Rok 2012 nabídl bezpočet veleočekávaných blockbusterů, avšak některé z nich nepřesvědčily, zatímco jiné se zapsaly do dějin kinematografie.
Redakce NaFilmu.cz představuje filmy uplynulého roku, které se jí nejvíce líbily.
barva
Prometheus: Návrat Ridleyho Scotta do vesmíru patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co jsem měl letos možnost vidět. Provázanost s legendou zvanou Vetřelec byla cítit v každém záběru a přesto se Prometheus vydával úplně jinou cestou. I přes několik otázníků ve scénáři je Scottovo sci-fi tím nejlepším ve svém žánru za několik posledních let. Každý, kdo sledoval Bourneovy videoblogy, si musel snímek užít jako já ;-).
Kronika: Found Footage se v posledních letech hodně rozrostla. Většinou to končí naprostým fiaskem, v lepším případě se na to nedá koukat. Kronika mladého režiséra Joshe Tranka ovšem nepatří ani k jedné ze zmíněných možností. Film se slušnými efekty za pár šupů, super hereckými výkony a překvapivě povedenou ruční kamerou. Snímek si musel zamilovat každý, kdo rád komiksové filmy a přeměnu loosera na týpka, co se začne mstít. Možná trošku otřepaná písnička, ale v novém hábitu.
Argo: Ben Afflack je perfektní režisér. Zřejmě by nebylo vůbec na škodu, kdyby se vybodl na herectví a zůstal jen za kamerou. Po Městě totiž zvládá s přehledem i svůj nejnovější projekt, ve kterém rozehrává hru o záchraně šesti Američanů vězněných v Íránu. Je celkem na škodu, že film neměl u nás trošku větší reklamu, protože zajít si na něj, to za to určitě stojí ;-).
Looper: Už jste si asi všimli, že letos u mě kralovalo sci-fi. Jedním z nejlepších bylo i Looper. Cestování v čase sice ve snímku nehraje hlavní roli, za to ale nabízí neotřelý příběh, místy trošku brutální, a dva herce, ze kterých je Gordon-Levitt snad lepší Bruce Willis než akční hvězda 80. a 90. let sama. Vše pohání dokonale promyšlený scénář a soundtrack Nathana Johnsone. A místo si v TOP pětce zaslouží určitě, už jenom kvůli té poslední dokonalé půlhodince!
Temný rytíř povstal: Tady moc originální nebudu. Co mám ale dělat, když jsem posledního Batmana viděl už asi 10x a pokaždé jsem se neuvěřitelně bavil. Přiznávám, že po první projekci jsem Nolanům blockbuster za 250 milionů dolarů moc nedocenil, ovšem podruhé, když už jsem věděl, na co jdu a co mě čeká, to byla panečku jízda. Jednoznačně nejlepší film tohoto roku, který je druhému místu vzdálen o mnoho.
Bourne
Nepřítel pod ochranou: Akční pecka s hvězdným veteránem Denzelem Washingtonem v hlavní roli nabízí solidní tempo i akci, ovšem nic světoborného se nekoná. Přesto je Safe House výbornou jízdou pro nenáročného diváka.
Bourneův odkaz: Srdcovka, která se však musí sklonit racionálnímu sestavování. Jako samostatný film by Legacy uspělo daleko lépe, protože jako bonusový díl působí vedle dokonalé trilogie pouze jako chudý příbuzný.
Postradatelní 2: Vše bylo řečeno v recenzi. Dokonalý úvod, lehce stravitelné vaření z vody, ultimátní konec. Nic hlubokého, nic geniálního a přece legenda na poli akčního žánru.
Prometheus: Očekávané scifi nabídlo první ochutnávku k připravované sérii dvou nebo dokonce tří dílů a výsledkem je skvělý počin legendárního Ridleyho Scotta. Prometheus splnil cíl a položil ještě víc otázek, než by si diváci přáli odpovědí. Film, který předvedl maximální detaily a efekty pomaličku dlaždí cestu do hlubokých koutů vesmíru, kde na nás čeká počátek lidství. Buďme trpěliví.
