Na festivalu jsem zvládla vidět přes 40 filmů – vybrané tituly ze sekcí Forum a Panorama, Berlinale Special a pak téměř kompletní soutěžní sekci, včetně titulů, které jsou tzv. Competition (Out of competition) – většinou se jedná o více mainstreamové kousky, které na festival dotáhnou známá jména a upoutají tak pozornost médií, ovšem o ceny se neucházejí.

Mezi těmito (ne)soutěžními snímky bylo například drama 7 Days in Entebbe (Daniel Brühl, Rosamund Pike), Black 47 (Hugo Weaving, Jim Broadbent), Unsane (Steven Soderbergh) nebo dokument Songwriter (Ed Sheeran). Festival otevřela dlouho očekávaná novinka Wese Andersona Psí ostrov (The Isle of Dogs), kterou přijely představit hvězdy jako Bill Murray, Tilda Swinton, Greta Gerwig, Jeff Goldblum nebo Bryan Cranston.

Wes Anderson otevíral Berlinale i svým předchozím filmem Grandhotel Budapešť, se kterým to tehdy dotáhl až na Oscary. Se Psím ostrovem se mu to může rozhodně povést znovu, ačkoli se tentokrát jedná o animovaný snímek. Psí ostrov, stejně jako Fantastický pan Lišák, využívá tzv. stop-motion animace, která filmu dává velice specifický vizuál. Ta spolu se svébytným režisérovým rukopisem a originálním scénářem dělá z filmu, který nakonec vyhrál cenu za nejlepší režii,  jeden z nejhravějších zážitků festivalu.

Oproti tomu novinka Stevena Soderbergha zcela selhala. Jeho nové drama Unsane se vyprofilovalo jako “to drama natočené na iPhone”, ale to je asi tak jediná zajímavá věc na celém projektu (a ani to neni nijak přelomové, vzpomeneme-li na Transdarinku Seana Bakera, taktéž natočenou na iPhone).

Thriller 7 Days in Entebbe o únosu letadla na pozadí izraelsko-palestinského konfliktu a drama odehrávající se v Irsku za Velkého irského hladomoru Black 47 patří ve své sekci k tomu nejvíce politicky zaměřenému, co program nabídl. Vzhledem k tomu, že Berlinale se snaží profilovat jako velmi politicky a humanitárně zaměřený festival, je to tak poněkud zklamání.

Jedinou kontroverzi mezi soutěžními snímky zajistila novinka Erika Poppea Utoya 22. Juli o teroristickém útoku na dětský tabor, který se odehrál v Norsku v roce 2011. Film si na konci novinářské projekce vysloužil potlesk i hukot. Snímek, který je zdánlivě natočen v jediném záběru a v reálném čase, sleduje Kaju, která se snaží zorientovat ve zmatečné situaci, když se na ostrově ozve střelba. Útok trval 72 minut a přesně tak dlouho sledujeme Kaju, jak se snaží najít svou sestru, skrýt se před neznámým útočníkem, nebo utéct. Kontroverzní reakce však nevyvolala zvolená forma nebo fiktivní příběh vybudovaný podle skutečných zážitků přeživších, ale pocit, že film přišel moc brzy a otevírá ještě nezahojené rány a sype do nich sůl.

Skutečnými událostmi jsou inspirované i tři biografické snímky. Ten první z nich, 3 days in Quiberon, sleduje slavnou herečku Romy Schneider v době, kdy se ve francouzských lázních snaží dostat ze spárů alkoholu a depresí, aby znovu získala důvěru svého syna. Druhý, Dovlatov, nabízí pohled do kruhů ruských spisovatelů Dovlatova a Brodskeho během 70. let v Leningradu. Nejvíce publiku vstřícný je ale až ten třetí Don’t worry, he won’t get far on foot, novinka režiséra Guse Van Santa s Joaquinem Phoenixem a Jonahem Hillem v hlavních rolí o karikaturistovi Johnu Callahanovi.

Zdánlivě atraktivní se zdál být i western Damsel s Robertem Pattinsonem a Miou Wasikowskou. Z toho se ale vyklubal naprosto zbytečný maglajz, který – jak jsem se dozvěděla později – měl být vtipný. Jenže… nebyl. Nešlo ale o takové zklamání, jakým byla Eva. Tu do Berlína přijela představit Isabelle Huppert, která se po úspěchu Elle zdá být na vrcholu své kariéry. Nicméně Benoît Jacquot není žádný Paul Verhoeven a jeho drama je jen plytká povídačka o egoistickém amatérovi, který ukradne rukopis hry a pak je zahnán do úzkých, když se po něm vyžaduje další hit. Sledovat film, který diskutuje intriky dobrého psaní, ale sám je paskvil, je extra bolestivá zkušenost.

Porovnatelně bolestivý zážitek byla i téměř tříhodinová filosofická seance Mein Bruder heißt Robert und ist ein Idiot, protože Robert zdaleka není jedinou idiotskou postavou (nebo tvůrcem) s filmem spojenou. Ještě delší zkouškou byla novinka Lava Diaze Season of the Devil. Mistr nekonečných filmů, které rozdělují obecenstvo na milovníky a odpůrce, tentokrát přišel s inovací – pustil se do muzikálové formy, což v mnohých vyvolalo rozpačité názory.

Velkým favoritem na vítěze Zlatého medvěda se stalo německé drama z prostředí supermarket In den Gängen, které vyhrálo několik cen od nezávislých porot. Film jako takový špatný nebyl, nicméně v době, kdy kolem nás probíhají diskuze o konsentu a kampaních jako #metoo a Time’s Up, by bylo jako podpásovka, kdyby právě Berlinale vyhrál film o muži, jemuž k “zamilování” stačí s jeho vyvolenou prohodit pouhá dvě slova, ukrást jí gumičku do vlasů a pak se vplížit do jejího domu a pozorovat ji, jak se koupe. Romantika, ročník 2018.

Naštěstí si tento film žádnou cenu od hlavní poroty neodnesl, zato poměrně překvapivě zaskórovalo brazilské drama Las Herederas (The Heiresses). To si odneslo cenu za nejlepší herečku (debutující Ana Brun) a Cenu Alfreda Bauera, mj. za přínos nových perspektiv do filmu. Las Heredaras je pomaleji postupující drama ukazující rozpad nejen jednoho vztahu, ale i jednoho domu, generace, epochy a svým tempem a atmosférou připomíná jiné nedávné brazilské drama Aquarius.

Stříbrného medvěda za nejlepší mužský herecký vyhrál francouzský nováček Anthony Bajon za drama La Prière (The Prayer) o mladíkovi, který se snaží dostat ze spárů drog. Odjede proto do komunity, která pobývá na samotě a pomocí přátelství ostatních chlapců a duchovního otce hledá cestu nejen k Bohu, ale především sám k sobě.

O filmu Touch me not se před jeho vítězstvím Zlatého medvěda moc nemluvilo. Jde o experimentální kousek, který si těžko hledá cestu k divákovi, takže jeho výhra byla překvapením pro mnohé. Na druhou stranu, když se na to dívám zpětně, je to volba poměrně logická vzhledem k tomu, že letošní soutěžní sekce byla přinejlepším průměrná a Touch me not byl jediný snímek, který vybočoval.

Některé premiérové snimky už nacházejí české distributory. Na co se už teď můžete těšit, najdete v dalším článku.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here