Po italské prosluněné romanci ve filmu Dej mi své jméno a hororu Suspiria se Luca Guadagnino ujal adaptace bestselleru Camilla DeAngelise. Románu, který je dokonalým důvodem pro to, aby navázal na poznatky z předchozích filmů a vzal diváka na intenzivní cestu, kde se zakázaný milostný vztah pubertálních teenagerů prolíná s plnokrevným a brutálním body hororem. Je ale v pořádku mít soucit a pochopení pro dvojici hlavních postav? Film Do morku kostí (2022) s Timothéem Chalametem a Taylorem Russellem je nyní dostupný na službě Max.
Maren působí uzavřeným dojmem a je poněkud skoupá na slovo. Není divu, je tu nová a do Virginie přijela se svým otcem teprve nedávno. Hlavní hrdinka dostane pozvání na dívčí večer u jedné z nově nalezených kamarádek. Navzdory otcovým námitkám a zvenčí zamčeným dveřím do pokoje se dívka jako správná puberťačka vyplíží oknem a přes řepková pole se vydá na schůzku směrem k předem určené adrese. Večer proběhne přesně tak, jak by si člověk představoval, dívky se baví a navzájem si lakují nehty. Maren se zdá být fascinovaná, dokonce nadšená ze společnosti své nové kamarádky. Její stav nadšení dosáhne vrcholu, když jí ukáže svůj nový manikúr a ona zmatené dívce něžně vloží prst do úst. Nejprve jemně a smyslně, jako při předehře. Erotický okamžik přeruší dívčin pronikavý výkřik, křupnutí kostí a stékání krve po Marenině bradě.
Čtěte také: Netflix smaže znepokojující thriller s kvalitní pointou! Stepfordské paničky říznuté Matrixem
Maren je z toho, co se právě stalo, stejně zmatená jako ostatní dívky, které jsou šokované a vyděšené. Umazaná od krve vyběhne ven a s boucháním na vchodové dveře utíká k domu. „Už zase?“ zeptá se jí hned na prahu zjevně rozzuřený, ale zdánlivě nepřekvapený otec. Řekne dceři, aby se do tří minut sbalila a nasedla do auta. O nějaký čas později, v den svých osmnáctých narozenin, se Maren probudí v prázdném motelovém pokoji a najde obálku s penězi, ručně psaný dopis, vlastní rodný list a kazetu. Její otec to nevydržel a dívku opustil, nahrál však vysvětlení, které jí má pomoci pochopit, kdo je a jak a kdy to všechno začalo. Co s ním udělá, je jen na ní, ale pokud chce najít odpovědi na otázky, které ji trápí, musí najít svou matku. A tak se naše hrdinka vydává na cestu, během níž zjistí, že lidí, jako je ona, je víc. Jedním z nich je mladý chlapec Lee. Zjevně zkušenější „jedlík“ – neboť tak si říkají – se rozhodne dívce pomoci, i když postupem času je stále méně zřejmé, kdo komu v tomto vztahu pomáhá.
Ano, Do morku kostí je film o dvou kanibalech. Ano, je to road movie, kde je důležitější samotná cesta a to, co se naše postavy dozvědí a zjistí o sobě, než cíl. Ano, je to také body horor plný skvěle realizovaného gore, kde se hororové prvky stávají téměř metafyzickými a vytrhávají diváka z jeho komfortní zóny ne svou brutalitou a naturalismem, ale svým přístupem k postavám, které bychom měli bez váhání odsoudit a zavrhnout ze cti a víry hned při prvním setkání. Tak tomu však není, nebo to alespoň není tak jednoduché a samozřejmé. Proč? Protože film Luca Guadagnina je kromě kanibalistické lovestory především metaforou plnou odstínů šedi o dospívání, ovšem o dospívání těžkém, plném nepochopení a sebenenávisti. To je mnohem srozumitelnější, zvlášť když jediný únik ze samoty, k níž jsou všichni „jedlíci“ zřejmě odsouzeni, nacházejí Maren a Lee ve vlastní náruči. To nás však přivádí k další otázce – do jaké míry si zamilované postavy pomáhají a do jaké míry škodí samy sobě?
Smícháním romantiky, hororu a road movie by se režisér mohl snadno dostat do pasti, v níž by se jednotlivé žánry staly pouhou záminkou, nevyužitou pro diváka náročného na zážitek. Tomu se Guadagnino naštěstí obratně vyhýbá, protože dobře ví, kdy do kterého žánru zasáhnout. Vše však slouží konkrétnímu účelu, jímž je příběh dvou zamilovaných outsiderů, jejich vnitřní konflikt a společná touha, která je stejně tak spojuje, jako rozděluje. Celý příběh je založen na hranici mezi dobrem a zlem, touhou a nutností, láskou a toxickými vztahy. V podstatě jde o jednoduchý příběh, ale je v něm cosi poetického, metafyzického, a to se režisérovi podařilo dokonale zprostředkovat.
Do morku kostí je na službě Max od 2. června.
