Recenze: The Raid: Redemption (2011)

Další jihoasijská akce plná násilí a krutosti je tady. Raid: Redemption vypráví velmi jednoduchý příběh policejní jednotky v boji proti drogovému magnátovi v prostředí tak špinavém, že by se zde mohl natáčet leckterý gore horor. Vítejte v Jakartě, místě, kde drogy jsou moc a policie nemá situaci ani zdaleka pod kontrolou. Ovšem i v jejich řadách se občas najde policista, který ohánět pěstmi a zasadit zlu smrtelný úder.

Preview  –  trailer

Jakartu a nejbližší okolí řídí drogový král (ovšem zevnějškem spíš drogový bezdomovec) Tama. Ten je nemilosrdný vrah a likvidátor sebemenších náznaků konkurence. Své sídlo upevnil ve výškové budově, kde bydlí jak jeho žoldáci, tak obyčejní lidé žijící na hranici chudoby a ve strachu z Tamovy síly. Policejní složky však chtějí jednou provždy s Tamou skoncovat a posílají tým na pečlivě připravený zátah.

Jednotku vede zkušený seržant Jaka, ovšem film se zaměřuje na mladíka Rama (Iko Uwais), nastávajícího otce. Rama je u policie nováček, avšak už na první pohled je patrné, že se nejedná o žádného vytřepaného zajíce. Svým duchapřítomným jednáním si zkrátka umí poradit. V nejbližších hodinách mu to přijde setsakramentsky vhod.

Policejní akce se totiž zvrtne hned v úvodu a „hlídači“ varují celý dům o přítomnosti vetřelců. Tama burcuje všechny své podřízené. Ti, oblečeni klasickým vietnamským zbožím v přepočtu za 100 kč a méně, berou každé patro útokem s automatickými zbraněmi a Jakova jednotka je rázem masakrována.

Jenže pár hrdinů v řadách policie si nenechá šáhnout na vlastní životy a my jsme tak svědky počátku velmi drsné hry kočky z myší, která se mění na pozoruhodnou čistokrevnou akci muže proti muži. Nechybí rychlé pěstní souboje, přesně mířené kopance a efektní skákání. To všechno v dokonalém souznění s hudbou Mika Shinody, člena legendární skupiny Linkin Park.

Rama brzy zjišťuje, že jediná cesta ven nevede žádnou schovanou dírou, žádnou „zpátečkou“. Cesta ven vede přes mrtvoly a přes Tamu. Nastává tak ultimátní cesta mladého policajta za přežitím a vysvobozením jeho blízkých.

Velmi efektní film plný krve, vystřelených nábojnic a zmrzačených těl k nám přichází až z daleké Indonésie a s rozpočtem pouhého 1 mil. USD cítíte využitý každý halíř. Vše je věrohodné. Spoře a velmi „nevkusně“ místním second-handem oblečená banda vrahů si to s mačetami v ruce rozdává s po zuby ozbrojeným indonéským SWATem a na nudnou remízu to rozhodně nevypadá. Pokud chcete vypnout a sledovat asiaty, kterak se navzájem mydlí hlava nehlava, rozhodně jste na správném místě. Filmu chybí opravdu jenom Jet-Li nebo v horším případě Tona Jaa.

Zmínil jsem hudbu. Mike Shinoda, raper a zpěvák z Linkin Park si opět odskočil na sólový projekt a jeho tvorba je fanouškům hodně povědomá. Tak jako z jeho Rising Tied či LP alb, je i tady znát jeho skvělá kreativita a smysl pro elektroniku. Japonský umělec (v Californii pořádal ji několik výstav svých maleb) se zkrátka povětšinou trefuje svým hudebním doprovodem do akčních sekvencí tohoto snímku a fanoušek si tak akci vychutnává  ještě o kapku více.

Zajímavé, že film režíruje Welšan. Gareth Evans není nikomu známý, ještě aby byl, když žije většinu života právě v Indonésii. Zajímavá kombinace životní cesty. Ovšem Evans překvapil. Střídá efektní zpomalovačky s ultrarychlým tempem a vše, dá se říct, funguje. Kamera i ostatní technické záležitosti jsou velmi solidní. Tradičně můžeme vidět, že asijští kaskadéři si (díky své zvláštní oddanosti k těmto kousků) často opravdu ošklivě nakopávají obličeje. Je to fajn změna oproti hollywoodskému fake stylu. Divák má opravdu pocit, že do nejbližších hotelových domů nižší kategorie radši vstupovat nebude, aby se nepřipletl do války mezi přistěhovalci a URNOU.

Snímek se snaží přidat něco víc a nabídnout nám i nějaký ten sentiment, snaží se navodit pocit sounáležitosti s postavami. Já mohu upřímně říct, že u hlavní postavy, Ramy, to u mne zafungovalo. Sympatický, v jistém smyslu charismatický, mladý chlapík, který se o sebe umí postarat a nepodléhá panice. Naopak ukazuje charakter a životy jiných mu nejsou lhostejné. Ostatní postavy jsou podle učebnice. Zlý záporák, pár výraznějších spoluhráčů Ramy a jeden badass (no, ikdyž 50 kg živé váhy není zrovna badass, ale jsme v Indonésii..) ochránce zlého bosse.

Nemohu si však pomoci a ať se snažím jak chci, konec mi prostě přišel nedotažený nebo možná i špatně uzavřený. Ovšem to je otázka vkusu. Každopádně se jedná (na místní poměry) o lukrativní podívanou, plnou akce i reakce. Rozhodně doporučuji všem fanouškům Ong-Baku a podobným filmům.

 

75%