Filmovce v Uherském Hradišti pro letošek odzvonilo a tak už můžu jen bilancovat. Které snímky mě tentokrát nejvíce zaujaly? Blýskli se zase Poláci?
Čtyři sestry (2023, režie Kaouther Ben Haniaová)
Netradiční dokument z Tuniska zaujal především svou formou. Snímek je totiž kombinací dvou narativních podob. V prvé řadě ukazuje vzpomínky reálných členů rodiny na dvě dcery, které se rozhodly přidat k Islámskému státu. A zadruhé dvě ztracené dcery nahrazují najaté herečky. Matka tak interaguje jak se svými skutečnými dcerami, tak s herečkami. Divák tedy vlastně vidí dva filmy v jednom – dokument a hraný dokument. Pro západního diváka je pak bonusem možnost nahlédnutí do kultury, která se značně odlišuje.
Panoptikon (2023, režie George Sikharulidze)
Režisér a scénárista v jedné roli George Sikharulidze zasvětil svůj film příběhu dospívajícího mladíka jménem Sandra. Ten v pětadevadesáti minutách naváže s divákem ambivalentní vztah. Na jednu stranu ho litujete – dospívání prožívá prakticky bez rodičů. Matku totiž má za mořem v Americe a otec se rozhodne odejít do kláštera, aby se stal církevním hodnostářem. Sandrovi tak kromě babičky chybí v životě dospělí, kteří by mu pomáhali. A právě kvůli absenci takových morálních kompasů a autorit adolescent sklouzává k věcem, kvůli kterým se vám bude hnusit. Zaprvé dává průchod své potlačované sexualitě (víra mu zakazuje mít pohlavní styk s přítelkyní před uzavřením manželství) dost pochybným způsobem – oddává se voyerismu a nenápadně osahává ženy na veřejných místech. Dalším ne zrovna vzorným momentem Sandrovy osobnosti je jeho radikalizace. Skrze přátelství s fotbalovým spoluhráčem Lašou přijde do kontaktu ultrapravicovou organizací. Data Chachua se na roli Sandry hodí naprosto skvěle. Jeho civilní vystupování i aura jsou uvěřitelné a vnitřní prožitky mu věříte. Soucítíte s ním, když mu otec nedává lásku a výchovu, kterou by si zasloužil. Ale zároveň jím opovrhujete, když na povrch bublá jeho poněkud úchylná stránka. Panoptikon mísí v sobě několik emocí, které prostě v divákovi vyvolá.
Modrý samet (1986, režie David Lynch)
Výkladní skříň známého a mnohými nepochopeného velikána Davida Lynche. Snímek obsahuje všechno, čím americký tvůrce vyniká. Najdeme tu záhady, skrytá nebezpečí, pěkně drsné kriminálníky i psychicky narušené oběti. Dennis Hopper tu ztvárnil za mě jednoho z nejodpornějších a nejvyšinutějších záporáků vůbec. A celý ten kolotoč násilí a absurdních výjevů doprovází ještě ústřední píseň, jejíž poklidnost je zcela v kontrastu s hrůzami odehrávajícími se na plátně.
Příšera s Michiganského jezera (2018, režie Ryland Brickson Cole Tews)
Ryland Brickson Cole Tews dokazuje, že nemusíte mít ty nejlepší scénáristické a filmové školy, abyste se v branži uchytili. Natočil levný film (podle jeho slov nikdo nedostal během tvorby zaplaceno, všechno odmakali nadšeně jeho přátelé a rodinní příslušníci) odkazující na stará béčka. Na ně odkazuje jak hlavní dějovou linkou (monstrum vs. parta dobrodruhů), tak i levnými efekty. Ale Příšera z Michiganského jezera na to jde chytře – svou brakovost uznává a dokonce si z ní záměrně dělá srandu. A tak se divák, oproštěn od přílišného přemýšlení, může jen bavit. A bavit publikum se filmu skutečně daří. Sál se několikrát rozezněl bujarým smíchem diváků a vůbec se tomu nedivím. Je vtipný a hravý. Člověk nemůže chodit pořád jen na náročná dramata, mozek potřebuje občas odpočinout. A k tomu je tento počin ideální.
Bílá odvaha (2024, režie Marcin Koszałka)
Za těch zhruba třináct let, co na filmovku jezdím, jsem nenarazil na špatný polský film. Možná jsem měl kliku. A nebo (a k této variantě se přikláním) naši sousedé zkrátka špatné snímky nedělají. Bílá odveta je toho důkazem. Má všechno, co by takový festivalový počin měl mít – nechybí tu komplexní postavy, dilemata, rodinná dramata ani historické pozadí založené na skutečných událostech. Marcin Koszałka nechal diváky nahlédnout do temné historie Polska – část polských obyvatel v hornatých oblastech totiž ochotně spolupracovala s nacisty. Motivovala je k tomu vidina toho, že si uchrání svou nezávislost. A jak přestřelili uvidíme na dvou bratrech. Mezi ně nejdříve vrazí klín krásná Bronka a jejich bratrská láska naplno vyprchá při ideovém rozkolu ohledně nacismu.
