Dva koncerty, dva zážitky

Během uplynulého víkendu jsem navštívil hned dva koncerty s filmovou hudbou na programu. Nejdříve v pátek koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava s názvem Movie Night II a poté v sobotu vystoupení Pražského filmového orchestru v Litomyšli, na které jsme před časem upozorňovali. Rozdílů se našla spousta, tak se na ně pojďme společně podívat.

Pátek, 5. 4. 2013, Ostrava – Movie Night II, Janáčkova filharmonie Ostrava

Jednou, dvakrát za rok uvede JFO koncert zaměřený čistě na filmovou hudbu. Společenský sál ostravského Domu kultury byl vyprodán už několik dní před koncertem samým.

Jako úvodní skladbu zvolili muzikanti hlavní hudební motiv z Hvězdných Válek od Johna Williamse. Mezi jednotlivými skladbami si bral slovo a večerem provázel sám dirigent Petr Šumník. Tyto vstupy se mi velice líbily, protože diváci se mohli dozvědět více o předvedené skladbě a jejím autorovi včetně různých zajímavostí.

Všechny melodie byly doprovázeny projekcí na plátno umístěné nad orchestrem. Někdy se zde měnily jen fotografie, jindy zase sestřihy scén z daného filmu. Za sebe musím říct, že to může působit jako dobrý nápad a rozhodně to spousta diváků hodnotilo kladně. Ovšem často jsem se přistihl, že sleduji více děj na plátně a hudba se stává tím, čím u filmu je. Tedy jen nějakým podvědomě vnímaným podmazem dokreslujícím děj. Mozek automaticky upřednostnil to co vidí nad tím co slyší, a to by se u koncertu rozhodně stávat nemělo. Přece jen jsme si zaplatili za hudební zážitek a nebyl jsem sám komu se to stávalo. Jsem tedy názoru, že pokud projekce, tak rozhodně ne scény z filmu, ale jen ilustrující obrázky.

Za velké plus musím označit pásmo melodií z českých předválečných filmů. Je až překvapivé kolik kvalitní filmové hudby obsahují černobílé kousky jako Minulost Jany Kosinové, C. a k. polní maršálek, Přednosta stanice. Spolu s nimi zazněly i písně Jen pro ten dnešní den (Kristián), To neznáte Hadimršku nebo Slunečnice (Hotel Modrá Hvězda). Vše v úpravě pro orchestr, a tedy bez zpěvu.

Následoval blok westernových melodií, který otevřel notoricky známý motiv z filmu Poklad na Stříbrném jezeře, následovala hudba z Tenkrát na západě, kde se o hlavní sólový part postaral saxofon, pak sálem znělo Sedm statečných a nakonec Tanec s vlky.

Před přestávkou orchestr ještě nabídl Fantomase a Četníka ze St. Tropez a po ní jsme se přenesli do Bradavic za Harry Pottrem a následně do Narnie.
Závěrečnou pasáž koncertu pak tvořila hudba z filmů Indiana Jones, Titanic, Misie a na závěr hodně oblíbení Piráti z Karibiku.
Po tom všem následoval velký aplaus ve stoje a krátký přídavek tvořený výňatkem z oněch pirátů.

Diváci, nebo jejich většina, odcházeli s nádherným zážitkem. Ale já slyšel, že melodie se lišily od toho co zní ve filmech. Někdy více, jindy jen nepatrně. Pokud se ptáte proč, odpověď je jednoduchá.
Většina skladeb, které JFO hrála je v aranžích. To znamená, že například John Williams napsal hudbu k Indianu Jonesovi, jeho noty potom vzal jiný skladatel a upravil je, pro jednoduchost, kvůli zkrácení apod. Často ale nejsou přepisovány originální partitury a různí aranžéři tak píší/opisují skladby z odposlechu. Tyto partitury jsou samozřejmě cenově úplně jinde než originály. Stávají se tak dostupnější a pro orchestr, který je využije jednou ročně, přijatelnější. Své investice logicky směřuje do žánru, který jej živí, v případě Janáčkovy filharmonie hovoříme o klasické kompozici. Nesmíme se tedy zlobit, že se nám tu a tam něco nezdá.

Sobota, 6. 4. 2013, Litomyšl – Hudba stříbrného plátna, Pražský filmový orchestr

Ředitel Smetanova domu, kde se koncert konal, pan Leoš Krejčí vsadil na mladé muzikanty z PFO a společně položili kámen k snad nové tradici koncertů pod heslem „Poznávejte česká, moravská a slovenská města s filmovou hudbou“. I přesto, že byla všechna místa vyprodána, se do sálu dostalo o něco více diváků než byla jeho kapacita. Seděli sice na schodech, ale bylo jim umožněno prožít krásný večer s filmovou hudbou. Manažerka a taková maminka celého orchestru, paní Zdenka Koryntová, se snaží umožnit každému nadšenci splnit jeho touhu a pokud je to aspoň trochu možné, do sálu jej dostane. Nevím, kolik bylo mezi diváky místních, ale hodně fanoušků dorazilo z různých koutů republiky, aby si nenechalo ujít tento jedinečný zážitek.

