Nikdy nevěřte lidem, kteří k vám přijdou s prosbou o pár vajíček. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát Funny Games. Film Michaela Hanekeho, ten originální, sledujte na službě Max.
Michael Haneke je režisér, který svými díly dokáže vzbudit silné emoce – pozitivní i negativní. Jeho filmy přitahují a vtahují do děje takovým způsobem, že se od obrazovky jen těžko odtrhnete. A jedním z těchto filmů je nepochybně Funny Games, a to v obou verzích – rakouském originálu z roku 1997, na který se soustředíme, i v americkém remaku z roku 2007, který Haneke rovněž režíroval.
Čtěte také: Na Netflixu najdete nejvýznamnější film Miloše Formana! Jack Nicholson v něm předvedl životní výkon
Vše začíná zcela nevinně a nenápadně – dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic.
Ačkoliv je film mimořádně brutální, násilí není zobrazováno přímo. Ve skutečnosti Haneke nechává zlo, které se na plátně odehrává, zrodit se v mysli diváka. Haneke si hraje s divákem stejně jako Paul a Peter se svými oběťmi. V určitém momentu, když se situace nevyvíjí podle plánu zločinců, jeden z nich vezme dálkový ovladač a přetočí děj zpět. Tento geniální tah Hanekeho ukazuje, že celý film je jen hra, zábava, která má připomenout, že vše, co vidíme na obrazovce, je pouhá fikce a nic zde není reálné. Výsledek souboje mezi dobrem a zlem má tedy jen jednoho vítěze. Diváci zvyklí na americké happy endy a předvídatelné dějové vzorce dostanou od režiséra pořádnou ránu – Haneke se totiž vysmívá těm, kdo jeho film sledují.
Haneke využívá také techniky známé spíše z divadelního prostředí, která se však občas objevuje i ve filmu (například Deadpoolovi) – tzv. „prolomení čtvrté stěny“. Herec v divadelní hře, nebo v tomto případě ve filmu, oslovuje přímo diváka a uvědomuje si jeho přítomnost. Jeden z trýznitelů tak mrkne do kamery, vědom si toho, že ho někdo na druhé straně sleduje. Je to další pokus sdělit divákovi, že to, co vidí na obrazovce, je jen a pouze fikce.
Funny Games je syrový, nesmírně silný a brutální film, který drží diváka v napětí od okamžiku, kdy se na plátně poprvé objeví muž v bílých rukavicích. Již tehdy divák pocítí neklid, který ho neopustí až do závěrečných titulků. Tento film je geniální, vyvolává silné emoce – stojí za to jej vidět. Utrpení nikdy předtím nebylo tak fascinující. Jste připraveni na tuto hru?
Funny Games jsou k dispozici na službě Max.