Temný rytíř povstal: Ultimátní ukončení trilogie. Proto je Třetí Batman první a ne druhý. Dokonale zvládnuté finále, přestože se najde několik slabších nebo nečekaně slabých míst. Kdo chce, hledá negativa, kdo chce, hledá zážitek. DKR se pořádně zaryl do srdcí svých fandů.
Dexter
Berserk: Golden Age Arc I – The Egg of the King: Berserk je mnohými považovaný za pozoruhodnú mangu, ktorá sa v roku 1997 dočkala výborného prepisu do anime podoby. Seriál bol však nedokončený a aj preto sa po pätnástich rokoch objavuje filmová séria, ktorá sa snaží celý tento príbeh predstaviť v ucelenej podobe. Kráľovo vajce je prvou časťou z trilógie, ktorá mapuje len úvod príbehu (ďalšie trilógie sú v pláne). Svojou skvelou animáciou, dobrým príbehom a šikovným vykreslením charakterov, otvára tento kúsok moju TOP 5.
Holy Motors: Filmom Holy Motors sa vracia francúzsky tvorca Leos Carax po 13-ročnej pauze na filmové plátno. Tento film sa dal v roku 2012 zazrieť len na filmových festivaloch a ja som rád, že som mal tú česť ho vidieť. Netradičný kúsok plný neopozeraných záberov a silným metaforickým a symbolickým príbehom nie je síce pre každého, ale toho, kto pristúpi na Caraxovu hru neodíde sklamaný. Ešte chcem dodať, že v tomto filme je to najgeniálnejšie intermezzo aké som kedy videl.
Chata v horách: Chata v horách je veľmi dobre napísaný horor doplnený a hutnú dávku humoru a krvavosť. Dvojka Goddard a Whedon ani tak nezosmiešňuje hororové klišé ako ho skôr posúvajú za svoje hranice. Film je akoby rozdelený na dve polovice, kde je každá úplne iná a pritom konzistentne spolupracujú. Tvrocovia sa zamerali hlavne na fanúšikov hororov a preto čím viac hororov a žánrových pravidiel poznáte, tým viac sa budete vo filme orientovať a ešte viac baviť.
Nedotknuteľní: Francúzsky skutočný príbeh, Nedotknuteľní, sa pre mňa stal úplným prekvapením. Keď som šiel pozerať tento film, absolútne som nevedel do čoho idem. Z úvodu som sa bál, že príbeh o ochrnutom aristokratovi a jeho ošetrovateľovi z ghetta bude plný klišé a tvorcovia budú využívať emocionálne vydieranie. Na veľké prekvapenie sa tak nestalo a všade prítomný humor len vo vás umocňuje radosť zo života a aj po projekcii si ešte dlho udržíte pozitívne dojmy.
The Avengers: Čo si budeme hovoriť, tiež som len človek, ktorý sa dokáže len bezmyšlienkovito baviť na efektami a hlúposťou nabitý film. Avengers sú presne tým popkornom, ktorý vás dokáže baviť neustále. Vydarené prepojenie marvelovských hrdinov, jedna hláška strieda druhú a akcia robená na vysokej úrovni dokáže spôsobiť, že zabudnete, že prvá hodinka filmu bola celkom nuda. A aj napriek tejto chybičke na kráse sa tento film pre mňa stáva číslom jeden.
Ernia
Poslední místo v topce… Asi bych to měla vzít náhodným losem, protože si nemůžu vybrat. Jednak bychom si měli Promluvit o Kevinovi a Prezidentských volbách, dát do latě Rebelku i Raubíře Ralfa, poslechnout si Atlas Mraků, zalistovat v Anně Karenině, dát Druhou šanci Úžasnému Spidermanovi, seznámit Legendární partičku s Avengers, Železnou lady poprosit ať zavede pořádek v Zemi bez zákona, počkat si Až vyjde měsíc a zalovit lososy v Jemenu, Prometheem rozrazit Iron sky, kde na nás možná budou čekat Nedotknutelní… Takže jak vidíte, není to vůbec jednoduchý. A to tu pak ještě jsou ty tři minuty v Roklince s Galadriel… Zkrátka, zavřete oči, prstem ukažte na nějaké místo v tomto odstavci a na jaký film ukážete, to je moje nr.5 🙂
Hugo / Černobílý svět: Čtvrtým místem zavzpomínám na minulou award season, kde bylo poměrně dost dobrých filmů, ale jen dva mi přišly výborný po všech stránkách. Jedním z nich byl Hugo Martina Scorsese a druhým je Černobílý svět, kterému patří i mé 4. místo. Geniální film, který k zaslouženým 5* nepotřebuje ani jednoho superhrdinu a ani jeden výbuch a přece zaujme od první minuty až po závěrečné titulky. Bravo.
