Mladá archeoložka Lara Croft za chvíli vtrhne do kin a pokusí se napravit pověst filmových adaptací her. Ty se až na pár výjimek moc nepovedly a většina z nich skončila v propadlišti dějin. Řada kvalitních her však tuto šanci ani nedostala. Koukněme se na ty nejlepší a na důvody, proč si zaslouží svůj čas na stříbrném plátně.

10) Skyrim

Fantasy filmů bylo dost, ale jen málokterý stál skutečně za to. Skyrim je ve svém žánru jeden z králů. Toto otevřené RPG sice mělo hlavní dějovou linii, ale o to zde ani tak nešlo. Hlavním kouzlem byla totiž volnost a svoboda. Mohli jste se stát čímkoliv a dělat cokoliv. Bojovat s draky, objevovat skryté poklady a jeskyně, stát se jarlem, mít vlastní ochranku, být členem cechu zlodějů, poslouchat vyprávění stráží o jejich pochroumaném koleně… těch možností byl přehršel. Je tak logické, že by se svět mrazivého Skyrimu krásně vyjímal i v kinech. Kdo by nechtěl slyšet „FUS RO Dah“ i mimo hru? Ovšem zatím na veřejnost neproniklo, že by se nějaká adaptace blížila.

9) GTA

Kdo by neznal svět, kde můžete dělat s nadsázkou téměř cokoliv. Každý díl série měl jiné hlavní protagonisty, město i prostředí. Svůj čas na plátně by si zasloužily všechny, ale fanoušci by se nejspíše shodli na dvou favoritech. V San Andreas Carl Johnson (známý pod přezdívkou CJ) bojuje za barvy svého gangu Grove street Families a snaží se dostat na vrchol. V této cestě mu brání nejen další gangsteři kopající za jiné týmy, ale rovněž zkorumpovaní policisté a zrádci. Hra ale nenabídla jen válku gangů, nýbrž i největší mapu ze všech dílů. Nejnovější člen rodinky, nesoucí pořadové číslo 5, rozděluje svou pozornost mezi tři postavy. Gangster Franklin, kriminálník v důchodu Michael a ultramagor Trevor. Jejich vzájemná interakce a snaha zbavit se problémů a k tomu si ještě namastit kapsy prostě bavily. Plno ironie, parodujících momentů, ale rovněž akce. Vše by se na stříbrném plátně krásně vyjímalo.

Jak by to mohlo vypadat nám ukazují oba díly Zastav a nepřežiješ. Ty někteří nadšenci nálepkují jako neoficiální filmové GTA. Je to totiž podobně ujeté a naprosto se vymezující proti jakýmkoliv autoritám. Tvůrci značky ale několikrát řekli, že si nedokážou představit filmovou adaptaci věrnou své předloze. Jejím základním rysem je totiž volnost při hraní, což by se na stříbrná plátna těžko přenášelo. Navíc by rozpočet celého projektu musel být enormní, aby zachytil vše důležité. V následujících letech se tak budeme muset spokojit s hrami, které jsou se svými barvitými misemi a cutscénami lepší než kdejaký film.

8) God of War

Tahle antická rubačka představila vůbec jednoho z největších alfa samců. Kratos, kdysi vysoce postavený sparťanský voják, slouží bohovi války Aresovi. Ten chce ze svého nejlepšího bojovníka udělat stroj na zabíjení chce toho docílit lstí. Kratos neúmyslně zabije svou dceru a manželku. Ztráta dvou nejbližších osob ho dožene na pokraj šílenství a dovede ho na cestu pomsty. Jeho jediným cílem je zabít Arese. Cestu dláždí krví bohů a bájných stvoření. God of War přinesl alternativní pohled na řecké bájné bytosti a pro krev skutečně nešel daleko. Plný brutality, mytologie a chytlavé hratelnosti zaujal nejednoho hráče. V roce 2009 studio Universal sehnalo režiséra Breta Rattnera a zajistilo i scénáristy Marcuse Dunstana a Patricka Meltona. Všichni tři vytvořili příběh, který měl navazovat na první díl hry a měl se zaměřit na Kratose jakožto obyčejného člověka. Nicméně z celého projektu nakonec z neznámých důvodů sešlo a starověkou mlátičku lačnící po krvi tak nadále uvidíme zatím jen na televizních obrazovkách našich Playstationů.

