Retro recenze: Upír Nosferatu (1922) – Klasika, kterou musíte vidět

Přečtěte si

Autor

ladyania
Retro is a hobby for life 🙂

Pro milovníky klasického hororu, je přímo filmovou lahůdkou a i přes své stáří (neuvěřitelných 93 let!) má stále, co nabídnout. O čem mluvím? O jednom z nejznámějších německých němých filmů – Nosferatu. Ač je to s podivem, divák při sledování upíra, drápajícího se (či spíše povstávajícího) z rakve, pociťuje lehké mrazení. Mimochodem je až nostalgické sledovat film, kde jsou všichni tvůrci a hrdinové již mnoho let po smrti… avšak díky tomu, jaký kouzelný film vytvořili, jejich tváře poznáme i dnes.

httpv://www.youtube.com/watch?v=ZxlJxDr26mM

Bylo nebylo, v roce 1921, se německý režisér Friedrich Wilhelm Murnau rozhodl natočit klasický horor Dracula, podle stejnojmenné, v tehdejší době již velmi slavné, knižní předlohy Brama Stokera, bohužel (nebo dnes bychom řekli bohudík) se mu nepodařilo sehnat patřičná práva. A tak, v březnu 1922, vznikl film Nosferatu, symfonie hrůzy (Nosferatu, eine Symphonie des grauend). Nosferatu je obsahově víceméně, či naprosto totožný s předlohou, až na drobné maličkosti: jsou zde změněna všechna jména, např. místo hraběte Drakuly – hrabě Orlok (Nosferatu), namísto Miny je tu Ellen, Harker je nahrazen Hutterem apod… Také prostředí prodělalo drobnou změnu, místo v Anglii se druhá polovina příběhu odehrává v malém městečku Wismar. Konec autor pro jistotu pozměnil úplně, právě kvůli tomu, aby ho nikdo nemohl obvinit z porušování autorských práv, což se ukázalo jako zbytečné.

Film je často zařazován mezi „klasické“ a bezpochyby je jím inspirováno mnoho následných děl, např. český Upír z Feratu, který se zhlédl minimálně v názvu nebo remake Upír Nosferatu z roku 1979, režírován Wernerem Herzogem.

Upír Nosferatu 1979
Upír Nosferatu 1979

Zajímavá je bezpochyby také představa, že jako divák v tehdejším kině, byste pravděpodobně měli na sobě oblek, doma byste neměli televizi a možná byste oplakávali několik mrtvých v rodině, příčinou první světové války. A tak byste pravděpodobně trnuli hrůzou při záběrech na upírské monstrum, toporně se zvedající z rakve. Německo té doby se velmi těžko vzpamatovávalo z válečné prohry, světu vládl jazz a zkracování, není divu, že lidé si přáli zapomenout na všechno zlé a prostě se bavit… Půda na vznik jednoho z nejnezapomenutelnějších hororů tedy byla nachystána.

kino
Kino ve 20. letech 20. století

Titulky jsou do filmu zasazené nejen ve formě krátkých dialogů, jak by u němého filmu bylo obvyklé, ale i formou jakési kroniky, která doplňuje příběh a mnohé vysvětluje. Vypadá jako listy popsané archaických písmem, a to podle mého názoru ještě přidává filmu tu správnou atmosféru. Jazyk přitom není složitý a děj bez problému pochopí i průměrný angličtinář. Tedy v případě, že budete sledovat anglickou černobílou verzi, existují ještě 2 německé verze – černobílá a barevná. Nemohu posoudit, jak jsou na tom s jazykovou náročností tyto dvě, neměla jsem možnost tyto verze zhlédnout.

Ukázka filmových titulků
Ukázka filmových titulků

Samotný děj filmu je rozdělen na 5 aktů, zhruba po 20 – 30 minutách.