Báječný Hotel Marigold: Jsem jeden z těch diváků, kteří jsou zatížení na herecké výkony ve filmech a jsem ochotná se podívat i na úplnou blbost jenom kvůli tomu, že v tom hraje můj oblíbený herec (v mém případě spíše herečka). Takže hned od samého začátku bylo jasné, že u mě Báječný Hotel Marigold zaboduje. Ale páni, tahle sebranka britských seniorů vůbec nepatří do starého železa. Docela mě zamrzelo, když se v kinech film prezentoval jako odpočinkový film pro důchodce, protože věřte mi, že tady s Maggie Smith nebo Billem Nighy zažijete mnohem větší zábavu než v polovině romantických komedií, co letos byly v kinech, dohromady. A vůbec nezáleží, jestli vám je 15, 20 nebo 50.
Za zavřenými dveřmi: Letošní dvojkou je pro mě snímek Za zavřenými dveřmi. Možná, kdybych se na tenhle film koukala doma z DVDčka, tak by se nedostal ani do TOP 10, ale já ho mám zkrátka spojený s letošní návštěvou Helen Mirren KVIFF. A Helen Mirren je po Meryl Streep a Cate Blanchett moje nejoblíbenější herečka, takže vidět ji na červeném koberci, účastnit se tiskové konference a pak ještě sedět v Thermalu a nechat si od ní tenhle film uvést – to je zážitek, na který nikdy nezapomenu a proto #2.
Skyfall: Letošní jedničkou je pro mě naprosto bezkonkurenčně Skyfall. Jamese Bonda jsem měla poměrně ráda i dříve, v srpnu mě nadchla výstava v Londýně 50 years of JB, designing James Bond, a propagace Skyfallu vybičovala očekávání až na nejvyšší možnou míru. A 007 nezklamal ani v nejmenším. Naopak, stále mi přijde, že jsem Skyfall adekvátně nevychválila.
Jandula
Nedotknutelní: Francouzi v té nejlepší formě. Ohromně milý, optimistický film, který jak dojme, tak pohladí po duši. Spousta nezapomenutelných momentů – viz. výtlem Omara Sy v opeře – a navíc výborné herecké výkony. Skutečně tleskám za tak geniální skloubení komedie s dramatem.
Postradatelní 2: Megamonstrózní akční nářez!! Příběh, pravda, originalitou příliš neoplývá, ale vzhledem k tak nabušenému hereckému obsazení, je to fakt úplně jedno. A vůbec, když už jsem u toho obsazení, tak dát dohromady největší hvězdy akčních filmů, považuji za jeden z nejlepších nápadů všech dob J
Patrola: Patrola má díky svému napůl dokumentárnímu zpracování schopnost naprosto diváka pohltit. Syrový, uvěřitelný krimi thriller, se skvělým obsazením a velmi silným koncem.
Musíme si promluvit o Kevinovi: Uff, tak tohle byl kýbl hodně silnýho kafe. Musíme si promluvit o Kevinovi je prostě ryzí deprese. A pokud jde o Tildu Swinton, tak zde potvrdila, že jde o jednu z nejlepších hereček.
The Perks of Being Wallflower: Tak toto je absolutně nejlepší film, který jsem letos shlédla. Film tak moc opravdový, s obrovským srdcem, se jen tak nevidí. Jsem okouzlená, dojatá, nadšená a přiznám, že po shlédnutí jsem potřebovala takovou svojí chvilku, aby se vybrečela a dostala ze sebe ty nahromaděné emoce. Naprosto dechberoucí filmový zážitek a můžu si jen přát, aby se točilo více takových filmů. The Perks of Being Wallflower si rozhodně nenechte ujít!!!!