7) Call of Duty : Modern Warfare (1. a 2. díl)

Byly časy, kdy nás studio Activision nezásobovalo opakujícími se střílečkami, ale kvalitními počiny. A právě tohle byl ten případ. V době, kdy frčela na všech herních zařízeních především druhá světová válka, přišli kapitán Price a „Soap“ McTavish. Členové britské speciální jednotky SAS plnili jeden nebezpečný úkol za druhým a skrze ně jsme zažili plno dechberoucích momentů. Sledovali jsme rozbořený Washington D.C., zachraňovali jsme americké vojáky  na dálném východě, honili jsme padouchy napříč Brazílií, chtěli sejmout zrádce z našich řad a byli jsme blízko infarktu při neopakovatelné misi  v Černobylu. Oba dva (třetí malinko zaostával, i když i ten měl své momenty) díly nás zkrátka pohltily. Podle nejnovějších informací se adaptace skutečně dočkáme. Do kin by měla vstoupit v roce 2020 a v hledáčku tvůrců jsou Tom Hardy a Chris Pine. Otázkou tak zůstává, jak bude vypadat scénář. Call of Duty má nespočet příběhů a třeba takové Black Ops by také nebylo špatné.

6) Deux Ex: Human Revulution

Kyberpunkové RPG se odehrává v nedaleké budoucnosti. V roce 2027 světem hýbe vyspělá technologie. Lidé nahrazují části svých těl pokročilými implantáty a protézami všeho druhu, které jim usnadňují život. Vše vypadá naoko idylicky, ale není tomu tak.  Společnost se rozděluje na ty méně šťastné bez implantátů a ty privilegované. Vlastníci implantátu koukají na své spolubčany bez jakékoliv úpravy povýšeně a svět se otřásá. Vznikají nepokoje, špionážní útoky a převraty. Hra je sledována z pohledu bývalého šéfa ochranky. Ten po jednom tragickém incidentu dostane řadu implantátů a  s jejich pomocí se snaží zachránit nejen své blízké, ale i potlačit bezpráví. Deus Ex s podtitulem Human Revolution byl kombinací RPG a akční střílečky . Záleželo na vás, zda chcete vše vyřešit pomocí slova či násilí. Navíc jedním z ústředních témat byl boj přírody a techniky a otázka toho, kam je až člověk schopný zajít. To dodalo celému počinu nový rozměr. Zatím jsme se celovečerního snímku nedočkali. Ale není všem dnům konec. Z tématu se dá hodně vytěžit a třeba se v budoucnu bude Adam Jensen skutečně prohánět na plátně.

5) Star Wars: Knights of the old Republic

Hvězdné války sice v kinech vídáme každý rok, ale něco jim chybí. Období staré republiky nabízí řadu zajímavých postav, záhad a příběhů a je trestuhodné, že na ně zatím nedošlo. Například KOTOR, která si vysloužila několik vynikajících hodnocení a ocenění hry roku, nabízí vskutku hodně. Pád a vzestup tajemného dřívějšího rytíře Jedi Dartha Revana, několik nových světů a především skvělé postavy – sarkastického droida HK-47, samotářského Jedie Jolee Bindoa, veterána Canderouse Ordoa či odtažitou Bastilu Shan. Každý společnk měl svůj příběh, jehož rozkrývání stálo za to. Plus zde předvedený dějový zvrat také není na škodu.  Hra i její následovník nám představili zase něco nového z našeho oblíbeného světa plného síly a temné strany. Fanoušci jsou zklamáni, že se zatím žádného filmu z tohoto období nedočkali. Což je nesmírná škoda.

4) Mafia: The City of Lost Heaven

Pravděpodobně nejslavnější videohra z našich luk a hájů. Dan Vávra momentálně boduje svým středověkým Kingdom Come, ale do světa udělal díru před lety vyprávěním o jednom taxikáři. Tento taxikář, Tommy Angelo, se postupně stal velkým zvířetem kriminálního podsvětí a jeho vrcholy a pády jsme sami intenzivně prožívali skrze několik těžkých misí. Dnes jsou to nezapomenutelné momenty plné skvělých postav, vtipných hlášek a poutavého příběhu. Na film zatím nedošlo. Dan Vávra je teď zaneprázdněný svým nejnovějším pařanským dítkem a navíc zfilmování na úrovni velkého trháku limituje fakt, že pochází z malinkatého Česka. Ale naděje umírá poslední. Vidět Paulieho nadávajícího na všechno okolo sebe za tichého přikyvování Toma by stálo za to.

3) The Last of Us

V této herní pecce posledních let se nám dostalo pohledu na svět zubožený epidemií. Lidé jsou zasažení nemocí zvanou fungus, která je mění v monstra podobná zombie. Přeživší bojují o své místo na Zemi v drsném prostředí bez pravidel. Nebezpečí nepředstavují jen nakažení, ale i ti zdraví. Ti jsou často pudem přežití dohnání ke zvěrstvům a nebojí se použít násilí. A v tomto pekle sledujeme cestování protřelého Joela a mladé slečny Ellie. Oba ztratili své blízké a nezbývá jim než si najít v sobě navzájem oporu. Jejich postupné sbližování v rovině otec – dcera však není snadné. Brání jim v tom minulost a okolní drsný svět. Hra představuje vrchol herního průmyslu. Není to příběh o velkých věcech, ale spíše syrové vyprávění o dvou lidech nesoucích si tuny bolestí. Při hraní zažijete neuvěřitelnou emotivní jízdu, které se nevyrovná ani většina filmů. V roli Joela se s Ellie budeme smát, ale i brečet.

