. Ten se však rozhodl své jméno z titulků nakonec vynechat.
Když hrozila stávka hereckých odborů, byl do týmu přizván ještě další scenárista Carl Gottlieb, který si ve filmu zahrál menší roli. Produkci komplikoval i mechanický žralok, který se neustále kazil, náklady stoupaly a původně plánovaných 52 natáčecích dnů se proměnilo v 155. I přesto, že se Martha’s Vineyard zdála být ideálním místem (díky mělkému moři bylo možné technicky zvládnout scény se žralokem), nikdo nepočítal s takovým množstvím potíží.
Jeden z nejvýznamnějších filmů historie
Přes všechny překážky vznikl jeden z nejvýznamnějších filmů všech dob, který udělal ze Spielberga hollywoodskou hvězdu. Čelisti dodnes působí jako precizní lekce napětí – Spielberg se zbavil všech nadbytečných prvků Benchleyho románu (například milostné aféry mezi Hooperem a Brodyho manželkou) a zaměřil se na klíčový motiv: souboj tří mužů se žralokem, připomínající Moby Dicka.
Velkou zásluhu na výsledku měl i skladatel John Williams, jehož geniálně jednoduchý motiv kontrabasu a smyčců navždy změnil způsob, jakým vnímáme blížící se hrozbu. A také střihačka Verna Fields, o níž někteří ironicky tvrdili, že úspěch filmu je hlavně její zásluhou. Spielberg si po testovacích projekcích uvědomil, že filmu chybí jeden opravdu děsivý moment – a tak v soukromém bazénu Fieldsové dotočil scénu, kdy Hooper ve vraku narazí na lidskou hlavu. Richard Dreyfuss z toho sice chytil zápal plic, ale šlo o jednu z nejpamětihodnějších scén filmu.
Peter Benchley si původně vysnil herecký „dream team“: Roberta Redforda, Paula Newmana a Stevea McQueena. Ve výsledku ale tři hlavní role – šerifa Brodyho, oceánologa Hoopera a drsného lovce Quintena – ztvárnili jiní herci.
Roy Scheider získal roli Brodyho díky svému výkonu v oscarovém krimi Francouzská spojka režiséra Williama Friedkina. Když se Scheider poprvé setkal se Spielbergem, právě se probírala scéna, ve které obří žralok rozdrtí loď. Scheider tehdy nevěřil vlastním uším – přišlo mu neuvěřitelné, že se bude točit něco takového. Do role mořského biologa Hoopera byl obsazen Richard Dreyfuss, a roli Quinta, svérázného harpunáře s temnou minulostí, si zahrál Robert Shaw.
Skutečný žralok na scéně
Scénář původně počítal s podvodní scénou v ocelové kleci, odkud měl Hooper žraloka zabít. Jenže na rozdíl od scén natáčených na hladině, nebylo možné použít mechanického žraloka – v podmořském prostředí by selhal. Jedinou možností, jak ukázat „bestiální realitu“, bylo nasnímat skutečného žraloka v jeho přirozeném prostředí. Filmaři proto oslovili manžele Rona a Valerie Taylorovy – oceánografy a profesionální potápěče, kteří souhlasili s natáčením v jižní Austrálii.
Naráželi ale na zásadní problém. Filmový žralok měl mít skoro osm metrů, ale v reálu žádný žralok bílý takových rozměrů nedosahuje. Největší exempláře měří sotva čtyři metry. Řešením bylo opticky „zmenšit“ člověka. Filmaři proto umístili trpasličího kaskadéra Carla Rizza do zmenšené klece. Nakonec bylo skutečného žraloka použito jen v několika krátkých záběrech – zbytek scén vznikl v bazénu studia MGM za pomoci modelu a kaskadéra Richarda Warlocka, který nahradil Richarda Dreyfusse. Výjimkou byly autentické záběry, na nichž se žralok zamotal do lan, jež držela prázdnou klec. Tento záběr vznikl náhodou, ale byl tak působivý, že Spielberg přepsal scénář.
Premiéra před 50 lety
Čelisti měly premiéru 20. června 1975 a okamžitě zahájily vítězné tažení světovými kiny. Do příchodu Star Wars šlo o nejvýdělečnější film historie a první snímek, který překonal hranici 100 milionů dolarů v amerických kinech. Film získal tři Oscary – za střih (Verna Fields), za zvuk a za hudbu (John Williams), který si za svůj nezapomenutelný motiv odnesl také Zlatý glóbus, BAFTU a Grammy. Při rozpočtu 12 milionů dolarů vydělal snímek téměř půl miliardy. A Spielberg? Ten si od té chvíle mohl točit, co chtěl.
Obří žralok se vrátil ještě třikrát. Druhý díl z roku 1978 (Čelisti 2) v režii Jeannota Szwarce s Royem Scheiderem a Lorraine Gary ještě jakž takž navázal na původní atmosféru. Zato Čelisti 3 (1983) a Čelisti IV: Pomsta (1987) už sklouzly k absurdním pokračováním – i přes účast Michaela Cainea.
