Do kin se blíží uvedení Pacific Rim: Povstání. V souvislosti s ním vám níže přinášíme krátký výběr výborných filmů, v nichž roboti a uměle vytvořená inteligence hrají zásadní úlohu. 

Ode dne, kdy bratři Čapkové ve slavné hře R.U.R. dali světu slovo robot, uplynulo už mnoho vody. Jedno z nejznámějších slov, používané k označení uměle vytvořené bytosti se stalo celosvětově užívaným, a to jak ve sféře odborné, tak fiktivní. Pochopitelně tak nemohlo minout ani filmový průmysl. V tomto výčtu byly záměrně zařazeny jen ty mainstreamově známé a zásadní filmy, v nichž se slovem robot rozumí stroj. Tím pádem zde tak nenajdete filmy o kyborzích, tedy kupříkladu kultovní anime Ghost in the Shell, či Robocopa, ale ani snímky, kde figuruje „pouze“ umělá inteligence, jako třeba legendární Kubrickova 2001: Vesmírná odysea.

Terminátor 2: Den zúčtování (1991)

Co napsat o jednom z nejznámějších a nejlepších sci fi filmů vůbec, abychom se neopakovali? Ačkoli byl první Terminátor z roku 1984, vzešlý z mysli vizionáře Jamese Camerona bezesporu kultem se vším všudy, podařilo se jeho pokračování pod taktovkou stejného režiséra a scénáristy neuvěřitelné – svého předchůdce předčil. Terminátor 2 je jednou z mála „dvojek,“ které jsou v konečném důsledku lepší než jednička nejen nákladností, ale vlastně po všech stránkách. O jeho oblíbenosti svědčí i fakt, že staršího bratříčka překonal v tržbách a stal se dodnes opěvovaným celosvětovým hitem, jehož vizuální efekty prakticky nezestárly. Jde o vrstevnatý film, který krom akce předkládá opravdu zajímavé myšlenky ohledně post-apokalyptické budoucnosti a spolu s linkou týkající se cestování v čase navíc ukazuje, že i když vše vypadá beznadějně, stojí za to bojovat. Obsahuje rovněž řadu velmi silných scén, kdy zvláště samotný závěr dokáže s nejedním fanouškem citově otřást.

Matrix (1999)

Další ohromný kult, který se nesmazatelně zapsal do historie filmu a ovlivnil bezpočet diváků. Matrix sourozenců Wachowských se mimo jiné značně inspiroval v manze Ghost in the Shell a ji adaptujících anime filmech, nicméně nebál se zajít ještě dál. Byla nám tak představena vize světa, ve kterém je vše vůkol pouze počítačem vytvořená simulace Matrix, na kterou jsme všichni napojeni, zatímco doopravdy je celé lidstvo používáno jako zdroj energie pro robotická stvoření vládnoucí skutečné realitě. Čelí jim jen pouhá hrstka vzbouřenců, jež dokázala překročit hranice programu. Jejich jedinou nadějí je příchod „vyvoleného“. Výtečný a překvapivě i nesmírně hluboký film je opravdovou perlou a je jen škoda, že jeho dvě pokračování (byť i ta stála za to a stále jde o kvalitní snímky) byla příběhově slabší a ve snaze předchůdce překonat se spíše zamotala sama do sebe.

Já, robot (2004)

Isaac Asimov patří k bezesporu nejvýznamnějším spisovatelům překračujícím hranice žánru vůbec. Jeho tři zákony robotiky jsou používány nejen ve fikci, ale s drobnými úpravami je používají i vědci. Není proto divu, že se jeho kniha povídek dočkala filmového zpracování. Já, robot je perfektním akčním filmem ctícím tu nejlepší tradici Terminátora. Krom výborně natočené žánrové zábavy je tu přítomen i velmi dobrý příběh, který si sice neodpustí jistou předvídatelnost, přesto má řadu výborných scén a předkládá přesně ty myšlenky, jaké má a podobně jako jiné filmy si pokládá otázku, co vlastně znamená být člověkem a jak velké rozdíly mohou mezi vyspělým strojem a námi být.

