Recenze: Muž z oceli (2013)

Superman je nejslavnější postava DC comics a společně s Batmanem nejčastěji adaptovaná, ale na rozdíl od svého kolegy z Gotham City musel Muž z oceli čekat trošku déle, než se dočkal vynikajícího restartu.

Nic jiného než vynikající restart si samotná společnost DC v její momentální pozici proti konkurenčnímu Marvelu nemůže dovolit. Snaha se dotáhnout byla dost velká, ale reakce nebyly vždy tak růžové jak by se čekalo. Singerův Superman Returns nezískal zrovna kladné ohlasy a Green Lantern naprosto propadl. Batman sice chytil díky Nolanovi nový dech, ale svým stylem se moc nehodil do filmového univerza, které právě nový Superman odstartoval.

Panovalo mnoho obav ohledně režiséra Zacka Snydera, ale musím s klidem prohlásit, že restartu slavného super hrdiny se chopil skvěle, i když vypadá úplně jinak, než jak ho známe. Tohle není barevný, téměř bezstarostný Superman, kterého si vybavujeme z minulých filmů. Tahle adaptace je daleko komornější. Může se polemizovat nad tím, jak moc velký vliv na výsledném produktu měl Christopher Nolan, ale každopádně je vidět, že Zack Snyder rozhodně není špatným režisérem, pokud dostane do ruky kvalitní scénář. I v tomto filmu se nachází klasická šablona, bez které by to nešlo (zničení Kryptonu, Clarkovo dětství, Superman proti záporákovi), ale teprve Snyder a Goyer si s těmito prvky skvěle pohráli. Krypton je konečně použit ve větším měřítku a je využit jako důležitý motiv, který ovlivňuje především právě Supermana a Zoda a je tak pro vyprávění nezbytný. I Clarkova dětská léta na zemi a jeho postupné dospívání je pojato trochu jinak, než bylo u minulých Supermanů zvykem. Snyder hlavní dějovou linku ve správný moment prokládá krátkými flashbacky z různých částí Clarkova života, které motivují jeho činy v současnosti a dotvářejí jeho chování k lidské rase a cestu k tomu stát se symbolem naděje pro Zemi. Kromě hrátek s dějovým pořádkem si Snyder troufl pár celkem známých věcí pozměnit a některé dokonce úplně vyřadit. Například smrt Jor-Ela je trošku jiná, než jsme zvyklí a kryptonit se ve filmu ani jednou neobjeví. Dokonce ani slavnou hlášku „Kneel Before Zod“ tady nečekejte.

Mimozemšťan a lidé

Man of Steel stejně jako restartovaný Batman je laděný do reálného světa, ale tady ve větším měřítku. Jak by lidská rasa reagovala, kdyby se mezi nimi zjevil chlápek z jiné planety, který je ostatními obyvateli považován za Boha? Tímhle hlavním tématem se nový Superman odlišuje od ostatních originů nebo spíše zabývá se touto myšlenkou většinu stopáže. Sám bych to rozdělil na tři fáze. První fáze, kdy Clark v dětství zjišťuje, že se odlišuje od ostatních dětí, zvyká si jednak na svoje schopnosti a na to, že je musí držet v tajnosti a nepochází ze světa, ve kterém od malička žije. Ve vyšším věku odchází z domova hledat odpovědi o svém původu. Druhá fáze, která konfrontuje Supermana jako mimozemšťana a lidskou rasu, která považuje bytosti z jiných planet za hrozbu a zjišťuje, že není nejvyspělejší planetou ve vesmíru. A třetí fáze, kdy nastupuje Zod a Kal-El se pomalu stává tím velkým symbolem naděje pro lidstvo. Jelikož ve filmu měl prsty i Nolan, nabízí se podobnost s jeho prvním Batmanem, kde stejně jako Clark i Bruce utekl z Gothamu za cílem najít sám sebe, respektive místo kam patří. Dokonce i jako samotná postava se svým komorním pojetím přibližuje Temnému rytíři. Pryč jsou doby, kdy byl Superman vysmátý, vtipkující borec ve slipech, který zvládl téměř všechno a skoro nehnul brvou. Snyderova verze polidštěného Supermana je rozpolcená, není si jist, jestli ho lidé přijmou a jestli jim má vůbec věřit. K tomu všemu se vztahují další prvky, které posunují a řeší daný problém. Jsou to jednotlivé postavy a každá z nich je svým způsobem pro děj důležitá a má své místo. Samozřejmě jsou to Clarkovi rodiče, kteří mu pomáhají se vyrovnat s tím, že je jiný a poté sehrají svůj part i později. Druhou dvojici tvoří Lois Lane a Generál Zod. Každý zástupce jednotlivých stran napomáhá k rozvíjení načatých motivů, kdy Lois je pro Supermana příslib toho, že lidem se dá věřit a stojí za to za ně bojovat, snaží se ho pochopit od prvního zjevení a rozvíjí motiv „mimozemšťan mezi lidskou rasou“, a na druhé straně Zod, jako jeden z mála přeživších z planety Krypton, který chce jenom obnovit svojí vzkvétající domovinu, rozvíjí motiv, který začal na Kryptonu.

