Recenze: Zombieland: Rána jistoty – Má český podtitul pravdu?

Přečtěte si

Spider-Man: Filmy pavoučího muže seřazeny od nejhorších po nejlepší

Není to tak dávno, co začaly přípravy pokračování Paralelních světů, skvělého animáku, ve kterém jsme se střetli hned s...

Nejlepší seriálové novinky od začátku roku 2020

Zatímco svět filmu letos ještě pořád trpí, seriálům a minisériím se daří náramně. Nových seriálů bylo uvedeno snad rekordní...

Nejlepší originální filmy Netflixu první poloviny roku 2020

Nejlepší originální filmy Netflixu z první poloviny tohoto roku následují náš výběr nejlepších kino filmů ze stejného časového období. Oproti...

Autor

Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, mimo jiné pak pro seriál Doctor Who. Mám zarytou nenávist vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase píšu o filmech, komiksech a knihách, čtu a zírám.

Bylo to dlouhé čekání. Spolu se Soumrakem mrtvých je první Zombieland jednou z nejoblíbenějších kultovních zombie komedií vůbec (my jsme jej mimochodem zařadili mezi desítku nejlepších snímků tohoto subžánru). Fanoušci už od jeho premiéry volali po pokračování. Na to mělo dojít v seriálové verzi, kde filmové charaktery ztvárnili jiní herci. Zůstalo jen u pilotu. Až to vypadalo, že na plnohodnotný sequel prostě nedojde. Nakonec je ale po celé dekádě tady (načasování vskutku nemohlo být lepší – k desetiletému výročí). Vydařilo se počkat?

Filmová pokračování oblíbených snímků často trpí mnoha problémy. Zpravidla se snaží být jiná. Obzvláště u popcornovek. Snaha být větší, bombastičtější a prostě lepší mnohdy narazí a není zrovna otcem myšlenky. Vytratí se podstata toho, co na původním díle jeho diváci tak milovali. U nového Zombielandu to tvůrci, zdá se, pochopili a servírují nám tak všechno, co dělalo jedničku výbornou černou komedií. Jen to celé ještě trochu opepřili dospělým ratingem. Výstřiky krve a víc prosakující temnější odstíny však vcelku dobře kontrastující s herci, kteří přece jen trochu zestárli (nejméně je to znát na Eisenbergovi a Stone, nejvíce pochopitelně na Harrelsonovi, kterému táhne na šedesátku, a Breslin, jež si samozřejmě v třiadvaceti puberťačku nezahraje). I když to na nich zas až tolik vidět není. Osobně jsem se Zombielandem z roku 2009 měl asi jen jeden problém – a tím byl právě fakt, že se jedná o rodinnou komedii, což zombie žánr trošku ponižuje a kazí podstatu věci. Odtud už je jen krok k dětským zombie animákům, hračkám a podobným podivnostem, které mi s oživlými chodícími mrtvolami dohromady zrovna dvakrát nejdou.

Naštěstí jsou pryč doby, kdy mládeži nepřístupný film v kině tolik peněz nevydělal. Ne že by v Double Tap (Rána jistoty mi jde přes klávesnici hůř, pardon) byla na každém rohu vyhřezlá střeva a vnitřnosti, ale té krve je tu přece jen víc. Byť tu neuvidíte nic, co by vás šokovalo. Pokud ale víte, co od tohoto filmu čekat (což asi víte, když jde o pokračování), nezklame vás. Černá komedie s přepáleným a místy infantilním humorem a partičkou roztodivných postav, které jeden nemůže než milovat. Prim samozřejmě i zde, stejně jako v jedničce hraje drsňák s dobrým srdcem – Tallahassee (Woody Harrelson), ale zdatně mu sekundují i ostatní ze staré známé sestavy. Už jen právě díky hercům, na kterých je vidět, že jim role i po těch deseti letech sednou jako ulité a skvěle mezi nimi funguje chemie, máte pocit, jako byste si při sledování snímku dali dostaveníčko s dobrými známými, které jste dlouho neviděli. Odpustíte zde tak i již značně vyždímané ústřední téma nesourodé rodiny, která nakonec přes všechny neshody táhne za jeden provaz.

Samozřejmě se jedná o pokračování, takže s tím vším přichází i několik nových postav (některé jsou dočasné, jiné ne), jež se s původními skvěle doplňují. Nějakých těch změn doznal i svět zombií, samozřejmě. Asi nikoho nepřekvapí, že ty budou zdrojem řady gagů. Koncept nějakých těch vtipů je převzat i z jedničky a dotažen k dokonalosti, nebudu samozřejmě zmiňovat jakých. Všechno to ale velmi dobře funguje a nijak nenarušuje zažité archetypy. Což je v tomto případě vlastně dobře. Nikdo asi od tohoto typu snímku nečeká nějakou revoluční práci se žánrem, jako spíš poctivou a zábavnou oddychovku. Což zvládá na jedničku. Double Tap se nebere zbytečně vážně a moc dobře ví kam patří, nebojí se navíc si i zlehka rýpnout do jiných žánrových souputníků (Úsvit mrtvých, Walking Dead). Potěší i slušně nadupaný soundtrack, kde se sahá k osvědčeným rockovým klasikám, nebo jedinečný způsob vyprávění, kdy jedna z postav pravidelně vstupuje do děje s mluveným komentářem a příběhovými odbočkami (ostatně vás stejně jako v prvním díle na začátku uvede do děje).

Verdikt  

Po tak dlouhém čekání se mohlo udát cokoli. Je ale dobře, že se na dokončení projektu netlačilo. Filmu Zombieland: Rána jistoty by se přesto dalo vyčíst leccos. Že je infantilní, málo hororový, dětinsky prostoduchý, plný klišé. Jenže on to všechno je i není. Pod prostou rouškou se totiž skrývá skvěle vykreslený příběh s fungujícím humorem a výtečně napsanými a zahranými postavami, kde jediné, co chybí, je silnější a efektnější finále. To zdejší je totiž v porovnání s konečnou sekvencí z prvního Zombielandu v lunaparku o poznání slabší, byť je i tak docela povedeně osudové. To vše ale zase vyvažuje zbytek filmu, který je o poznání akčnější než jednička. Jinak tedy tento sequel nezklamal. Ba naopak mile překvapil a se svým předchůdcem přinejmenším drží krok. Budete se smát často a nahlas. Postavám budete fandit a když po titulcích počkáte, dostane se vám i výborné třešničky na dortu. Co víc si od popcornového počinu přát?

Zombieland: Rána jistoty / Zombieland: Double Tap
Trailer
USA, 2019, 97 min
Akční / Komedie / Horor
Režie: Ruben Fleischer
Scénář: Rhett Reese, Paul Wernick, Dave Callaham
Hrají: Jesse Eisenberg, Woody Harrelson, Emma Stone, Abigail Breslin, Zoey Deutch, Rosario Dawson, Bill Murray, Luke Wilson, a další.

Tomáš Lesk
80 %

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také