Po obvodu sálu stálo několik rytířů Jedi, kteří chránili princeznu Leiu, před opodál stojícím lordem Vaderem. Nechyběl ani R2D2. Svou přítomností tito členové skupin Czech Garrison 501st Legion a Rebel Legion-Lion Base v kostýmech dotvářeli atmosféru všech melodií ze Star Wars.

I tento koncert začal pásmem melodií ze Star Wars, včetně úvodní znělky 20th Century Fox a skladby Imperial march. V programu první půle ještě zněla hudba z Apolla 13 a Pána Prstenů. Už po první polovině jsme mohli být svědky ovací ve stoje.

Po přestávce atmosféra gradovala s každou další skladbou. Tou první byla ta neznámější z Pirátů z Karibiku a hned po ní Across the stars z Hvězdných válek. Indiana Jones, Fantomas a Pošetilost mocných. Jako poslední skladbu oficiálního programu si orchestr připravil hudbu z vystoupení Lord of the dance od Ronana Hardimana. Ta pohltila všechny v sále včetně samotných muzikantů, kteří si irské rytmy užívali po svém, nejvíce pak v basové sekci. Nenašel se snad nikdo, kdo by si nepodupával nohou nebo se v sedačce nevrtěl do rytmu. Po skončení publikum vyskočilo jako jeden muž a opět aplaudovalo potleskem ve stoje. Jiří Korynta se nenechal dlouho přemlouvat, a tak následoval přídavek navazující na poslední skladbu. Po dalších bouřlivých potlescích přidali pražští muzikanti ještě melodie z filmu Rocky a A-Team.

Vzhledem k tomu, že PFO hraje jen z originálních partitur a Jiří Korynta věnuje přípravě každé skladby maximální péči, všechny tóny každé skladby byly naprosto totožné s tím, jak je to zaryto v mé paměti z konkrétních snímků a různé motivy vyvolávaly před mýma očima konkrétní scény a navozovaly přesně tu atmosféru, jaká je s každým filmem spjatá. O to také šéfdirigentovi jde. Chce divákům poskytnout plnohodnotný zážitek z každého koncertu a z hudby, bez které by žádný film ani nemohl existovat. Velmi mu pomáhá i to, že všichni muzikanti v orchestru jsou filmoví fanoušci a sdílejí jeho nadšení. Dle jeho slov nestačí jen zahrát Duel of Fates (Star Wars Epizoda I), ale je třeba, aby v tom divák cítil a viděl souboj Dart Maula, Obi-Wana a Qui-Gona, ke kterému tako skladba patří. Musí to být kompletní zážitek, proto taky často nutí členy orchestru, aby se na film či scény z něj podívali a lépe pochopili atmosféru a děj, který musí jejich předvedení obsahovat.

Slovem nás celý večer provázela opět Míša Štrausová, jako vždy vtipná a originální. Nejen já jsem odcházel se silným zážitkem a touhou si to brzy zopakovat. Naštěstí jsou před námi další koncerty 20. 4. v pražském Rudolfinu a 11. 5. v Ostravě. Zážitek z Prahy nám zprostředkuje kolegyně Ernia a z Ostravy nikdo jiný než má maličkost.

Srovnání zážitků

Koncerty tohoto typu navštěvuji jako velký fanoušek filmové hudby a většinu uváděných titulů mám už dokonale naposlouchanou, tudíž znám každý tón a melodii, což ze mě dělá náročného diváka a posluchače. Ale nejde jen o to co slyším a dokonalé technické provedení, jde o celkový dojem, který na mě vystoupení a interpretace zanechá. Oba orchestry zahrály všechny skladby na výbornou, ačkoliv PFO je plný mladých studentů konzervatoří a podobně a JFO jsou ostřílení profesionálové.

Na koncertu Janáčkovy filharmonie se mi moc líbilo zařazení českých filmových titulů a i příjemný, zajímavý komentář mezi skladbami. V žánru filmové hudby je však PFO úplně někde jinde. Hraje z originálních partitur, a to s takovým citem, že Vás ovládne atmosféra jednotlivých melodií, ať sedíte kdekoliv a na sobě máte oblek nebo tepláky. Svým vystoupením předává publiku energii, která z něj přímo čiší a s každým dalším zahraným kusem roste. Nepotřebuje k tomu žádnou projekci, protože skrze hudbu vše promítá rovnou do Vaši fantazie, srdce i duše. Je to něco, co pokud nezažijete, tak to nepochopíte.