Retro: Sám doma (1990)

Přečtěte si

Autor

10. listopadu 1990 měla premiéru vánoční komedie, která zprvu moc divácký úspěch nezaznamenala. Za první víkend vydělala „jen“ 18mil. dolarů (náklady to ovšem pokrylo), dost možná to bylo způsobeno poměrně neznámou tváří hlavního hrdiny. Ovšem za celý rok se snímek stal mega trhákem. Je dokonce zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejvýdělečnější komedie v kinech. Celkem film vydělal neuvěřitelných 533mil. dolarů. A o jaké komedii je řeč? Přeci o jedné z nejmilovanějších – Sám doma. Nevím jak Vy, ale osobně si bez tohoto kouzelného snímku nedokážu představit Vánoce naprosto stejně jako např. bez Popelky.

Celý klan rodiny McCallisterů se před odletem na vánoční svátky shromáždil u Petera a Kate v Chicagu. V chaosu, který provází odjezd na letiště, přehlédnou osmiletého Kevina. Jeho nepřítomnosti si všimnou až ve vzduchu, ale sněhová bouře znemožní jeho matce, aby se k němu vrátila. Kevin nemůže uvěřit tomu, jakého se mu dostalo štěstí. Dívá se na zakázaná videa, jí své oblíbené nezdravé jídlo, prohrabuje se věcmi svého bratr a spí v posteli svých rodičů. Opravdu se vyděsí až v okamžiku, kdy se zloději Harry a Marv rozhodnou vloupat do domu. Ke slovu však přijdou odvaha a vynalézavost a Kevin naplní dům důmyslnými a bolestivými pastmi na dva mouly, aby je odstrašil. Když se jeho rodina konečně vrátí domů, je více než rád, že je vidí.

Příběh (pokud film snad ještě někdo neviděl) se může na první pohled zdát jako prostý, jednoduchý, možná i kdovíjak neoriginální, ale to by jeho tvůrci nesměli být scénárista John Hughes (Snídaňový klub) a režisérem Chris Columbus. Jestli někdo dokáže tvořit výborné rodinné komedie, tak je to právě Columbus. Vzpomenout můžeme jeho díla jako např. Táta v sukni, Adrew – člen naší rodiny anebo první dva díly fenoménu Harry Potter.  Uznání v první řadě zaslouží vynikající Hughesův scénář. I když je děj opravdu jednoduchý a předvídatelný, tak on ho přeci jen o stupeň povýšil, naplnil ho maximální bujarostí, akcí, vtipem, dojemnými okamžiky – přesto se  neutápí v laciných klišé. I přestože film obsahuje spoustu neuvěřitelných a nepravděpodobných situací – např. už samotné zapomenutí Kevina (obzvlášť vzhledem k jeho jakési hlučnosti) by se asi v reálu nestalo anebo pasti, které Kevin připravil by asi zloději nepřežili, přesto nevyváznou ani s modřinou, tak se musí nechat, že i tak film působí poměrně reálně. Ovšem to spíše ve scénách, kdy Kevin zakouší život „volného“ člověka – zkrátka, co mu bylo dříve zakázáno, toho si teď užívá plnými doušky. V neposlední řadě co dělá ze Sám doma to, čím je, tak je to režie Chrise Columbuse. V rámci vánočních komedií bych si teď stěží vzpomněla na některou, která oplývá tak silnou a kouzelně vánoční atmosférou, jako je tomu zde. Sám doma považuji za Columbusův majstrštyk.

A protože je Sám doma hlavně komedií, tak se mrkneme na úroveň a kvalitu obsažených vtipů. Budu se opakovat, ale opět Hughesův scénář nezklamal. Celý film je doslova prošpikován roztomilým humorem na úrovni, který ani v jediném momentu neklesne na úroveň zoufale trapných nebo prvoplánově vykalkulovaných vtipů. Všechny dialogy plynou svižně, nenásilně, přirozeně a vždy korespondují se situací, která se právě odehrává. A co navíc, jsou prošpikovány dokonalými hláškami. V současné době je již legendární prachobyčejná věta, řečená Marvem „Harry, jdu do baráku! , zapomenout se nesmí ani na téměř geniální reakci strýčka Franka, když se zjistí, že Kevina zapomněli doma „Jestli ti to pomůže, já si doma nechal brejle na čtení“ . Dokonalými dialogy se pak pyšní dvojice Harry&Marv – „Jo, děti se tmy bojej“ – „Ale ty se taky bojíš tmy Marve“ a takto bychom mohli pokračovat donekonečna a tím pádem převyprávět téměř celý scénář.

