Hledání, jež před pár týdny započalo svůj běh v českých kinech, je snímek, podaný místy až silně autenticky a naturalisticky. Skoro jako by ani nešlo o drama, nýbrž o plnokrevný dokument. Film sleduje osudy čtyř lidí, kterým válečný konflikt zasáhl do života a nevybíravě jej ovlivnil. Často se říká, že válka člověka změní. Film koneckonců nese motto „Poznamenaní válkou,“ a z osudů hlavních postav skládá mozaiku, která na konci splyne v jeden ucelený obraz více či méně spojených osudů hlavních aktérů.
Snímek má v mnoha ohledech přesah do současnosti, jako ostatně většina obdobných počinů, což je zde navíc umocněno nepříliš vysokým stářím samotného konfliktu, nazývaném též Druhá čečenská válka, a přítomností islámu. Film samotný však neslouží k zaznamenání skutečných historických událostí, nýbrž k tomu, aby ukázal válku z pohledu svých postav. Což samo o sobě není nic nového, ale vše je podáno dostatečně uvěřitelně. Hlavní hrdinové nejsou ploší, jsou to se vším všudy trojrozměrné postavy, s jejichž prožitky se lze poměrně snadno sžít.
Titulní postavy jsou rozdílné, ale přece mají všichni něco společného… Snímkem zpočátku provází mladý ruský voják Kolja, jenž se postupně přičiněním tvrdých okolností přerodí v jeden z typických „zelených mozků.“ On a několik dalších vojáků protnou životní linku dalších dvou hrdinů: chlapce Hadjiho a dívky Raisy, sourozenců, jejichž rodiče vojáci bez slitování zavraždí. Celou „úspěšnou protiteroristickou akci“ Kolja natáčí na kameru. Bratr i sestra si posléze projdou řadou nástrah války ve vzájemném odloučení. Dojde tak k rozvrstvení vyprávěcího stylu hned do několika linií.
Do děje následně ještě vstoupí mladá francouzská pracovnice hnutí za lidská práva, Carole, která se hladovějícího Hadjiho, ujme. Hadji byl okolnostmi nucen svého malého bratra – nemluvně, o nějž se nemohl postarat, nechat na zápraží jednoho z domů v čečenské vesnici, kde ho naštěstí později našla jeho sestra. Krom toho si s sebou ještě nese trauma ze smrti rodičů, jíž musel přihlížet, a odmítá proto zpočátku s Carole jakkoli komunikovat. Postupně ale mezi těmi dvěma dojde k vybudování pevného pouta.
A co že je všem zmíněným společné? Každý z nich po něčem pátrá… Nejde tak ani o pátrání po ztraceném sourozenci, naplnění života v tvrdém objetí „velké rodiny:“ armády, či snaha o zlepšení pohledu okolního světa na celý konflikt, což jsou všechno tužby hlavních aktérů, nýbrž spíše jde o hledání sama sebe, a svého údělu ve válkou pustošené zemi.
Hledání je plné silných, ale i lidských momentů, jež dokáží celé dramatično značně prohloubit. Jedním z nich budiž kupříkladu odlehčující scéna, v níž je několik Čečenců schováno v domě uprostřed obléhaného městečka, a jedna z žen vtipkuje o Rusech s tím že doufá, že jí nevymlátí okna. Kamarádka ji uklidní radou, že si tam přece může dát igelit. V tomto prostém odlehčeném dialogu se tak odráží nejen humor, ale i hrdá vzdorovitost Čečenců. Smutek ze smrti rodičů pak mladý Hadji nejlépe ztvární tím, že namísto aby si kreslil, přečmárá Carolin obrázek domu a rodičů.
Díky pohledům z obou stran barikády se dočkáme i vhledu do „zákulisí“ ruské armády, do čehož patří nejen šikana a všechny známé aspekty vojenského výcviku, ale i kupříkladu odklízení mrtvol padlých vojínů, přivážených do tábora pravidelně vojenským vrtulníkem. Strach z armády a militarismu pak nejlépe ukazuje scéna, v níž čerstvě naverbovaný Kolja hledí z okna vlaku na děti svého věku, které se hlasitě baví, a po příchodu vojáků do jejich dosahu poděšeně zmlknou.
Silným okamžikem, a nejspíše jedním z rozhodujících v Koljově přerodu v poslušného vojáka není první zabití nevinného na bojišti, ale s nejvyšší pravděpodobností odklízení zbytků mozku ze zdi po sebevraždě bratra ve zbrani, a předešlé zanesení toho jak zemřel do korespondence, kdy je Koljovi přísně nařízeno napsat, že mladík zemřel v boji a nikoli vlastní rukou. Protože je to tak prý lepší. Nejde přece o to, aby se jeho rodiče doslechli pravdu, ale aby svého syna měli za hrdinu…
Ačkoli se jedná o silný a kvalitně natočený zážitek, jde spíše o festivalovou záležitost, kterou pochopitelně ocení nejvíce ten, kdo se nějak o danou problematiku zajímá. Což je škoda, ale bohužel je to asi úděl podobně laděných válečných dramat. Nutno dodat, že konečné shledání sourozenců zachycuje naději, které by se všichni měli držet, ať už žijeme jakkoli a kdekoli.
Hledání / The Search
Trailer
Francie, 2014
Drama, 149 minut
Režie a scénář: Michel Hazanavicius
Kamera: Guillaume Schiffman
Hrají: Annette Bening, Bérénice Bejo, Maxim Jeměljanov, Abdul Khalim Mamutsiev, Zukhra Duishvili, Lela Bagakashvili, Jurij Curilo, Anton Dolgov, Mamuka Matchitidze, a další