Mezinárodní festival krátkých filmů Brněnská 16 oslavil včerejším slavnostním vyhlášením šedesát let své existence. Díky nabitému programu se promítalo v několika kinech naráz, festivalovým centrem bylo kino Art, které poslední dva roky nefungovalo z důvodu rozsáhlé rekonstrukce. Netradičně se pak promítalo například v budově Francouzského institutu. O hlavní cenu soutěžilo okolo čtyřiceti snímků, rozdělených do jedenácti bloků, hlavní cenu si odnesl snímek Neoddělitelně nevyhnutelné. Jaké ale byly ty zásadní letošní počiny jednoho z nejdéle trvajících festivalů v Česku?
Kam odchází léto (kapitoly o mládí)
Osobitá a téměř nedějová výpověď, která kromě svých propracovaných kompozic skvěle buduje atmosféru a napětí. Příběh jednoho dne ve dvaceti minutách ale sledujete s pocitem, že se postavy opravdu znají už léta. Mladické rozmary, první lásky a divoká příroda všude kolem. Výjimečný atmosferický krátkometrážní snímek režiséra Davida Pinheiry Vicenteho byl promítnut mimo jiné na festivalech v Karlových Varech, Chicagu nebo Berlíně a pro třiadvacetiletého portugalského autora se tak jedná nejen o zlomový bod profesní kariéry, ale také o jasné vymezení se propracovanou stylizací, která ve světě krátkometrážního filmu nemá příliš obdoby.
Kanarí
Poslední dobou se popularita islandské kinematografie rapidně zvedá. Prvním důležitým výkopem byl vznik mezinárodně úspěšného televizního seriálu V pasti (2016), který se vloni dočkal druhé řady, druhý podstatný snímek formující se islandské vlny brázdil festivaly letos, snímek Bílý bílý den režiséra Hlynura Pálmasona vstoupil v polovině prázdnin i do českých kin. Na poli krátkého filmu se objevil na první pohled nenápadný Kanarí, příběh z islandské nehostinné zimní krajiny, která je ústředním motivem všech zmíněných počinů. Mladý pár se stěhuje z města na venkov a zažívá zvrat, který jejich životy doslova obrátí vzhůru nohama.
Spolu sami
Velice úspěšná katedra animace na FAMU vyprodukovala mimo Dcery režisérky Darii Kascheevy, oceněné nedávno Studentským Oscarem, už loňský rok intimní zpověď Spolu sami, která si svou premiéru odbyla na Rotterdamském filmovém festivalu. Jeho režisérka Diana Van Cam Nguyen je studentka magisterského programu a během svého působení na FAMU natočila další dva festivalově úspěšné snímky. Spolu sami se zabývá tématem smrti v rodině, které autorka čerpala ze soukromého života. Citlivé výpovědi dokresluje promyšlená animace a live action. Jeden z nejosobitějších českých krátkých filmů posledních let.
Zvuk neočekávané smrti
Experimentální středometrážní drama z prostředí dánského velkoměsta vypráví režisér Alexander Sagmo v epizodických částech, které vždy končí stejným zvukem – výstřelem. Střihově svižně vyprávěný snímek natočil s kameramanem André Hansenem, jejich spolupráci už jsme mohli sledovat při předchozích snímcích jako například Needle Boy (2016). Příjemně a logicky vystavěné situace toho, co se může dít v nočním světě dospělých i mladistvých. Každý někde je a něco dělá. A potom přestane. Snímek získal na Brněnské 16 diváckou cenu.