Johny
The Words: Príbeh spisovateľa, ktorý si privlastní dielo niekoho iného a žne slávu sa pre mňa stal príjemným prekvapením. Slová a dialógy sú najpodstatnejšou časťou filmu a všetci herci podávajú svoje repliky verne a pútavo. Jeremy Irons, rozprávajúci svoj životný príbeh, je asi najsilnejšou časťou tohto výborného filmu.
Atlas mrakov: Trojhodinové majstrovské dielo. Vizuálne pútavé, dejovo nabité (za celú stopáž som sa vážne ani raz nenudil), s úžasnými hereckými výkonmi a soundtrackom, ktorého kvality človek na prvýkrát nemusí plne doceniť. Hanba celej Akadémií, že sa Atlas mrakov nedostal do užšieho výberu na nominácie, pretože masky boli dokonalé. Rovnakí herci hrajúci iné postavy, v iných časových obdobiach, to na mňa na prvýkrát pôsobilo zmätene. Ďalšie pozretia však tento nedostatok zmazali z mojej mysle a Wachowski spolu s Tykwer si zaslúžia Oscara.
Avengers: Joss Whedon dal dokopy hrdinov, o ktorých sa Marvel staral posledné roky, ktorých filmy púšťal jeden po druhom do kín – a bola z toho pecka! Natočil skvelú oddychovku, plnú dokonalých hlášok podávaných s gráciou, ktorú som už od leta videl mnohokrát. Hulk sa po dvoch filmoch hľadania našiel v Markovi Ruffalovi a trikové sekvencie si užívam doma podobne ako predtým v kine. Za dva roky tu máme dvojku a ak sa Whedon prekoná, nič mi neurobí, podobne ako mnohým iným fanúšikom, väčšiu radosť.
Temný rytíř povstal: Nolan svoju batmanovskú trilógiu uzavrel grandióznym finále. Nechýbajú tu epické scény, na ktoré sme si už pri Nolanovi zvykli, Bane je ako záporák dôstojnou náhradou za Jokera a Zimmer zložil pre tento film jeden zo svojích najlepších soundtrackov. Tu nie je treba veľa slov, jednoznačne jeden z najlepších filmov tohto roku.
Patrola: Najstrhujúcejší filmový zážitok tohto roku. Nie som veľký fanúšik found footage (doslovne vzato sa filmom natočených touto technikou vyhýbam), ale to, čo sa vďaka tejto forme, spolu s pomocou POV záberov, podarilo Davidovi Ayerovi natočiť je obdivuhodné. Príbeh dvoch policajtov (Gyllenhaal a Peňa boli výborný výber) v uliciach L. A., v ktorom nasadzujú svoj život k ochrane občanov, ale aj pri obyčajných záťahoch, človeka zaujme aj vďaka už spomínanej ručnej kamere, ktorá konečne splnila svoju funkciu. Samozrejme, že sa v ňom dajú nájsť chyby, tak ako v každom inom filme. Policajti sú idealizovaní,príbehu chýba výraznejšia nosná línia… Ale čo tam po tom. Hľadanie chýb prenechám hnidopichom a Patrolu môžem doporučiť každému, kto má rád surové, realistické policajné drámy.
Satan
Skyfall: Agent 007 zraje jako víno a ve svém třetím dobrodružství musí podobně jako Batman opět povstat a postavit se tvrdému nepříteli. Ono pojítek s Batmanem je ve Skyfall víc a možná proto jsem si nejnovějšího Bonda tak užil. Craig se definitivně stal Bondem, žeru mu každé gesto a na pozadí padesátých narozenin zde zafungovalo spojení starého a nového přístupu. Skyfall si lze užít jako moderní pokračování v duchu bourneovek i jako prequel k obecně známému, konvenčně předpojatému bondovskému filmu. V obou případech trefa do černého a klepu se nadšením, co na nás tvůrci vymyslí v dalších pokračováních. Hříchem by bylo nezmínit Javiera Bardema, jenž si slizkého záporáka Silvu až chorobně užíval a hnal celý dojem filmu o kousek výš.
