Film, který byl v Rusku zakázán. Toť vskutku nálepka, jež budí pozornost. Otázkou ovšem je, zda si ji i zaslouží. Ohlasy ze zahraničí (95% na Rottentomatoes nevyjímaje) a recenze o snímku hovoří v superlativech. Kritici plesají. Dostojí tedy film tomu, co slibuje? Má k tomu nejlepší možné předpoklady, v čele s hvězdným obsazením a kontroverzí, kterou vzbudil ještě než byl u nás promítnut na plátna kin. Armando Iannuci, tvůrce brilantního seriálu Je to soda, z něhož v paměti diváků pravděpodobně nejvíce utkvěl Peter Capaldi, zde rozehrál velkolepě nahláškovanou absurdní satirickou jízdu, která se jen tak nevidí.
Za sebe mohu hned úvodem říci, že před sebou máme v mnoha ohledech jeden z nejlepších komiksových filmů letoška. A to ještě před uvedením Infinity War, Deadpoola 2, či New Mutants. Ztratili jsme Stalina je poměrně silným zážitkem, který má potenciál vám až vyrazit dech. Ačkoli má jít o komedii, mnohem více se jedná o místy až příliš mrazivou, dramatickou satiru. I přes to, že humoru tu je spousta a známí herci „fuckují“ o sto šest, zasmál jsem se jen párkrát. Většinu času jsem při projekci jen nevěřícně hleděl na plátno a vrtěl hlavou. Herecké i příběhové pojetí Stalinových pohrobků může být nazváno karikujícím, což je samozřejmě nesmysl, protože herci si ze sovětských pohlavárů sice utahují, ale při hraní se nepitvoří, dokonce hovoří britskou angličtinou a nesnižují se k lacinému ruskému přízvuku. Což je jedině dobře, protože něco takového by se přece jen nabízelo a jen by to snížilo celkovou vážnost. Protože i ta tu navzdory žánrové škatulce komedie je.
Velkým plusem je zejména celková komornost filmu. Odehrává se totiž převážně v interiérech a až na pár záběrů Moskvy a davů lidí si udržuje ráz, který by výborně seděl kupříkladu konverzační divadelní hře. Humor zde pak není situační (díkybohu) ale většinou pramení z absurdity situací, do nichž se vládnoucí zlosynové dostávají. Zdaleka nejvtipnějšími scénami pro mne osobně zůstávají dvě, jedna je hned na začátku v Moskevském rozhlasu, v momentě kdy si Stalin objedná nahrávku již odehraného (a nenahraného) koncertu, ta druhá je pak v okamžicích, kdy se nejmocnější muži Sovětského svazu sejdou nad nehybným tělem muže, jemuž léta poklonkovali, a z něhož mají i doposud strach a řeší, co dělat dál. Nejenže tyto scény jsou opravdu vtipné, ale ono tomu tak nejspíš i bylo.
A to je na tom všem nejlepší, ten fakt, že když si všechny absurdní a neuvěřitelné situace, události a chování postav zařadíme do dobového kontextu (případně si i dohledáme nějaké ty informace k některým figurám), dojdeme k uvědomění, jak bolestně pravdivý celý film nejspíš je. Zrůdy je prostě označení, které se oněm hlavním „hrdinům“ upřít nedá. Síť intrik a boje o moc a de facto i přežití, jíž po celou dobu filmu dominuje brilantní Steve Buscemi v roli Chruščova a Simon Russell Beale jako děsivý, chladný manipulátor Berija se od černohumorně úsměvného začátku stále více zamotává a přitvrzuje. Tito dva největší protivníci, kteří se utkali o to, kdo převezme otěže absolutní vlády, jsou pochopitelně dominantou snímku. Ostatní, ať už jde o plakátům dominujícího Jasona Isaaca jako maršála Žukova, člena Monty Pythonů Michaela Palina v úloze Molotova, či Jeffrey Tambora jako Malenkova, hrají spíš druhé housle.
To neznamená že by nebyli výrazní, jen jsou vedlejšími postavami ve smyslu hlavního motivu filmu, kterým zůstává dominance po odchodu Stalina. Samozřejmě se zde mihnou i další postavy a postavičky, jako Stalinovy děti atd. Vzato kolem a kolem se jedná o slušnou přehlídku rozmanitých dobových postav, která vás po celou dobu stopáže nudit nebude. Prim zde hraje černý humor a výborná dobová stylizace, kdy prostě filmařům věříte, že se to vše odehrává v padesátých letech. Humor je nejlepším způsobem, jak bojovat s čímkoli. Ztratili jsme Stalina nejen že se nebojí ukázat v pravém světle historické postavy Sovětského svazu, ale dovoluje si i šibalské pomrkávání směrem k současnosti.
Verdikt
Ačkoli je řada věcí jistě zjednodušených, i nálepka „dle skutečných událostí“ snímku sedí. Flm, který Rusy nadzvedl ze židle, je především až mráz v zádech nahánějící černou komedií s prvky dramatu, stavějící na svérázných postavách a postavičkách, podpořených kvalitními hereckými výkony. Vliv komiksové předlohy od scénáristy Fabiena Nuryho a kreslíře Thierry Robina se místy popřít nedá. Poznat je zde zejména v momentech, kdy jsou nám ve zpomalených záběrech stručně představeni jednotliví protagonisté, či v stylizaci řady scén. Podařilo se výborně zachytit atmosféru strachu po náhlé události, která otřásla Sovětským svazem. A co by na to všechno řekl Stalin? Asi by to s ním seklo, znovu. Legraci je možné si dělat z čehokoli. V tom je kouzlo humoru. Proto si myslím, že je jedině dobře že filmy tohoto typu vznikají a rozhodně bych byl pro to, aby jich bylo víc. Třeba i ze zcela jiné země. Nicméně je fakt, že totalitní režimy svou absurditou skýtají asi nejvíce paliva.
Ztratili jsme Stalina / The Death of Stalin
Trailer
Velká Británie, Francie, Belgie 106 min
Komedie / Drama
Režie: Armando Iannucci
Scénář: Armando Iannucci, Ian Martin, David Schneider
Předloha: Fabien Nury, Thierry Robin
Hrají: Steve Buscemi, Jason Isaacs, Olga Kurylenko, Jeffrey Tambor, Simon Russell Beale, Andrea Riseborough, Paddy Considine, Rupert Friend, Michael Palin, Dermot Crowley, June Watson, Elaine Claxton, James Barriscale, Paul Whitehouse, Tom Brooke, Paul Ready, Roger Ashton-Griffiths, a další.
