Anna Karenina – jeden z nejslavnějších románů, které kdy byly napsané. I ti, kdo se nikdy neprokousali více jak 800 stranami (jako já), pravděpodobně ví, o co v knize jde a hlavně, jak to dopadne s hlavní hrdinkou. Toho si očividně byli vědomi i tvůrci nejnovější adaptace a tak se soustředili spíše na vizuální stránku filmového umění.
(Ale pro jistotu tu příběh rychle shrnu: Anna je vdaná za ministra Karenina, ale zamiluje se do mladého důstojníka Vronského, se kterým později otěhotní a jejich aféra způsobí společenský skandál)
Trailer: Anna Karenina
Při sledování tothoto snímku jsem si nemohla pomoci a vzpomněla jsem si na Shakespeara a jeho úvod ke hře Jak se Vám líbí: „Celý svět je scéna a muži, ženy, všichni jsou jen herci.“ Což zde platí doslova. Joe Wright umístil celý příběh do prostor divadla, které se plynule morfuje z jednoho prostředí do druhého tak rychle, že sotva postřehnete, že najednou jste úplně někde jinde. Nápad je to velice zajímavý, hlavně když si uvědomíme, že Anna je členkou vyšší aristokracie, jejíž způsob života (především žen) se také podobá hře, přetvářce. Jsou stanovená pravidla, a kdo je poruší, musí čelit reakci publika, jehož členové jsou jeho spoluhráči.
Hra je to ale úchvatná. Pokud si potrpíte na teatrálnost, Anna Karenina je film právě pro Vás. Dokonalé kostýmy, stylové interiéry a hudba, která to vše jen podtrhuje. Ve filmu je několik scén, které jsou doslova dechberoucí (například noc, kdy Anna protancuje noc s Vronským).
Superlativy se ale musí šetřit hned, jak řeč přejde k hereckému obsazení ústřední milostné dvojice. Nešťastným rozhodnutím bylo obasení Aarona Taylora-Johnsona, který se pro roli (a pro Keiru) vyloženě nehodil. Složitější to je s Keirou Knightley – s ní je všechno v pořádku, ale jen do chvíle, kdy film vběhne do dramatičtější části a tam už Keira nestačí. Flirtování, házení roztomilých úsměvů na každou stranu jí jde velmi dobře, ale nevyzařuje ani špetku osudovosti, která je pro její postavu stěžejní. Navíc jiskry, které mezi těmito dvěma hlavními postavami přeskočí, jsou jen ty, které uvidíme, když střih ukáže rozjíždějící kola vlaku. Nejlépe (alespoň herecky) z tohoto milostného trojúhelníku pak vychází Jude Law, jehož minimalistické pojetí podvedeného manžela Karenina zanechá největší dojem. To platí o zbytku herců, zejména bych chtěla zmínit Alicii Vikander a Domhalla Gleesona, kteří i navzdory malému prostoru dokázali vykřesat mnohem zajímavější romanci než Anna s Vronským za celý film.
Shrnutí: Vizuální orgie, které stojí za to vidět, protože z této stránky je to jeden z nejlepších filmů, co jsme tu měli za poměrně dlouhou dobu. Film s velmi slibným startem výrazně zpomalí jen co se objeví první známky opravdového dramatu a zejména kvůli absenci chemie mezi ústřední dvojicí nepůsobí finále tak tragicky, jak by mělo. Pokud ale chcete tragický příběh lásky a zklamání, radši si pusťte třeba o několik let starší Pokání.
Hodnocení: 7/10
Film uvidíme v českých kinech 7. února.