Tato postapokalyptická sonda do nitra samotného člověka samozřejmě zaujala nejen hráče. Neil Druckman, duchovní otec značky, začal psát scénář k filmu, avšak došlo ke komplikacím. Vše mělo vznikat pod záštitou Sony, na jehož konzoli Playstation jsme se The Last of Us dočkali. Jenomže Druckman nechtěl nic uspěchat a s původně napsaným scénářem nebyl spokojený a rozhodl se ho předělat. Nyní vše zůstalo na mrtvém bodě. Kolovaly zvěsti, že by o roli Ellie měla zájem Maisie Williams známá jako Arya z kultovního seriálu Hra o trůny. Producentem se měl stát Sam Raimi, ovšem nyní na scénář i samotný projekt sedá prach. A Neil Druckman momentálně svou veškerou pozornost věnuje The Last of Us 2 pro Playstation 4.

2) Mass Effect

Pokud pomineme kriticky přijatý čtvrtý díl, ve světě herního průmyslu byste těžko hledali sérii, která uchvátila tolik hráčů. Trilogie sledující zápolení velitele Sheparda s nebezpečnými smrťáky byla zkrátka trefou do černého. Vesmírná soap opera měla všechno – skvělý příběh, zábavný bojový systém, chytré dialogy a především úžasné společníky hlavního hrdiny. Figuruje zde ve vlastním obleku uvězněná Tali, modrá nerdka Liara, drsný Grunt, kalkulující robot Legion, nájemný vrah se svědomím Thane, rapující vědátor Mordin, zakomplexovaná rebelka Jack a především nejlepší herní parťák všech dob Garrus. Kromě toho zde byli i skvělí antagonisté – zběhlý agent Saren či záhadný Illusive Man. Každá postava měla neuvěřitelně propracovanou psychologii a nesla si vlastní šrámy na duši.  Vše byůlo zasazeno do barvitého světa plného exotických mimozemšťanů se svou vlastní historií.

Tento klenot pochopitelně nemohl uniknout Hollywoodu. První snahy o to dostat Mass Effect do kin sahají do doku 2008. Producent Avi Arad, jeden ze zakladatelů Marvel Studios, založil vlastní firmu a chtěl vytvořit několik herních adaptací. Nicméně zůstalo jen u plánu a k realizaci nikdy nedošlo. V roce 2010 získalo práva studio Legendary Pictures a spolu s Warner Bros chtělo skutečně Sheparda dostat na stříbrná plátna. Jako poradce si obě studia přizvala Caseyho Hudsona a Raye Muzyku, kteří stojí za hrou samotnou. Nemohl tak existovat nikdo lepší u kormidla. Byl dokonce představený první scénář zaměřující se na Sarena, ale k jeho uskutečnění nikdy nedošlo. V roce 2013 obě studia rozvázala spolupráci a to byl konec i pro Mass Effect. Nyní zbývá jen doufat.

1) Bioshock

Pro herní nadšence jde o naprostou povinnost. V této temné dystopické střílečce vizionář Andrew Ryan, znechucený současnou společností, založí vlastní město Rapture na dně oceánu. To se stane útočištěm pro všechny umělce, vědce a myslitele. Ti zde naplno rozvijí svůj talent a využívají volnost, které by se jim na pevnině nedostalo. Ovšem každá pohádka musí jednou skončit a i obyvatelé podvodního města jednoho dne ztratí růžové brýle. Orwellovsky naladěná hra v roce 2007 zčeřila klidné vody herního průmyslu. Se svým neobyčejně zajímavým a barvitým světem a filozofickým přesahem byl Bioshock rozhodně něco víc než pouhou střílečkou. Navíc přinesl jeden z největších dějových zvratů napříč všemi médii a po zásluze získal řadu ocenění.

Bylo tak jen otázkou času, než začnou kolem značky kroužit i filmoví tvůrci.  V roce 2008 získalo práva studio Universal Pictures a sehnalo Gora Verbinskiho na post režiséra. Chybělo osm týdnů do počátku natáčení, když se vše zrušilo. Po letech se Verbinski rozpovídal o tom, proč se nakonec v blízké době Bioshocku na plátnech nedostaneme. Důvodem zrušení celého projektu byly náklady. Film měl vzniknout jako R-rated,což ale studio odradilo. Bálo se totiž, že se film nezaplatí a tak z celého projektu sešlo. A to je pro každého hráče tragédie.

Daniel Birgus
Jsem filmový fanoušek, který je žánrový všežravec. Svého diváckého ducha krmím psychologickými sondami i komiksovými akčními adaptacemi. Preferuji snímky od Wese Andersona, Quentina Tarantina, Seria Leoneho či Miloše Formana.

Napsat komentář