Je tomu přesně rok, co jsem tady s železnou pravidelností nadával na ČT a její bezpáteřnost, s jakou pustila do éteru reality show Souboj seriálů. Vyjádřil jsem tehdy naději, že s novým vedením ČT se situace zlepší, alespoň co se týče dramatiky. A stalo se, i když trochu dřív, než jsem čekal.
České století je projekt, který začal ještě za původního vedení televize. Robert Sedláček dostal slušné peníze a zřejmě i celkem volnou ruku, aby převyprávěl zásadní okamžiky od vzniku Československa. A hned na začátku si můžeme říct, že odvedl skvělou práci. Jistě, člověk může diskutovat o jeho interpretaci některých situací, protože nesledujeme hraný dokument, ale spíš dramatizaci, která mi svým provedení v nejlepších momentech připomínala divadelní drama v tom nejlepším slova smyslu.
Ano, nejde o přesný, školometský přepis událostí. Ano, Sedláček s pomocí spisovatele Pavla Kosatíka přivádí do televizí spíše mluvící hlavy než akci. Ale dělá to tak precizně, že mu to těžko můžete mít za zlé.
To, že jde o autorskou dramatizaci a ne dokument je třeba mít na mysli pokaždé. Nejlépe se to projevuje na postavách, které Sedláček popisuje trochu jinak, než jsme zvyklí, ale na druhou stranu jeho charakteristika má logiku a nemohu se zbavit dojmu, že v ní často jen vybublají na povrch vlastnosti, které zanikly pod historickým balastem. Masaryk v sobě musel mít něco dobrodruha, jinak by se těžko vydal cestou, kterou se vydal.
A abyste si nemysleli, že ČT příliš fandím, tento týden by měla ještě přijít velká recenze na Sanitku 2.
01 – Veliké bourání (1918)
Dobrý, ale nijak výjimečný začátek. Zatím s přehledem nejméně povedený díl série. I když náznaky následující kvality se objevily i zde, především v dialogu Masaryka s místodržícím Thunem a pak Masaryk vs. premiér Lloyd George.
Problém epizody spočívá v její roztříštěnosti, autoři přeskakují poměrně důležité události (měl jsem dojem, že takové, o nichž si myslí, že je lidé znají) a v podstatě jen dokreslují události, které by měly být notoricky známé. Vynecháni jsou v podstatě Štefánik, legie a Beneš je zmíněn na začátku. Líbil se mi nový pohled na Masaryka jako okouzlujícího dobrodruha, který oprávněně opouštěl zažitou představu hodného tatíčka. Osobně by mi udělal radost ještě boj o první ústavu, kdy chtěli její autoři prezidentovi dát jen ceremoniální funkci, ale Masaryk se nechtěl stát jen figurkou – je to důkaz, že stál o moc, i když asi ne v tom smyslu, v jakém to chápeme v současnosti. Chybí také Woodrow Wilson, který by si alespoň chvilku pozornosti zasloužil.
První světová válka, kterou se Sedláček snaží z českého pohledu zmapovat, je asi příliš velkým soustem pro 70ti-minutovou epizodu. Zaslouží si vlastní minisérii (ve stylu Bratrstvo neohrožených plus boj Masaryka a Beneše na politické scéně), i když by asi stála víc, než by bylo ČT v současnosti milé.
6/10
02 – Den po Mnichovu (1938)
Druhý díl ukázal, že kvalita bude mít zřejmě stoupající tendenci. Okamžik, který určoval nejen české, ale v zásadě i evropské dějiny. Prezidentem je Edvard Beneš (Martin Finger), Masarykův spolupracovník a dlouholetý ministr zahraničí. Patří mezi architekty Společnosti národů a tzv. Malé dohody, aliance slovanských států. Uzavřel spojenecké smlouvy s Francií a Sovětským svazem. Od roku 1933 se aktivně podílel na financování modernizace československé armády a výstavby pohraničních opevnění. To všechno mělo ČSR uchránit před Hitlerovým Německem. A to všechno selhalo.
Vykreslení Beneše je jedním z nejsložitějších úkolů. Každý ví, že Masaryk je tatíček a Gottwald svině. V obou případech můžete být inovativní, ale sáhnete-li ke klasice, nikdo vám to vyčítat nebude. Ale kdo je Beneš? Již za jeho života jím vojáci podle všeho pohrdali a po Mnichovu ho pokládali za zbabělce. Přitom on se zasadil o bojeschopnost ČSR armády, riskoval popravu za první světové války v ilegální organizaci a existují svědectví, že v případě války s Německem Beneš nepočítal, že by území ČSR opustil.
Tentokrát děje krystalizuje nejen krátkým časovým úsekem, ale také tím, že jde v podstatě o duel. Beneš nebo armáda. Armáda chce válku, připravovala se na ni a věří si. Beneš ví, že válka proti vůli velmocí by znamenala nejen porážku, ale také by omezila jakékoliv šance, že ČSR bude po porážce nacismu obnovena.
Od tvůrců bylo rozhodně nápadité, že udělali jeho protihráčem Emanuela Moravce, legionáře a horlivého vlastence, který se stal horlivým kolaborantem. A že jeho roli dali Danielu Landovi. Jakkoliv je v některých momentech tento díl slabší než následující, závěrečný dialog o duši národa to plně vynahrazuje. Pro mě zatím nejsilnější moment celé série a vzhledem k jeho osudovosti ho něco těžko nahradí.
8/10
03 – Kulka pro Heydricha (1942)
Heydrichiáda stála několik set lidských životů. Z pohledu mnoha lidí mohlo jít o zvůli těch, kteří byli v teple exilu. Ale Sedláček ukazuje, že šlo o historickou nezbytnost. Plukovník František Moravec, šéf rozvědky, to vyjádří jasně: “Vždyť po nich chceme jenom, aby ty bomby, co nám Němci hážou na hlavy, nevyráběli tak rychle!” Exil neměl na růžích ustláno a obnovení ČSR v předmnichovských hranicích nebylo ani náhodou jisté. Navíc prezident Beneš, který se postavil do čela exilu, připravuje vysídlení sudetských Němců.
Jednoznačně zde excelují Ivan Trojan (jako vždy) jako plk. Moravec a Michal Dlouhý. Sedláček a Kosatík ukazují, jak složité bylo obnovení ČSR v jeho původních hranicích. Epizoda působí nejsevřenějším dojmem z prvních tří a graduje také nejlépe. Snad všichni ví, kdo byl Heydrich a co byly Lidice. Autoři se pokouší dát divákům další díly do skládačky, nechtějí vysvětlit, co se stalo, ale proč se to stalo. A dělají to skvěle.
8/10
httpv://youtu.be/9n9m-ONtz8M
- České století
- Drama / Válečný / Historický
- Stopáž: 9 x 66-84 min
- Režie: Robert Sedláček
- Scénář: Pavel Kosatík, Robert Sedláček
- Hudba: Michal Rataj
- Hrají: Daniel Landa, Jiří Vyorálek, Luboš Veselý, Jan Budař, David Novotný, Martin Finger, Miloslav Mejzlík, Martin Stránský, Monika A. Fingerová, Jaromír Dulava, Ivan Trojan, Martin Huba a další
- FanMovie.cz – Nářez ze světa filmu
- Autor recenze: Stanislav Antoň
