20. dubna 2013 proběhl další koncert Pražského filmového orchestru (PFO) v budově Rudolfina. I tentokrát dokázal orchestr sál zaplnit a po zhruba dvouhodinovém programu byl odměněn potleskem ve stoje. Co jsme si poslechli tentokrát?
Koncert byl rozdělen tradičně do dvou částí. První část se skládala ze dvou kousků – Titanicu a Vetřelců. Oba snímky natočil James Cameron, samozvaný král Hollywoodu, a k oběma hudbu složil James Horner, který s Cameronem spolupracoval i na Avatarovi (jasně, že ta podobnost hudby Avatara a Titanicu není náhodná). Ale soundtracky Titanicu a Vetřelců se snad nemůžou více lišit. Po klidném a romantickém úvodu, kdy jsme se přenesli na palubu Titanicu a zavzpomínali na Jacka a Rose, se atmosféra v sále změnila během vteřiny. Vetřelčí soundrack je pokládán za jeden z nejlepších vůbec. Jen málokterá filmová hudba dokáže sama o sobě navodit takovou atmosféru jako právě tato. Úvodní sekvence z Main Theme patřila jednoznačně k nejlepším momentům večera. Dále jsme mohli zaslechnout skladby Ripley’s Rescue, Newt a Facehuggers. Já osobně jsem byla na Aliens velmi zvědavá. Dost dobře jsem si nedovedla představit, jednak jak se symfonickému orchestru podaří vytvořit všechny ty (pa)zvuky, které v soundtracku můžeme slyšet, a potom jak takové skladby celkově obstojí ve velkém sále jako je Rudolfinum a vedle orchestru přátelštějších a plynulejších melodií. Stručně: Bylo to fantastické!
Druhá část koncertu začala skladbami oblíbeného Johna Williamse, tentokrát z filmů Indiana Jones. Z celého večerního programu byla znělka Indyho jednoznačně nejznámější a nejohranější melodií. Její náznaky jsme slyšeli již v první zahrané skladbě z Království křišťálové lebky Swashbuckler. Z publika bylo cítit očekávání, až zazní slavné „Tan ta tan taaan – tan ta taa – tan ta taa taa – tan ta taa taaa taaa“ (je to aspoň trochu blízko?), ale Raiders March byl schválně na řadě až jako poslední. Před touto skladbou jsme si poslechli ještě 4 další včetně pomalu stejně známé Marion‘s theme. Všechny skladby byly zahrány na jedničku, ale není žádným překvapením, že největší potlesk získávají skladby notoricky známé, při kterých si pomalu každý notuje s orchestrem nebo alespoň poklepává nohou do rytmu.
Oficiální program zakončil Star Trek skladatele Michaela Giacchino, po kterém následoval zmíněný potlesk ve stoje, a tak hráčům ani dirigentovi Jiřímu Koryntovi nezbývalo než přidat přídavky. Ty zazněly celkem tři, Chicken Run, A-Team a Jen počkej, zajíci! Orchestr se tak hravě rozloučil s nadšenými diváky a bezpochyby je navnadil na další koncerty. Ty nejbližší se budou konat v Ostravě (11. 5., článek o koncertu naleznete zde), Kroměříži (18. 5.), v Praze (26. 5.) a PFO také konečně zamíří i do zahraničí, 1. 6. se představí publiku v Bratislavě. Pro bližší informace o nadcházejících koncertech navštivte oficiální stránky orchestru.