Postradatelní 2: Netajím se tím, že jsem fanouškem akčního žánru, čili druzí Postradatelní tady mohli těžko chybět. Jsem si vědom všech těch neduhů a kiksů, co dvojka obsahuje, ale je vám to tak nějak šumák, když vaši dětští hrdinové konečně stojí v jednom záběru vedle sebe a kropí všechno živé, hází hlášky a očividně si celý masakr užívají. Závěrečná jatka na letišti řadím mezi vůbec to nejúžasnější, co jsem měl možnost letos vidět. A můžu v klidu umřít, protože jsem spatřil velkého Chucka Norrise na filmovém plátně. Vlastně obecně tento film v kině byl ten největší letošní zážitek.
Temný rytíř povstal: Epické zakončení batmaní trilogie bylo pod tak velkým tlakem, že část diváků byla z výsledku zklamaná. Na vině jsou však spíše přemrštěná očekávání než samotná kvalita filmu – ta je totiž nepopiratelná. Třetí díl perfektně do celého vážnějšího pojetí trilogie zapadá a štáb kolem Nolana rozehrává vyprávění o level výš než měl přechozí Temný rytíř. Vracíme se leitmotivem k jedničce a šrámům postav ke dvojce, přičemž katalyzátory dění jsou nové postavy ve trojce. Na hollywoodský blockbuster možná až troufale narativně bohaté, ale pod Nolanovou taktovkou stále pevně a logicky vyargumentované, kde je trestuhodně nedbalé nesledovat příběh od začátku do konce. Navíc závěr je neskutečně silný a film při dalším zhlédnutí rezonuje a s odstupem času roste. Podívejte se na celou trilogii a zjistíte ty souvislosti, ty pojítka, ty myšlenky!
Avengers: Letní bomba a čistokrevná zábava ve všech směrech. Na plátně dosud nebylo nic monstróznějšího než závěrečná bitka v Avengerech. Vedle ní všechny díly Transformerů vypadají jako chudí příbuzní a potenciál trumfnout takovou nálož má snad jen Pacific Rim, kde si to budou rozdávat obří monstra s obřími roboty. Kolosální zakončení první etapy Marvelu, kdy se spojí známí hrdinové proti společnému nepříteli, nemohlo snad ani dopadnout lépe. Jak pro diváky, tak pro tvůrce. Fungují tu hlášky, funguje tu akce, fungují tu postavy, fungují tu emoce. Funguje zde všechno. Joss Whedon se stal geekovským králem, který své know-how uplatnil již v minulosti, ale až nyní se válí v penězích a dlužno dodat, že zcela oprávněně.
Atlas mraků: Ultimátní film, který má tolik potencionálních vrcholů a tolik emocí, že zbytek konkurentů hravě zašlápne. Po formální a technické stránce čirá genialita. Po stránce narativní struktury monstrózní zářez do škatulky síťových narativů. Spousta věcí k analyzování – druhy a způsoby fokalizace, podobnosti napříč všemi rovinami vyprávění, míchání žánrů s postmoderní poetikou, genderové interpretace…samozřejmě nebýt jedinečného románu, nic z toho by se nestalo, ale poskládat z tak nezfilmovatelné látky takový skvost, na to už potřebujete vizionářský talent. Wachowští s Tykwerem vytvořili něco, na co by drtivá většina tvůrců neměla koule a taky na to bohužel doběhli kasovním vyhořením. Pro mě však jednoznačně film roku.
Toupi
Patrola: David Ayer si zřejmě libuje v policejních dramatech. Jeho poslední film za pomoci POV natáčení předhazuje divákovi drsné ulice Los Angeles a zároveň ukazuje, že i policisté mají svůj život, o který se každý den v práci bojí. Opět skvělý Jake Gillenhaal a vynikající Michael Peña a pro mě zatím nejlepší policejní drama od Ayera.
Klip: Vynikající sonda do života dnešní mládeže, která žije svůj život převážně skrze sociální sítě, noční mejdany a pohlavní styk. Příběh o komunikaci, poznávání a postupném sbližování dvou dospívajících lidí pomocí sexu, kteří se derou svým problematickým životem. Pod tím vším film posílá divákovi sdělení „I takhle to dneska v životě teenagerů funguje“.
