Před několika málo dny nás bohužel opustil jeden z bezesporu nejlepších filmových tvůrců nejen u nás, ale i ve světě. Miloš Forman se stal legendou už za svého života. A proto je nejlepším způsobem, jak uctít jeho památku, připomenout si to nejlepší, co filmu dal. Níže vám proto přinášíme výběr deseti filmů, z nichž některými se oscarový režisér nesmazatelně zapsal do dějin tuzemské, a později těmi dalšími i světové filmografie…

Černý Petr (1963)

Černý Petr je debutovým hraným filmem, přesto to na něm není znát. Jedná se o výbornou hořkosladkou komedii, která je bohužel tak trochu opomínána ve světle jiných, známějších mistrových kousků (figuruje tu kupříkladu i typický „cit pro trapno,“ který je kupříkladu rovněž značně typický pro pozdější Lásky jedné plavovlásky). Přesto už zde se v plné míře projevoval Formanův cit pro charakteristické, od většiny odlišné hlavní hrdiny a specifický smysl pro humor. Tento snímek je jakousi sondou do života dospívajících, zejména pak reflektuje střet dětí s rodiči. Snímek je se vší úsměvnou autenticitou, hraničící až takřka s pocitem dokumentu navíc považován za jeden z prvních filmů tzv. Československé nové vlny.

Hoří, má panenko (1967)

Hoří, má panenko je vskutku geniální snímek, karikující a dovádějící takřka až do absurdna typickou českou povahu. Místy je groteskní, místy až mrazivý. Slušnou autenticitu snímku z prostředí hasičské tancovačky dodalo zejména množství neherců a cit pro detail a dialog. Lidská přízemnost vrcholí v perfektně vystavěnou vesnickou frašku, jež se řadí mezi nejlepší československé filmy. Jedná se o vůbec první barevný film mistrovy tvorby a zároveň patří k jejím vrcholům. Mimo jiné byl nominován na Oscara jako nejlepší cizojazyčný film.

Vlasy (1979)

Kdo by to byl řekl, že si československý režisér vezme na svá bedra tématiku hnutí hippies a ještě ji využije pro muzikál? Natočit adaptaci divadelního muzikálu Hair (1967), prý bylo Formanovým snem. Vlasy jsou považovány za jeden z nejvýznamnějších muzikálů minulého století. Uznáván je zejména pro svůj přesah mimo mantinely žánru a také pro kritiku tehdejší společnosti, zejména pak lhostejnosti vůči probíhající válce ve Vietnamu. Je rovněž považován za jakousi oslavu života a živelnosti mládí. Slavný režisér v něm navíc definitivně prokázal svou všestrannost.

Ragtime (1981)

Jedná se o film zasazený do období přelomu devatenáctého a dvacátého století, film točící se okolo nejvýraznějších témat nejen té doby. Tedy okolo rasové nesnášenlivosti. Svou roli tu sehrává i Ku Klux Klan. Jedná se o adaptaci knižního bestselleru od spisovatele E. L. Doctorowa. Snímek si (jak je u režiséra zvykem) klade důraz zejména na citlivě sestavené herecké obsazení a výtečné vykreslení doby, v níž se film odehrává. Je to navíc jede z těch projektů, na kterých s Milošem Formanem spolupracoval slavný kameraman Miroslav Ondříček. Děj filmu je, jak už samotný název (značící roztrhaný čas) napovídá, rozdělen mezi tři hlavní postavy. Konkrétně mezi zbohatlického floutka, který má na svědomí vraždu, jeho žena se následně stává hlavní aktérkou v „rozvodových intrikách,“ a dalším významným protagonistou je najednou úspěšný černošský pianista. Ten přestane být ochoten brát v potaz chování některých omezených bělochů a rozhodne se vzít spravedlnost do vlastních rukou. Vše se odehrává na pozadí velkých změn, které s sebou počátek zlatého věku Ameriky nesl…

Valmont (1989)

Další zfilmovaná kniha, tentokrát od francouzského generála a spisovatele Choderlose de Laclose, vydaná poprvé v roce 1782. Zasazen je Valmont do doby krátce před Francouzskou revolucí a s jistou odlehčeností se zaměřuje na aristokratickou společnost. Plně se tu projevuje výpravnost a takřka umělecké ztvárnění doby, které se ještě více rozvinulo v oscarovém Amadeovi. Svůj podíl na tom pochopitelně mají kostýmy od oceňovaného Theodora Pištěka ml. Před Valmontem byla uvedena adaptace režiséra Frearse, zabývající se totožným tématem. Ta se dočkala několika Oscarů. Zatímco Valmont byl hlavně komerčně dosti neúspěšný. To však neznamená, že by neměl své nepopiratelné kvality.