Díky kvalitnímu scénáři Snyder solidně zvládl samotný zrod Supermana a emoční stránku filmu (určitě i díky pár radám od Nolana), ale nejvíce vládne v akčních sekvencích. Jednotlivé akční scény jsou digitálně skvěle zvládnuté a tam kde je digitál až moc vidět si Snyder pomohl šikovným střihem. Při scénách Supermanova letu často používá zoom nebo použije detail na Clarkův obličej. Snyder si také dal pozor na přehlednost. Střih v akčních sekvencích je sice rychlý, ale všechno  je víceméně přehledné, i když Superman lítá skrze budovy nebo probíhá vzdušný souboj. Ovšem největší akční boom přichází v poslední půl hodině, kde se Snyder totálně utrhne ze řetězu a využívá každý dolar rozpočtu na obrovskou destrukci Metropolis. Upřímně to, co si režisér troufl ve finále, mnohonásobně převyšuje akční závěr Avengers o několik tříd.

Skvěle vybraní herci a nevýrazný soundtrack

Daleko víc než jména režiséra jsem se obával Henryho Cavilla v titulní roli, ale do komorného prostředí nově pojatého Supermana dobře pasuje a i přes jeho po většinou kamenný výraz v obličeji jsem mu jeho vnitřní dilema vetřelce mezi lidmi nakonec docela uvěřil, hlavně taky kvůli jeho pohledům, které říkaly všechno, co bylo potřeba a když i tohle selhalo, tak si pomohl dlouhým křikem, který obstaral tu správnou emoci v dané situaci. Dokonce si myslím, že do role Supermana se daleko víc hodí právě Cavill, než uhlazený hezoun Brandon Routh. Lois Lane v podání Amy Adams je klasicky tvrdá reportérka, která si jde za svým, do všeho se míchá. Zkrátka klasická Lois, jak jí všichni znají. Naprosto skvělý byl Zod, kterého si zahrál Michael Shannon. No a pak tu samozřejmě jsou dvě velké hvězdy. Kevin Costner je i po letech stále třída a i když na plátně nepobyl moc dlouho, stačila jedna scéna, ve které nahodil pohled, který vás musí v daném okamžiku emočně na chvíli odrovnat i když nemáte rádi postavu Jonathana Kenta. Russell Crowe dokázal zahrát starostlivého tátu, který trousí jedno osudové moudro za druhým a zároveň frajera, který ručně spráská na hromadu pět nepřátel.

Jen dvě věci mě osobně trochu zamrzeli. DC comics si ve své pozici nemůže moc vyskakovat a slibovat něco dalšího, takže je zde absence potitulkové scény. Druhou věcí je poněkud nevýrazný soundtrack Hanse Zimmera, který tady není tak silný jako třeba u Dark Knighta, nemá takové grády a osobně jsem ho zaznamenal na začátku a v epickém finále.

S restartem Supermana se zacházelo hodně pečlivě a je to vidět. Muž z oceli stojí na jednoduchém, skvěle napsaném scénáři, kvalitně odvedené režii Snydera a úplně jiném pojetí zrodu tohoto slavného super hrdiny. Pokud už potvrzený sequel půjde v podobném duchu, bude to pro DC a fanoušky jedině dobře.

PS: V poslední půl hodině si můžete všimnout odkazu na další slavnou postavu z DC universa.