Blade Runner (1982, Director’s cut 1992)

Pokud bychom se poohlíželi po snímku, který byl plně doceněn hlavně s odstupem času, byl by to (krom takového Vykoupení z věznice Shawsank, které mělo při uvedení nízkou návštěvnost a úspěchu se dočkalo až při uvedení na videokazetách) právě Blade Runner Ridleyho Scotta. Adaptace stejnojmenného románu spisovatele Phillipa K. Dicka s podtitulem Sní androidi o elektronických ovečkách? patří k základním definicím sci-fi subžánru, zvaného cyberpunk, a zároveň k těm nejlepším sci-fi filmům, co byly kdy natočeny. Ačkoli do kin byla prve uvedena neúplná a značně okleštěná verze s odlišným koncem, Scott se k látce nakonec vrátil a dokončil ji dle svých představ. Pokud tedy chcete vidět tu „správnou“ verzi Blade Runnera, na jejíž závěr ostatně navazuje i výtečné pokračování režiséra Denise Villeneuvea, Blade Runner 2049, rozhodně upřednostněte Director’s cut. Ten je totiž delší a obsahuje krom větší stopáže i hojně diskutovanou premisu, jež se právě v druhém díle potvrdila. Blade Runner je precizně natočeným filmem, který si pohrává hlavně s otázkou toho, co vlastně znamená lidství, a jak tenká je, nebo vlastně může být, hranice mezi člověkem a strojem uvědomujícím si svoje bytí. Pokud se o filmovém Blade Runnerovi chcete dozvědět něco víc, určitě si přečtěte naši rekapitulaci tohoto kultu.

VALL-I (2008)

Jeden z nejlepších filmů studií Disney a Pixar je nesmírně krásně a citlivě natočenou pohádkou, v níž se zbytky zlenivělého lidstva, jež před lety opustilo zdevastovanou planetu Zemi, rozhodnou na svou již pro život vhodnou „rodnou hroudu“ vrátit. K tomu jim dopomohou dva zamilovaní roboti – dobrosrdečný popelářský robůtek VALL-I a futuristická sonda EVA. Spolu s kapitánem obří lodi Axiom se postaví zlé umělé inteligenci AUTO (jeho „červené oko“ a hlas jsou bezpochyby volně inspirovány palubním počítačem HALem 9000 z Vesmírné odyssey), řídící z pozice autopilota celou loď, a dopraví zelenou rostlinu zpátky domů, kde znovu založí civilizaci. Krásný film vyzdvihuje ty nejlepší hodnoty v nás a je jen příhodné, že tak činí z pozice nikoliv lidí, ale dvou robotů, kteří toho krom pár slov moc nenamluví.

A.I. Umělá inteligence (2001)

Ačkoli tento počin Stevena Spielberga zdaleka nenaplnil potenciál, jaký měl, jedná se o nádherně natočenou melancholickou pohádku pro dospělé, v níž roboti slouží různým účelům pro pořeby lidí. Jeden takový robot, jenž má simulovat lidské dítě jako náhrada za nemocného chlapce, je hlavním hrdinou filmu. Vše se začne rozbíhat v momentě, kdy je vyřazen, protože jeho opatrovníci jej již nepotřebují. Podaří se mu však utéct, spřátelí se s několika dalšími robotickými „vyvrheli“ a vydá se na cestu za postrádanou mateřskou láskou. Byť má film celkem zvláštní konec, rozhodně stojí za to se na něj s odstupem podívat znovu, špatný rozhodně není.

Metropolis (1927)

Nadčasový německý němý film, jehož efekty byly překonány až v druhé polovině 20. století, se zapsal do dějin filmu, ale i dystopického sci-fi. V době, kdy byl natočen, se jednalo o jeden z nejdražších filmů vůbec (stál sedm miliónů marek). Jde o pohlcující, po kompletním dokončení bezmála tří hodinovou, vizi budoucnosti, v níž se společnost dělí na dvě kasty. Chudí dělníci žijí v podzemním ghettu a neustále pracují, zatímco nahoře, v tepající metropoli žije „šťastnější“ elita. Dojde ke vzpouře proti intelektuální třídě a následně vytvoření robotického dvojníka jedné z postav, který má pomoci dojít k mírumilovnému řešení situace. Robot je však nakonec použit jako nástroj pomsty. Jak to dopadne, se můžete přesvědčit sami.

Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here