Dekameron od Giovanniho Boccaccia patří k literárním klasikám, které svým odkazem ovlivnily řadu umělců. Na námět knihy vznikla řada děl znázorněných nejen na malířských, ale také stříbrných plátnech. A právě na ten druhý typ doráží nejnovější adaptace sbírky nejrůznějších příběhů.
Děj se odehrává ve 14. století ve Florencii, kterou zachvátil mor. Před touto zhoubou utíká skupina mladých lidí a ukrývá se v nedaleké vile v naději, že je smrtka nenajde. Aby si zkrátili dlouhé chvíle čekáním na uklidnění situace ve svém městě, rozhodnou se si navzájem vyprávět příběhy. Každý den dostane jeden z účastníků a účastnic tohoto nuceného útěku možnost vyprávět příběh na nějaké zvolené téma.
Kdo četl knížku, ví, že obsahuje sto příběhů o různých tématech. Tvůrci scénáře a zároveň režiséři, Paolo a Vittorio Tavianiové si z tohoto nepřeberného množství vybrali pět vyprávění, které považovali za klíčové. Dočkáme se tak mladé ženy, kterou ze spárů smrti zachrání svou láskou mladý šlechtic; prosťáčka žijícího kvůli škodolibému vtipu v představě, že je neviditelný; chudého zamilovaného muže schopného pro lásku obětovat i to nejcennější, co v životě má; zakázané lásky aristokratky a kováře či lechtivého příběhu pokryteckých jeptišek.
Ač jsou jednotlivé životní osudy protagonistů příběhů rozdílné, pojí je jedna věc – jejich průběh je pro diváka značně zdlouhavý. Tvůrci se snažili pravděpodobně navázat na své slavné předchůdce (Felliniho, Antonioniho, Viscontiho a řadu jiných), kteří preferovali uměleckost a dlouhé záběry bez dialogů před rychlým dějovým spádem a dynamikou. Zatímco jejich předchůdcům se to ve většině případů podařilo a jejich díla jsou dnes považována za klenoty kinematografie, Tavianiové v tomto úkolu selhali. Nelze jim sice upřít snahu o to posunout snímek výše než na úroveň pouhé adaptace (scény zdánlivě dějově nedůležité, doprovázené dramatickou hudbou), ale jejich energie šla využít mnohem efektivněji. Například se měli více zaměřit na scénář (zdánlivě nekonečné záběry na protagonisty mohly být efektivněji nahrazeny kratičkým, leč údernějším dialogem) a pak především na zkrácení délky snímku. Některé scény vypadají amatérsky a působí dojmem, že produkce kromě malého rozpočtu měla na natočení celého díla málo času a tak bylo nutné některé sekvence natočit na první dobrou. Kamera nic světoborného rovněž nepředvádí.
Co částečně vytahuje Úžasného Boccacia z propasti naprosto zbytečné adaptace, jsou herci. Někteří z nich dokazují svým charismatem, že se přece jen nejedná o studentský film. Za zmínku stojí především Vittoria Puccini a Ricardo Scamarcio. Na druhou stranu někteří jejich kolegové a kolegyně zas dobrý dojem kazí buď tím, že přehrávají, nebo druhým extrémem – neukazují téměř žádné emoce.
Verdikt:
Celkově je Úžasný Boccaccio zbytečným filmem. Adaptací Dekameronu vzniklo několik a určitě najdete mezi nimi lepší. Nejnovější pohled na sto příběhů z renesanční Itálie nepřináší nic nového a originálního, co by vás přimělo k jeho zhlédnutí. Zdlouhavost, absence jakékoliv dějové dynamiky, horší výprava a „televiznost“ lákadly určitě nebudou. Na druhou stranu pokud jste fanoušky literární předlohy, italské kinematografie, renesance a máte romantickou duši, film se vám může zalíbit. Špatný není, jen je zkrátka zbytečný.
- Úžasný Boccaccio / Contes Italiens / Maraviglioso Boccaccio
- Trailer
- Režie: Paolo Taviani, Vittorio Taviani
- Hrají: Lello Arena, Paola Cortellesi, Vittoria Puccini, Ricardo Scamarcio, Flavio Parenti, Michelle Riondino
- V kinech od 10. 9. 2015