Star Trek Into Darkness je skvělý film. Běžte do kina, je to jeden z nejlepších způsobů jak utratit dvě stovky. Takto bych mohl článek zakončit, ale proč zdržovat, pokud jste nerozhodní, měli byste to vědět hned teď. Jděte, vůbec nic tím nezkazíte.
J.J. Abrams natočil opravdu zábavný film, ve kterém rozvíjí osudy postav, které existují již od šedesátých let a současným divákům byly v kinech znovu představeny restartem z roku 2009. Všechny tyto postavy se v Into Darkness vrací, aby pomohly dopadnout teroristu Johna Harrisona (Cumberbatch), který vede soukromou válku s federací. V příběhu se nechci šťourat, protože sám Abrams vše podstatné drží pod pokličkou a ačkoliv je záporák pro trekkies a fanoušky snadno rozpoznatelný už z prvního traileru, nechci nikomu kazit radost.
Posádka je má rodina
S celkovým obsazením jsem byl spokojený už v roce 2009 a nic se nezměnilo. Pořád jsou všichni skvělí. Pine (Kirk) i Quinto (Spock) jsou nejen výborní a talentovaní herci, ale i funkční dvojice, jejíž chemie funguje na jedničku a neustálé popichování (teď také více emocionálních scén) je pořád zábavné. Zbytek posádky je přesně takový jako býval dřív (rozumějte v původních filmech a seriálu), protože je složen z dobrých herců, kterým to na place funguje. Ačkoliv jsou některé postavy odsunuté do pozadí (Chekov, Sulu) ve výsledku to zase tolik nevadí, protože druhý (dvanáctý) díl je herecky konzistentní. Je tu jen jeden člověk, který svým projevem vystupuje z řady a tím je Benedict Cumberbatch, kterému Abrams poskytl několik scén, ve kterých mohl naplno rozjet svůj herecký koncert. Jeho projev je chladný a bezohledný, přesně ten typ záporáka, který dneska frčí.
Něco mezi temnou uličkou a diskotékou
Nový Star Trek je také temný, ale ne tak, jak by se podle trailerů mohlo zdát. V některých situacích působí trochu jako Skyfall, kdy jsou hrdinové sraženi na kolena a musí přesvědčit sami sebe, že má cenu vstát. Častěji to však vypadá jako klasický barevný blockbuster. Stejně na mě působil ještě jeden letošní film, Iron Man 3. Z trailerů se tvářil až apokalypticky a ve výsledku šlo o zábavný, barevný, šikovně napsaný a zručně zrežírovaný film. Ale toto není jediná paralela mezi těmito dvěma filmy. V obou případech stojí hrdinové proti nepříteli, který pochází „zevnitř“, nikoliv zvenčí, jak je prezentován. Nechci zabíhat do detailů, ale ani Mandarin ani Harrison nejsou tím, čím se zdají být, můžeme se jen dohadovat, do jaké míry tvůrci reflektují současné Spojené státy.
Když se pomrkávání mění na šilhání
I přesto, že je Into Darkness dobře natočeným filmem, trpí několika neduhy, které nejsou zrovna malé. Zaprvé, pomrkávání na fanoušky, znalce a trekkies je místy zbytečné a bezúčelné. Když Abrams natočil „první“ díl, bylo to dokonalé, na člověka, který není sérií nijak zasažen, natočil úžasně inteligentní film, který potěšil nové i „staré“ diváky. Jenže podruhé se s odkazy nějak roztrhl pytel a místy film působí jako by nebyl schopný stát na svých vlastních nohou, ačkoliv to o sobě tvrdí. I samotný Spock (Nimoy) prohlásí, že v tomhle už jsou sami a on do jejich osudů nebude zasahovat. Jako by původní série posílala divákům zprávu, že ta nová je schopná samostatně fungovat, avšak ta v několika momentech ukáže, že se pro uspokojení „trekkies“ vzdá samostatnosti ve prospěch polechtání ega zatvrzelých fandů. Už to prostě nepůsobí, jako když původnímu dílu skládají poctu, ale spíše jako snaha zavděčit se těm „nespokojeným“, kterým se nový styl nelíbí. A řeči o tom, že nový Star Trek není Star Trek budu ignorovat. Je tu Enterprise? Je. Na shledanou.