Úředník Hutter je poslán do dalekých Karpat vyjednávat s bohatým hrabětem o koupi nemovitosti. Před odjezdem se rozloučí s milovanou Ellenou, kterou umístí ke svým příbuzných, aby byla více chráněná a nebyla tak osamělá. Poté se vydává na cestu. Samotná cesta až tak  strastiplná není, dokud Hutter nedojede do vesničky v blízkosti hradu, na který byl vyslán. Nikdo z vesničanů ho nechce až do hradu doprovázet, zdá se jako by přítomní měli z něčeho strach (po lesích se toulá vlkodlak). Hutter putuje pěšky do hor, cestou potkává pro něj určený kočár. Vůz jede příšernou rychlostí (zde bych upozornila na výbornou doprovodnou hudbu) a po chvilce je obchodník již ubytován na hradě. Zde se samozřejmě dějí zvláštní věci, jak už to na strašidelném hradě bývá. Zanedlouho Hutter zjišťuje, že hradní pán je upír.. snaží se tedy za pomoci provizorního lana z prostěradla prchnout z věže. Nosferatu mezitím vyjíždí na lodi k městečku Wismar. Hutter, již jako uprchlík z hradu, blouzní v horečce o upírovi, po ošetření se rozhodne k návratu domů a k pronásledování hraběte. Naštěstí to stihne a je ve městě jako první. Cesta lodí se změní v horor, když Nosferatu doslova vysaje a tím usmrtí celou posádku. Přes všechny nesnáze se šťastně dostane do přístavu, dá si rakev do podpaží (doslova, což je pro mě celkem úsměvná scénka. Neodpustím si také malou poznámku…u této scény je jasně vidět dlouhý stín, který vrhá postava s rakví, upíři však sluneční svit nesnesou, musí se to tedy odehrávat v noci, co tedy vrhá stín? :)) a vydává se vstříc novému domovu. Ellen trpí neurčitými vizemi, kterými ji naplňuje Nosferatu. Městem se šíří panika, záhadná úmrtí, při kterých mají oběti jen 2 malé ranky na krku, místní přisuzují moru. Jen Hutter ví, kde je pravda. No vlastně není sám, ještě Nosferatův podivný přisluhovač Knock očekává příchod svého mistra, je však zavřený v blázinci. Podaří se mu z něj sice uprchnout, později je však zlynčován a vrácen zpět do kazajky. Je jisté, že nakonec vše dobře dopadne. Ellen se v noci probudí a oknem vidí naproti v domě hraběte, vzbudí Huttera, který odchází pro pomoc. Když je Hutter pryč, Nosferatu se dostává do domu Hutterových a napadá Ellenu, stihne ho však denní světlo a hrabě umírá. Orlokovu smrt nám oznamuje Knock.

  • Horor/Mystriózní/Fantasy
  • Německo 1922, 94 minut
  • Režie: Friedrich W. Munray – pár slov k režisérovi. Byl to velmi vzdělaný člověk, držitel dokrorátu z filozofie. Také velmi úspěšný filmař, který točil v Německu, v Hollywoodu a dokonce i na Tahiti. Zemřel tragicky při autonehodě v roce 1931.
  • Předloha: Bram Stoker (kniha)
  • Hrají: Max Schreck, Gustav von Wangenheim, Greta Schröder, Georg H. Schnell, Ruth Landshoff, John Gottowt, Gustav Botz, Max Nemetz, Wolfgang Heinz, Albert Venohr, Eric van Viele, Alexander Granach
  • Hudba: Hans Erdmann – německý hudební skladatel, původem z Polska, který vytvořil hudbu i do jiným slavných hororů, např. The Testament of Dr. Mabuse.

Zajímavosti: 

  • Tento film patří k slavnému seznamu S. J. Schneidera, jenž jej zařadil mezi 1001 filmů, které musíte vidět.
  • Mnohé záběry jsou natáčené na Slovensku, a to na Oravském hradě, Starém hradě a na řece Váhu.
  • Přes všechny opatření, byl režisér filmu žalován za porušení autorských práv, tento soud s manželkou Brama Stokera prohrál a tím zruinoval celou produkční společnost.
  • Strašlivý a děsuplný vlkodlak je ve filmu zahrán hyenou.
  • V Německu byla premiéra v roce 1922, v USA až v roce 1929.
  • Hlavní postavu hraběte Orloka – Nosferatu zahrál německý herec Max Schrenk. Byl prý tak ošklivý, že mu jen přilepili zuby a uši a dále už ho nemuseli maskovat. Jednu dobu se lidé domnívali, že je skutečný upír 🙂

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také