Temný rytíř povstal: Christopher Nolan natočil nejlepší trilogii o Batmanovi a to bez diskuzí. Závěrečný díl sice není tak brilantní a rozhodně si mě tentokrát nepodmanil jako bezchybný Dark Knight, ale i tak se jedná o vynikající kousek se skvělou atmosférou, která se ještě násobí skvělým soundtrackem Hanse Zimmera. Konec filmu někomu může vadit, ale já mezi ně rozhodně nepatřím.
Hobit – Neočekávaná cesta: Návrat do staré dobré Středozemě nemohl být lepší. Jackson vyždímal předlohu i současnou digitální techniku jak jen to šlo a do toho všeho zamíchal ještě pár svých nápadů. To celé obaleno v tlusté vrstvě nostalgie. Prostě vynikající. Jediná chyba je v tom, že se bude muset čekat rok na druhý film.
Avengers: Očekávaný blockbuster všech nerdů, který překonal jak všechna očekávání, tak i rekordy v tržbách. Joss Whedon si dal záležet a výsledkem je barevná, akční a vtipná podívaná, která mě naprosto pohltila a nemám problém si tenhle super kousek pouštět znova a znova na DVD. (shlédnuto už 7x)
Yoda
God Bless America: Film tak moc pravdivý, až sa mi znovu zastavuje rozum nad týmto svetom. Pointa nad pointu, škoda že to pojali len americky, a nie globálne, avšak pochopil som, o čom vypovedal a prijal som to všetkými piatimi. Iný druh filmu roku, osobný film roku.
Patrola: Hlboký zážitok, nie že nie. Absolútne mimo žánru krimi filmov o policajtoch je Patrola Davida Ayera, pričom lepšia než akákoľvek iná. Naturálna, krutá, smutná. Prvý krát zmiešané pocity, pričom som bol zmätený z toho POV štýlu a tak som ubral. Po druhom pozretí docenenie celej snahy a následne uvedomenie si, že je to neobyčajný film, také sú treba.
Skyfall: Lepší “Nolan” než sám Nolan. Po tom čo som si povedal že ma Bond už neprekvapí, a po prehypovanom konci QoS, určite by som nečakal že sa zo Skyfallu stane pre mňa film roku. Samozrejme za to môžu herci na čele s Craigom, ktorý by už ani nemusel v ničom inom hrať, brilantne vystavaný scenár a réžia skvelého Mendesa. Skutočne, pri výbuchu v MI6 som si povedal, že je niečo inak ale až pri prvej scéne s Bardemom som pochopil, o čo sa Mendes snažil a čo sa mu podarilo na jedničku. A potom som si v hlave prehral všetko čo bolo pred tou scénou. A potom som si uvedomil že tu mám čo dočinenia s úmyselnou zmenou k lepšiemu. Pretože sa 007-čka posunul z akčného žánru do žánru realistických drám, vrámci filmovej reality. Rovnako ako aj Batman. A ešte dlho mi bude v hlave hrať sled skvelých scén (Šanghaj, ostrov, útek a následný Skyfall) a perfektný soundtrack.
Looper: Najväčšie prekvapenie roku. Talentovaný Rian Johnson vyhral na plnej čiare. Tam kde Looper prestáva byť plnotučné sci-fi a film pre masy, stáva sa z neho kus umenia, ktoré som si v sekunde zamiloval. Dovolím si porovnať s minuloročným Drive, pričom každé je iné ale má podobné kúzlo. Aspoň pre mňa.
Atlas Mrakov: Môj najväčší kino zážitok roku, možno aj posledných dvoch. Skvelý film o osude, láske, priateľstve a vlastne o všetkom, o všetkom čo sa nám naprieč tými stáročiami naskytlo a pretrvá to aj dlho po našej generácií. Oslava autorského umu, tvorivosti a všeobecného rozhľadu, pretože spojiť toľko liniek, toľko období, ktoré sa od seba líšia, toľko príbehov do seba, tak aby to krásne dávalo zmysel a nespadalo rutiny, to sa moc často nevidí. A to všetko vďaka uvedomelým režisérom, ktorý vedia čo robia a ich skvelému stádu hercov.