Na úspěchu Sám doma mají lví podíl výborně napsané charaktery postav a s tím spjaté herecké výkony. Opravdu obdivuhodně je propracována každá postava, která se ve filmu objeví, i když dostala jen minimum prostoru. To např. můžeme vzpomenout  nezapomenutelného Fullera cucajího Pepsi colu anebo i tak hrozně moc vedlejší postavu, přesto zapamatovatelnou, jako byl strážník Balzak v podání Larryho Hankina. Právě on přijal hovor od hysterické paní McCallisterové, že doma zapomněla syna a on s geniální flegmatičností jen naslouchá a žvýká koblihu. Vtipné na této scéně není jen jeho následující hláška „Róózo, ta hysterka z dvojky“ ale i nepatrný detail, kdy mu drobek koblihy spadne na sluchátko. Dalšími výbornými vedlejšími postavami je rozhodně Kevinův bratr Buzz a výtečný strýček Frank v podání Gerryho Bammana. Ale teď už k hlavním postavám. Úctyhodný a nesmírně uvěřitelný výkon podal Macaulay Culkin. Kevinovo rošťáctví a vynalézavost spojené s jeho nesmírnou roztomilostí tvoří dohromady doslova výbušný koktejl. Culkin se touto rolí vyšvihl až na hereckým Olymp dětských herců. Byl považován za nejroztomilejší dítě Hollywoodu a hereckou nadějí. Bohužel, jak tomu u dětských hvězd bývá, když ztratil svou roztomilost, ztratil i nabídky na role, přestože talent mu rozhodně nechyběl. V současné době, hlavně když světem proletěly jeho současné fotografie, kdy je jen kost a kůže a podle blízkých známých těžce jede v drogách, můžeme jen sledovat smutnou figuru, která byla dříve superstar. Ale dál k Sám doma. Dalšími ústředními a dost možná nejlépe napsanými a zahranými postavami jsou Harry a Marv v podání Joe Pesciho a Daniela Sterna. Oba dva se rolí zhostili nadmíru skvěle a právě jejich dialogy patří mezi ty nejvtipnější. Ale kdo hlavně stojí za zmínku, tak je to Joe Pesci. Bylo jak pro diváky, tak pro kritiky velkým překvapením, že právě on si zahrál v rodinné, vánoční komedii. Do té doby jsme ho mohli vídat v rolích nekompromisních a drsných mafiánů, kterým nečiní problém oddělat každého, kdo přijde do cesty. Je zajímavostí, že ve stejném roce (tj. 1990) si zahrál jak Harryho, tak i Tommyho DeVito ve Scorseseho Mafiánech (získal za roli Oscara), kde ztvárnil jednu z nejzápornějších a nejpodlejších postav, jaké kdy plátno spatřilo.

Neodmyslitelnou součástí filmu a hlavně tou, která dokonale utváří vánoční atmosféru je hudba. Ta byla svěřena jednomu z nejlepších skladatelů filmové hudby a to Johnu Williamsovi. Je autorem hudby k filmům jako je např. Harry Potter, Star Wars, Schindlerův seznam, Jurský park nebo Dobyvatelé ztracené archy. Williams složil naprosto úchvatné vánoční melodie, které dávají snímku Sám doma tu nenapodobitelnou vánoční atmosféru. O kvalitě jeho práce svědčí fakt, že Sám doma byl za Williamsovu hudbu nominován na Oscara.

Co říci závěrem. Sám doma se skutečně dá považovat za nadčasovou. Jelikož i přes její stáří, nepůsobí zastarale a stále diváky baví i když veškeré pasáže zná nazpaměť. A co hlavně – stále je diváky milována….Výborný scénář, režie, hudba, charaktery postav, obsazení, herecké výkony, vtip, hlášky, dialogy a geniální atmosféra – může vlastně divák chtít víc? Pro mě osobně je Sám doma srdeční záležitostí, filmem který i když si pustím v parném létě, tak na mě působí úplně stejně jako o Vánocích. Mám ráda ohromnou spoustu filmů, ale jen pár z nich skutečně miluji a jedním z nich je Sám doma… tak snad jen připravit náčiní a Harry, jdem do baráku 🙂

httpv://youtu.be/KPaTbHf0k4w

2 KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také