Jak přimějete devadesátiletého nemocného člověka oprášit minulost a vykonat pomstu na válečném zločinci? Stačí k tomu podrobně sepsané instrukce a vytetované číslo na předloktí levé ruky.
Devadesátník Zev je postižen stařeckou demencí. Odumřeli mu nejen buňky krátkodobé paměti (není schopen si vybavit, co v poslední době dělal nebo s kým mluvil), ale nemoc už ochromuje také centrum paměti dlouhodobé. Naštěstí má v pečovatelském domě parťáka Maxe, který na tom sice taky není zdravotně nejlíp, ale pořád mu to pálí. Oba přežili holocaust a Zev je asi poslední osobou schopnou identifikovat bývalého esesáka, ukrývajícího se pod falešnou identitou. Po smrti Zevovi manželky se dědové rozhodnou, že nadešel ten správný čas k provedení pomsty za smrt jejich blízkých. Vyzbrojen balíčkem bankovek, jízdenkou a dopisem s instrukcemi, vyráží Zev na první adresu se jménem Rudy Kurlander. Problémem není jen jeho paměť (připomíná Leonarda z Mementa, protože musí mít všechno pěkně polopaticky zapsáno), ale i fakt, že v Americe žijí čtyři osoby se stejným jménem.
Moc rád bych vám povyprávěl, jak Zev zabouchá na první vrata, za kterými ho přivítá první Rudy Kurlander. Ale to by nemělo smysl. Radši napíšu, že se na ty dědky dobře kouká. Dokážu si představit, že jsem na jejich místě. Navíc je to vlastně realita, protože žádnej cucák by takovouhle misi absolvovat nemohl. Nejde jen o vytetovaný číslo na předloktí, ale hlavně o motivaci. Tu připomínají pohledy na zdánlivě obyčejné předměty. Využití takovýchto náznakům je možná lepší, než kdyby machrovali se zvěrstvy předvádějícími flashbacky. Stejně tak tajemný je motiv a cíl výpravy. Informace jsou dávkovány postupně a fantasii (divácké) se meze nekladou, takže hlubším pátráním po ději jste vlastně sami proti sobě.
Režisér Atom Egoyan (Sladké zítřky – 1997) je v diváckém povědomí zapsán spíš festivalovými kousky. „Vzpomeň si“ nevybočuje z trendu. Ovšem na rozdíl od těch předešlých filmů tohle netradiční road movie boduje i u obyčejného obecenstva. Možná je to tématem holocaustu, možná je to překvapivostí, kterou v sobě příběh ukrývá.
Film stojí na postavě Zeva. Šestaosmdesátiletý Christopher Plummer předvádí herecký koncert a bere zodpovědnost za všechny (obsazený) důchodce na svoje bedra. Hodně zajímavej a vcelku originální je scénář (debutující Benjamin August), který seniorský tempo prokládá dobrými nápady. A nakonec filmařina, která nevyráží dech drahými efekty, ale každá špetka akčního vzrušení je mazácky provedená.
Když dojde na závěr, nejste překvapení, ale připravení. Otázka „Kolik lidí jsi zabil?“ způsobuje nástup husí kůže. A když si myslíte, že vrchol večera je za vámi, příběh vytahuje největší trumf, který zvedá hodnocení ne o jednotky, ale o desítky procent. Rázem filmu odpustíte všechny hříchy, protože vám dojde skrytý význam oněch čtyř zastávek.
Verdikt:
Jde o malý film o pomstě, která je i díky tomu, že zrála 70let, neuvěřitelně sladká. Příběh je plný ztráty identity a antisemitismu, mrazivou nacistickou hrůznost zde nepředstavuje minulost, ale setkání v současnosti a překvapí tím víc, čím míň o něm budete vědět a očekávat. Pak by vám nemělo dělat problémy si na tuhle pouť muže bez paměti ani s odstupem času vzpomenout.
Vzpomeň si
Trailer
Thriller
Kanada, 95 min
Režie: Atom Egoyan
Hrají: Christopher Plummer, Dean Norris, Martin Landau, Jürgen Prochnow, Bruno Ganz, Henry Czerny, Natalie Krill, Peter DaCunha, Duane Murray, T.J. McGibbon, Kim Roberts, Janet Porter, Heinz Lieven a další
V kinech od 21. dubna 2016