Lid vs. Larry Flynt (1996)

Postupně se propracováváme ke špičce mistrovy tvorby. Larry Flynt je bohatým magnátem sexuálního průmyslu. Kontroverzní osobností, která se zasadila zejména o boj s cenzurou a hlavně v USA vůči silnému vlivu náboženských hnutí, vyznačujících se vyhraněnou konzervativností, hraničící takřka s extremismem. Jeho neuvěřitelný životní příběh vyvrcholil postřelením v soudní síni (od té doby je upoután na pozlacený invalidní vozík). Jde o neuvěřitelný příběh plný paradoxů, rozporů a boje za svobodu slova, který se filmu podařilo ztvárnit. Svůj lví podíl na tom bezesporu má mimo jiné i Woody Harrelson v titulní roli.

Muž na Měsíci (1999)

Kontroverzního komika a mistra čiré mystifikace a hry s divákem, Andyho Kaufmana si v brilantním dramatu zahrál nadaný kanadský herec (a rovněž komik) Jim Carrey. Obsazení hlavní role nemohlo dopadnout lépe. Carrey se do role ponořil natolik, že z ní nevycházel ani mezi scénami (členové štábu jej oslovovali „Andy“) a díky svému hereckému nadání a vlastní zkušenosti se stand up vystoupeními ztvárnil zvláštní osobnost, která došla nesmírně smutného konce. Muž na měsíci je velmi silným zážitkem, plným emocí, a jak už to u Formana bývá, i nezměrné lidskosti…

Amadeus (1984)

„Mí Pražané mi rozumějí,“ pronesl kdysi Wolfgang Amadeus Mozart, v radosti nad srdečným přijetím. Jistě by tedy slavný skladatel, a návštěvník vily Na Betramce (toho času obývané jeho hostiteli, jimiž byli manželé Duškovi) měl radost, že velká část nejznámějšího filmu o jeho životě byla natáčena nikoli ve Vídni, ale právě v Praze. Amadeus přinesl Miloši Formanovi druhého Oscara za nejlepší režii a také získal zlatou sošku v hned sedmi dalších kategoriích, včetně nejlepšího filmu a herce v hlavní roli, jíž získal F. Murray Abraham za roli Mozartova rivala, skladatele Salieriho. Ačkoli byla právě Salieriho zášť k Mozartovi a následné úklady o jeho život čistou mystifikací (Salieri byl ve skutečnosti velmi úspěšným skladatelem a důvod ke mstě neměl) pro zhuštění zápletky a vyšší dramatičnost, vůbec to nevadí. Amadeus je dost možná jedním z největších životopisných dramat, co kdy byly natočeny.

Pokud si chcete snímek ještě lépe připomenout, určitě si přečtěte jeden z našich starších rekapitulujících článků zde.

Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)

Spolu s Amadeem jde bezesporu o nejslavnější Formanův počin. Snímek získal celkem pět Oscarů, přičemž jeden připadl právě Formanovi za nejlepší režii. Jedná se o adaptaci slavného románu Vyhoďme ho z kola ven od spisovatele Kena Keseye. Ten při psaní vycházel z vlastních zkušeností, které získal v době, kdy pracoval jako ošetřovatel. Ačkoli se způsob vyprávění filmu od předlohy v mnoha ohledech liší, stále velmi věrně předkládá myšlenku, že ne všichni blázni jsou vlastně tak úplně blázni. Ve filmu zazářil především Jack Nicholson v roli vychytralého McMurphyho, který, jakkoli je duševně silný a zdánlivě v očích ostatních pacientů nezničitelný, narazí na zeď v podobě ďábla s andělským vzezřením; Velké sestry Ratchedové (Louise Fletcher).

Ta má celý areál pevně v rukou. Jeho rebelie a snaha vrátit ostatním pacientům chuť do života narušováním vykonstruovaného psychického deptání chovanců je časem zadupána do země a završena nepřímo zaviněnou sebevraždou jednoho z nich… Syrová a bezvýchodná atmosféra je jen podpořena autenticitou, kterou celému projektu dodal fakt, že se natáčelo ve skutečném blázinci, kde se herci pohybovali mezi duševně nemocnými pacienty. Krom dvou zmíněných titulních postav zde zazářila celá řada vedlejších charakterů, z nichž velký indián, přezdívaný Náčelník (Will Sampson), který je v knize vypravěčem, byl zde spíše v ústraní a jen na konci převzal pomyslné žezlo hlavního hrdiny… Ústav v tomto filmu není možná na první pohled vůbec tak děsivý, jako zchátralé a krví zbrocené budovy v nejednom hororu, to ale jen potvrzuje, že skutečné hrůzy se leckdy skrývají pod povrchem…

Pokud si chcete snímek lépe připomenout, určitě si přečtěte jeden z našich starších rekapitulujících článků zde.

Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here