Čtyřletá příprava se vyplatila. Ghoul má nemalé šance uspět v americké distribuci, do které byl prodán ještě před svým dokončením. Petr Jákl ml. nabízí na české poměry nadstandardní počin.
Scénář z pera Jákla a Boka staví na hladomoru, který vypukl na Ukrajině v letech 1932-1933 a přiměl množství lidí ke kanibalismu. Právě tato pochmurná část ukrajinských dějin přivádí na místo činu trojici dokumentaristů, ale do jejich ohniska se dostává příběh jednoho z nejzvrácenějších zločinců novodobé historie, kanibala Andreje Čikatila.
Jáklův záměr, tedy vystoupit z malého českého rybníčku, je patrný ještě před začátkem filmu. Smočit palec ve světových vodách rozhodně napomůže casting Nancy Bishop (casting Mission Impossible, Hannibal – Zrození), Američanka žijící v Praze, která nabídla jen zahraniční, neznámé herce. Z více než patnácti set uchazečů, vybral Jákl dobře. Aktéři nepředvádějí přemrštěnou hysterii, nadmíru nedrmolí vatové dialogy, slouží dobře napsanému textu. Svým štkaním nejsou hrdinové otravní a blízkou smrt jim rozhodně nikdo nepřeje, ale zároveň k srdci diváka nepřirostou.
Autor si neklade za cíl ohromit publikum skály lámající originalitou, ale staví na osvědčených filmařských postupech ze zámoří. Dokumentaristický styl filmu sebou přináší záběry roztřesené ruční kamery po vzoru Záhady Blair Witch nebo staticky snímaný prostor jako v Paranormal Activity. Našinec ale s žánrovými metodami pracuje velmi zručně a vyváženě. V čem ovšem Jákl předčí mnohé horory, kterými je český trh ze západu zaplavován, jsou tzv. „lekačky“. Film jich obsahuje přiměřené množství a navíc jsou opravdu nečekané.
Výborně zvolená lokace, tedy rozpadající se opuštěná chatrč hluboko v lese, je jednou z hlavních, temných esencí filmu. Místní naturalistický ráz je přímo hmatatelný, o kašírování nemůže být řeč. Kladné body snímku nahrává zřejmě fakt, že Ukrajina je nám jaksi blíže než anonymní les za oceánem a duch masového vraha Čikatila by z tamního, dodnes chudého venkova, mohl přicestovat například vlakem s jedním přestupem ve Varšavě. Tvůrci pregnantněji pracují s místními reáliemi a jazykem než jejich hollywoodští kolegové, kterým východ Evropy často splývá v jedno. Například ve filmu akcentovaný tanec kozáček, který je ruskou lidovou záležitostí a nikoliv tou ukrajinskou, jak upomíná jedna z postav.
Verdikt:
Pár klopýtnutí ovšem Ghoul na svém vrubu má. Zlo neviditelné a pouze tušené funguje nejlépe. Petr Jákl to bezesporu ví a valnou většinou filmu se tímto řídí, ale doslovnost této poučky by zaručila další pozitiva filmu. Například statický záběr příchodu ducha v podobě černého kouře pod okenním rámem zavání spíše béčkovými horory a toho nemá Ghoul zapotřebí. Jákl během filmu přenáší na diváka jakýsi svůj vnitřní rozkol. Jakoby se neuměl rozhodnout, jestli naservírovat dobrý horor se třemi filmaři v hlavní roli nebo představit hrůzné činy, motivace a život masového vraha. Tvůrčí tým má rozhodně potenciál Čikatilův život a ukrajinský kanibalismus přenést na filmové plátno. Ovšem tyto střípky z tamních dějin slouží pouze anonymnímu, hororovému příběhu mladých lidí, jejichž nevalný osud je neustále tlačen do popředí. „No bože, takových ještě v hororech zařve.“
- Ghoul
- Česko
- Trailer
- Stopáž: 86 minut
- Režie: Petr Jákl ml.
- Scénář: Petr Bok, Petr Jákl ml.
- Hrají: Jennifer Armour, Jeremy Isabella, Paul S. Tracey, Debra Garza, Alina Golovlyova
- Hodnocení recenzenta: 60 %
Komentář Adama Škalouda
Petru Jáklovi mladšímu se i napodruhé podařilo natočit snímek, který nezapadá do klasické české produkce. A to je jedině dobře. I když nejsem fanoušek found footage projektů a například ze všech dílů Paranormal Activity jsem přetrpěl pouze ten první, tak jednou za čas i mě roztřesená kamera, chaotické záběry spadlé kamery a hlasité lekačky nalákají. A nelitoval jsem. Ghoul je scénářem, zpracováním a konec konců i hereckým obsazením přesnou ukázkou, jak by měl takový temný thriller vypadat. Navíc je skvěle spojen příběh filmu se skutečnými událostmi okolo Andreje Čikatila. Jestli má nějaký český film šanci uspět v zahraničí, je to Ghoul. Spolu s filmem Kobry a užovky Jana Prušinovského jde o nejzajímavější český projekt poslední doby.