Jihokorejský režisér Džun-ho Pong se před lety s brilantním dílem Parazit nesmazatelně zapsal do filmové historie. Šlo totiž o vůbec první neamerický snímek, který získal Oskara za nejlepší film. Zkušený a talentovaný filmový tvůrce tak do Hollywoodu vrazil s velkou vervou a od jeho nejnovějšího díla je tudíž na místě mít velká očekávání. Pro zfilmování si vybral román Mickey7 od spisovatele Edwarda Ashtona. Jak se povedlo očekávané sci-fi, ve kterém je Mickey s tváří Roberta Pattinsona nucen umírat při náročných misích během osídlování nehostinné planety?
Mickey 17 má skvělý námět i způsob vyprávění, kdy dění hlavně zpočátku nahlížíme hlavně skrze vnitřní monology hlavního hrdiny. Navzdory číslovce v názvu (kdy se režisér oproti předloze rozhodl protagonistu zabít vícekrát) se vlastně více seznámíme jen se dvěma verzemi Mickeyho, tedy číslem 17 a 18. Zápletka filmu se točí okolo práce a zároveň poslání hlavního hrdiny, který se přidal k vesmírné výpravě sektářského politika coby postradatelný.
To znamená že pokud existuje jakýkoli úkol, jakákoli situace, při které by někdo mohl zemřít, dojde na Mickeyho. A pokud při plnění rozkazu zemře, doslova ho ve zvláštním zařízení vytisknou. S obnovenými vzpomínkami. Je tak jaksi uzavřen v nekonečném cyklu umírání a ožívání. Až jednou přežije. A rázem jsou tu dva totožní lidé. Navzdory identickému vzhledu a vzpomínkám se nicméně oba liší. Jeden je citlivý a ušlápnutější, druhý výbušně impulzivní. Film si tak mimo jiné pohrává s motivem toho, že ať se snažíme jak chceme, smrt je konečná a každý Mickey je trochu jiná osobnost. Etičností tohoto kopírování se dílo rovněž zaobírá.
Zároveň tu máme krásnou ukázku fanatické sekty, svírané pravidly drsné izolace a semknuté posláním, kterým je poněkud ironicky osídlit novou planetu a vytvořit neposkvrněnou společnost. Třeba i za cenu vyvraždění přirozených obyvatel planety. Snímek zkrátka předhazuje opravdu velké množství témat. Dojde i na romanci, nebo minulost hlavního hrdiny. Právě věci minulé ho přiměly se k takové práci a výpravě vůbec upsat. Pak je tu i vnitřní trauma z dětství, jež značně poznamenává Mickeyho vnímání světa a vlastního údělu. Opravdu toho není málo. Film má skvělé obsazení, vizuál i dějovou kostru, která zejména v první polovině rozdává karty opravdu zajímavě.
O to je pak smutnější, že vyprávění zhruba v polovině najede na klasickou příběhovou šablonu, jež nás žádným zvratem nepřekvapí. Po nespoutaném a naprosto nepředvídatelném Parazitovi, u kterého mi spadla brada hned několikrát a příběh opravdu skvěle gradoval, je Mickey 17 vlastně docela zklamáním. Kdyby se jednalo o debut a ne o počin oceňovaného režiséra, asi bych byl spokojený. Takto se u mě dostavila mírná rozčarovanost a dojem, že se na celém konceptu snímku mohli tvůrci mnohem více kreativně vyřádit. Z rozdaných karet zkrátka zdaleka nebylo vytěžené maximum.
Verdikt
Mickey 17 je povedeným sci-fi, u kterého jsem se v závěru nemohl zbavit dojmu promarněného potenciálu. Vše totiž začne jako mírně zvrácená černá komedie, ukazující opakované a bezvýchodné utrpení hlavního hrdiny. Dalo by se z toho vytěžit cosi takřka orwellovského. Jenže pak se vše překlopí do vcelku obyčejné druhé poloviny. Celý Mickey obsahuje celou řadu zajímavých nápadů, postav a vedlejších motivů, se kterými však dostatečně nepracuje a nerozvíjí je. Těžko říci, na kolik byli filmaři svázáni předlohou nebo nějakým produkčním dohledem. Místy jsem měl pocit, jako by se Džun-ho Pong záměrně držel zpátky. Mickey jako by šel až moc po srsti, řada věcí je vysvětlena až příliš doslovně a byť je tu na mnoha místech zárodek neotřelých a zajímavých nápadů, většinou to u nich končí. Robert Pattinson je už tradičně skvělý, kdo mě ale ve filmu bavil zdaleka nejvíce, byl zvrácený pár velitelů expedice v podání Marka Ruffala a Toni Collette, kteří si film v mnoha scénách kradli pro sebe. Co do zápletky jsem byl až překvapen, jak moc předvídatelně na mě Mickey 17 ve výsledku působil. Čekal jsem leccos, ale tohle bohužel ne. Vůbec se nedivím tomu, že se spekulovalo o přetáčkách a zásahu ze strany studia. Ačkoli toto sám režisér a scénárista v jedné osobě popřel, při sledování jsem se na mnoha místech neubránil dojmu, že v jinak lehce nadprůměrné podívané se skrývá zárodek něčeho mnohem, mnohem lepšího a originálnějšího…