Zadruhé se někde vytratila sofistikovanost děje, která mě v restartu tak moc potěšila. Nesouhlasím s extrémními názory některých recenzentů, např. když nejmenovaný americký novinář napsal, že v původním seriálu políbil Kirk Uhuru a byl to jeden z prvních „mezirasových“ polibků v televizi, nový Star Trek prý už takové momenty nemá a příběh byl nahrazen „barevnou akcí“. Ošklivé a zákeřné tvrzení, primárně z toho důvodu, že se jedná o film, který multikulturalismus přímo podporuje (nehledě na to, že obě díla vznikala v naprosto odlišných podmínkách). V tom samém dílu padla věta “Where I come from, size, shape or color makes no difference.” A stejné to je i v Abramsově světě, jen to neříká, ale přímo nám ukazuje fungující společnost. Mrzí mě něco jiného. Před čtyřmi lety z toho filmu sršela čirá radost z toho, jak chytrý je a jakou z toho mají tvůrci radost. Toho se letos nedočkáme. Na jednu stranu chápu snahu „zavděčit se všem“ i když to vede ke zploštění některých charakterů (Uhura, Chekov, Sulu, Scotty, Harrison = jehož motiv je snad jako jediný pochopitelný a snadno čitelný), ale také to vede k nevyrovnanému scénáři, který se snaží nastavit zrcadlo současnosti a za pár minut je banální až běda, z tohoto důvodu se mi ta „inteligentní“ část scénáře prostě nechce věřit. Naštěstí je Abrams velice zručný autor a natočil film tak, aby to moc neotravovalo. Menší změny se dočkaly i dialogy, které jsou v některých částech filmu volnější a na tak úderné, jako tomu bylo v minulém díle, kdy rozhovory plnily funkci malých akčních scén. Ale! Ve scénáři je totiž ještě něco, co funguje dokonale. Je to vztah Kirka a Spocka. Kolem nich se v podstatě celý druhý díl točí. Horkokrevný Kirk, který v průběhu filmu jednoduše přizná, že neví, co má dělat a ledově klidný Spock, kterého přemůže jeho lidská stránka. Orci, Kurtzman i Lindelof prostě vědí, jak napsat upřímné a lidské postavy a jak s nimi pracovat.
Vytkl bych i některé ne úplně objasněné motivy, které jsou hlouběji popsané v komiksu a videohře, ale zde se věnuji zážitku filmovému a ten některé odpovědi neposkytuje. Čtyřdílný komiks Star Trek: Countdown to Darkness mohu vřele doporučit, podrobněji rozvede důvody Spockova „sebevražedného“ jednání a přiblíží nám události, ke kterým došlo před filmem. Je škoda, že pro většinu diváků bude film právě jediným setkáním s novým Star Trekem, protože snaha tvůrců, rozvést příběh za pomoci komiksů a videoher je minimálně zajímavá a rozhodně se vyplatí v tomto světě ještě chvíli pobýt. Primárně proto, že se nejedná o prosté dojení značky, ale o opravdovou snahu tento obrovský vesmír fanouškům ještě více přiblížit.
Je i přesto Star Trek skvělý?
Pořád se jedná o zábavný, svižný a opravdu napínavý film, který je radost sledovat na velkém plátně. Abrams je talentovaný režisér, o čemž nás už mnohokrát přesvědčil, a jeho verze Treku je podmanivá a je snadné se nechat zlákat, daleko těžší je sestavit nějaké argumenty, proč není druhý díl tak dobrý jako díl první. Ale i přes všechno negativní, co jsem napsal, si do kina zajdu podruhé a moc rád. Poprvé mi však u Abramsova filmu vadil způsob, jakým na sebe vrství motivy a prokládá hlavní zápletku velkým množství „pod-zápletek“. Harrison-Spock, Harrison-Kirk, Marcus-Harrison, Harrisonův původní plán-Marcusův „původní“ plán, Uhura-Spock, Kirk-Bones, Spock-Vulkán, Kirk-Carol a nad každou z těchto vztahových kombinací se tyčí právě zbytečné „uspokojování“ fanoušků série neustálým parafrázováním původních dílů. Abrams se zbytečně uchýlil k něčemu, co neměl vůbec zapotřebí.
- Star Trek Into Darkness /Star Trek: Do temnoty
- Sci-Fi / Dobrodružný / Akční / Thriller
- USA
- Režie: J.J. Abrams
- Scénář: Roberto Orci, Alex Kurtzman, Damon Lindelof
- Délka: 132 minut
- Hrají: Chris Pine, Zachary Quinto, Zoe Saldana, Simon Pegg, Anton Yelchin, Karl Urban, John Cho, Benedict Cumberbatch
PS: Abramse čeká velká budoucnost a já věřím, že Star Wars jsou v dobrých rukou.