Nejnudnější lektor ve vesmíru, který příležitostně pomáhá policii dopadnout potenciální vrahy, se dostane do problémů, když se zamiluje do klientky, která se chce zbavit svého přítele. Richard Linklater a Glen Powell natočili černou romantickou komedii, která má 98 % kladných recenzí na RottenTomatoes.
Přibližně dvě až tři procenta vražd na světě jsou vraždami na objednávku. Skuteční profesionální zabijáci typu Šakala nebo Agenta 47 jsou ale mýtus, téměř stejně jako služby nájemných vrahů na dark webu. Přesto lidé chtějí tomuto příběhu, utvrzovanému Hollywoodem a literaturou, věřit. Úřady toho využívají a nasazují agenty, kteří se za nájemné vrahy pouze vydávají, čímž získávají potřebné důkazy k usvědčení potenciálních zločinců. Jedním z nejlepších takových agentů v USA byl Gary Johnson, o němž v říjnu 2001 vyšel článek v časopise Texas Monthly. O dvaadvacet let později z něj Richard Linklater udělal černou romantickou komedii, která měla právě premiéru na Netflixu.
Čtěte také: Netflix brzy smaže mistrovský thriller Davida Finchera. Nejlepší film roku 2014
Gary Johnson (Glen Powell) se zdá být archetypem nudného člověka – pracuje jako lektor filozofie, obléká se stále stejně a jeho spolubydlící jsou dvě kočky. Kromě svého akademického povolání se hlavní hrdina živí jako policejní technik. Věci se (samozřejmě) zkomplikují, když má Gary nahradit kolegu v roli takzvaného „falešného nájemného vraha“, kterého policie nasadila, aby z potenciálních klientů vytáhl podrobnosti.
Plachý, trochu neohrabaný filozof, který se vydává za placeného zabijáka? To zní jako dokonalý recept na katastrofu. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Gary si ve své nové roli vede tak dobře, že ji získá natrvalo. Rozhodne se ale, že z ní udělá skutečné umění. Johnson se přizpůsobuje každému fiktivnímu klientovi, mění barvu vlasů, oblečení, mimiku, tón hlasu i zájmy.
Johnsonova bezstarostnost však netrvá dlouho. Při jednom z úkolů, kdy se Gary vydává na místo schůzky jako sebevědomý, pohledný a nesmírně rázný Ron, se falešný zabiják setkává s Madison. Hrdina kvůli ženě poruší všechna pravidla. Ron se na dlouhou dobu stává Johnsonovým pravým alter egem. Díky němu si Gary může splnit všechny své fantazie, které předtím nikdy neměl odvahu realizovat. Glen Powell mistrně lavíruje mezi Garym a Ronem a každá z výrazně odlišných postav je v jeho podání stejně uvěřitelná. Chemie mezi hercem ztvárňujícím titulní roli a Adriou Arjonou (Madison) je zase něco naprosto nevídaného. Pokud existuje něco jako „sexy film“, pak je to právě tento.
Hlavní hrdina Vraha naoko je překvapivě podobný Walteru Whiteovi ze seriálu Breaking Bad. S oběma se setkáváme jako s profesory: první vyučuje filozofii s důrazem na psychologii, druhý chemii. První toho využívá k dopadení zločinců, druhý k založení vlastního obchodu s drogami. Oba mají zpočátku své legitimní důvody, proč vstupují do světa, který je jim cizí, a oba v něm postupem času stále více ztrácejí své dřívější já. Walter White si vytvoří své alter ego Heisenberga, zatímco Gary mění osobnosti jako na běžícím páse. Ne náhodou se Vrah naoko hned v úvodní scéně dotýká freudovských teorií osobnosti.
Linklater nám v následujících minutách filmu naservíruje příval akce s několika povedenými zvraty. Pak se ale film začne odvíjet metodicky, a tím upadat do šablony. Od určitého okamžiku je snadné předvídat, jaké následky Garyho potkají a jaká další rozhodnutí učiní. První polovina filmu má z hlediska originality a diváckého zaujetí nad druhou polovinou jednoznačně navrch. Linklaterovo nejnovější dílo vzrušuje, polemizuje s naším smyslem pro morálku, hraje si s kontrasty a opravdu uvolňuje. Je to elegantní směs komedie, akce, thrilleru a filmu noir, ale nakonec se ukáže, že je to jen neobvyklý příběh o jedné bizarní lásce.
