Nedotknutelní jsou právem považováni za jednu z nejdojemnějších a nejlepších novodobých francouzských komedií. Úspěch snímku, který z Omara Sy udělal mezinárodní hvězdu, podtrhuje i vznik amerického remaku s Bryanem Cranstonem a Kevinem Hartem. Nedotknutelní letos v listopadu oslavili 12 let od své premiéry.
Film sleduje příběh dvou mužů s velmi rozdílnými životními zkušenostmi. Philippe (François Cluzet) je bohatý Pařížan, který po nehodě zůstal ochrnutý a upoután na invalidní vozík. Navzdory obrovskému bohatství, které mu umožňuje vlastnit luxusní nemovitosti a kupovat drahá umělecká díla, mu chybí zdraví a schopnost užívat si život plnými doušky. Driss (Omar Sy) je naopak mladý muž tmavé pleti, který má potíže se zákonem a neví nic o umění ani o světu bohatých. Má ale to, co Philippovi schází – vitalitu a přirozenou radost ze života.
Jejich cesty se protnou, když Driss přijde na pracovní pohovor k Philippovi s jediným záměrem: získat razítko na potvrzení, že nebyl přijat, což je podmínkou pro získání dávky v nezaměstnanosti. K Drissovu překvapení mu však Philippe nabídne práci ošetřovatele na zkušební dobu jednoho měsíce. Ačkoli Driss o takovou práci původně neměl zájem, jeho složitá finanční situace ho přiměje přijmout.
Začíná tak neobvyklé dobrodružství pro oba muže a téměř dvouhodinová zábava pro diváky. Nedotknutelní jsou filmem, u kterého se lze jen stěží ubránit smíchu. Příběh se sice může jevit jako předvídatelný – zkušební doba Drisse se promění v plnohodnotné zaměstnání a mezi oběma muži se vyvine silné přátelství, které obohatí životy obou – avšak tato předvídatelnost rozhodně není na škodu. Síla filmu spočívá v jeho unikátním humoru a schopnosti zobrazit neobvyklý vztah s nadhledem, aniž by přitom překročil hranice dobrého vkusu.
Driss totiž nevidí ve Philippovi člověka s postižením, vidí v něm normálního člověka. Philippe sám přiznává, že Driss má tendenci podávat mu telefon, zapomínaje, že Philippe není schopen jej vzít. Toto právě Philippe potřebuje – nikoli pečlivou rehabilitaci nebo rutinní péči, ale lidský přístup, který se zaměřuje na něj jako na jedinečnou osobnost, nikoli jen jako na osobu s fyzickým omezením.
Philippe má úplně obyčejné touhy. Touží po vztahu s ženou, který nebude pouze platonický, ale i fyzický. Touží si užít jízdu v rychlém autě namísto pohodlného vozidla přizpůsobeného pro invalidní vozík, chce si dopřát něco bláznivého. Všechny tyto touhy v něm probouzí Driss a jeho jednoduchý přístup k životu, který zní: život je třeba si užívat. A co se Driss od Philippa učí? Objevuje hodnotu přátelství, smysl pro odpovědnost, cenu práce a peněz a v neposlední řadě i to, že klasická hudba není jen pozadím pro televizní reklamy.
Nedotknutelní jsou filmem, který diváka obohatí a naplní pocitem štěstí. Nejde o typickou komedii s nevkusným humorem, ale o inteligentní a jemný humor, který se odváží žertovat o tématech, jež by jinak mohla vzbuzovat nelibost. Ač je námětem zdravotní postižení, divák se necítí nepříjemně ani uraženě, protože humor nikdy nepřekračuje míru slušnosti. Eric Toledano, jeden z tvůrců filmu, dostal podle vlastních slov tisíce děkovných dopisů od lidí na vozíku z celého světa. Tato reakce mluví sama za sebe – Nedotknutelní jsou příběhem, který má sílu přiblížit lidské osudy s humorem a důstojností.
