Tvůrce RoboCopa chce vzkřísit hrdinu prvního filmu a vrátit jeho poetiku zpátky do osmdesátých let. Skvělá zpráva pro fanoušky! Nebo to možná není tak dobrá zpráva?

Ed Neumeier, scenárista prvního RoboCopa Hvězdné pěchoty, nedávno v rozhovoru pro Zeitgeist vyjádřil touhu znovuoživit slavného kyborga, kterého někdo znovuoživil už před čtyřmi lety. A v očích skalních fanoušků kovového policajta to nedopadlo dobře. Neumeier o svém nápadu nechtěl říct nic moc bližšího, kromě toho, že by se „vrátil ke starému RoboCopovi,  kterého všichni známe a milujeme,“ a že by to mělo být víceméně pokračování prvního filmu a návrat ke staré škole. Zní to hrozně fajn, stejně v tom nápadu vidím určitý problém. A tím je látka samotná.

Původní RoboCop byl především společenskou satirou, útočící na politiku rozpínavých korporací, ideologii síly a mediální masáž. Korporace OCP vymaže hlavnímu hrdinovi Alexovi Murphymu paměť a udělá z něj svou loutku, jejíž potřeby omezí na podzemní garáž a dětskou stravu. Ještě donedávna to bylo skvělé zrcadlo stereotypu arogantního šéfa v kravatě a utlačovaného zaměstnance. Zároveň se RoboCop stává propagační figurou, ukazující, že vystrašenou, stávkující policii vlastně nepotřebujeme, protože máme stroje, a pomáhá tak v utažení šroubu v mechanismu vlády korporací. Zároveň je film přerušován prostřihy ze zpráv, kde moderátoři mluví o tragických událostech s úsměvem na tváři a jakoby mimochodem, aby společnost nabyla dojmu, že problém vlastně neexistuje a násilí není problém.

Naopak, zhypnotizovaná společnost musí být na násilí zvyklá, když má americký lid tolik nepřátel, ať už jsou to komunisté, nebo zločinci na americké půdě. Proto média oslavují RoboCopa, který svou první noc provedl několik zatčení s brutalitou správného osmdesátkového hrdiny, a potoky krve, které prolije při kulervoucí scéně zátahu na drogové doupě, vytékají z padouchů, takže všechno je v pořádku. Tahle poetika je vlastní i Hvězdné pěchotě, kterou stejně jako RoboCopa napsal Neumaier a režíroval Paul Verhoeven. Divák dobře ví, že v tom světě je všechno hodně špatně, ale postavy si to neuvědomují a dál pokračují v boji se zlem, aby pomohli většímu, úlisnějšímu zlu. VeHvězdné pěchotě bojují hrdinové proti obřímu hmyzu a pomáhají tak totalitní společnosti rozšiřovat pole působnosti, v RoboCopovi se hrdinovi podaří vystřílet pouliční gang a zatočit se zkorumpovaným viceprezidentem OCP. Tím ale pomůže korporaci získat větší vliv a v širším měřítku udělat blízkou budoucnost ještě pochmurnější. Tohle všechno zabalili tvůrci do akčního sci-fi, v němž všechny tyto podvratné prvky působí pekelně zábavně. Proto vypadá na první pohled lákavě, že se tahle podvratná podívaná vrátí v plné parádě.

Remake z roku 2014 nebyl přijatý vyloženě špatně, bylo mu ale vyčítáno jednak to, že dostal přístupnost PG-13 (takže krvavé orgie se nekonaly) a jednak to, že jeho satirické vyznění nemělo takovou sílu ve výrazových prostředcích, jako jeho předloha. K tomu prvnímu je třeba si uvědomit, že Robocop (psán s malým „c“) přišel dva roky předDeadpoolem Loganem, snímky, které dokázaly, že film může být výdělečný i bez dětí v publiku, má-li dostatečně velkou fanouškovskou základnu. To je právě případ Deadpoola, Logana, a troufám si říct, že i RoboCopa, což se tehdy prostě nezkusilo. „Korektně“ pojaté násilí ale docela dobře zapadlo do celkového vyznění snímku, stejně, jako to krvavé u prvního RoboCopa. Což vede k druhé výtce, tedy že Robocop je mnohem méně útočný ohledně společenských problémů. Robocop přizpůsobil satirické vyznění současným společenským problémům. Současné korporace nezotročují ani zaměstnance, ani zákazníky. Přesvědčí je, že chtějí jejich podmínky a dodá jim iluzi, že se rozhodli korporaci podporovat. Stejně, jako si Murphy v novém Robocopovi myslí, že s padouchy bojuje on sám, zatímco jej v bojových situacích plně ovládá počítač.

Svět nechce násilné stroje v řadách policie. Chce vidět lidský přístup a sympatickou tvář, která klidným způsobem řeší jeho problémy. Média si nemůžou dovolit věčný úsměv a předstírání, že problém neexistuje. Fungují stejně jako Pat Nowak v Robocopovi, který extrémně bulvarizuje jednání v senátu a pobuřuje publikum tak, aby podpořilo skrytě totalitní sílu. Současnou totalitu nereprezentuje obrněná armáda a popravy v ulicích, ale dobře učesaný mediální obraz a skrývání se za národní zájmy, popřípadě lidská práva. Návrat ke „staré škole“ by právě proto nemusel být to pravé, co RoboCop potřebuje. Samozřejmě, že se příběh může na dnešní dobu upgradeovat, ale RoboCop zůstává především symbolem svojí doby, produktem určitým způsobem nastavení společnosti a velké chuti proti tomuto nastavení revoltovat, nebo se mu alespoň vysmát. Nový film, kde by měl starý RoboCop místo, by mohl být podobným příběhem o vykořeněném hrdinovi, jako současné filmy s Captainem Amerikou. Jestli další RoboCop vznikne, může se vést pouze na vlně nostalgie po osmdesátkovém násilí  a introspektivně do mysli hrdiny, který nepatří nikam. Nemusí to být špatný film, to vůbec ne, ale RoboCop je vždy především o odrazu aktuální společnosti, v obou verzích ukazuje nadsazenou a parodovanou verzi člověka, který se nechá semlít vládnoucí skupinou. První RoboCop je odraz konce osmdesátých let. To, co šlo udělat s jeho odkazem tak, aby odrážel 21. století, plně využilRobocop z roku 2014. Úvahy o vzniku nového RoboCopa jsou ale zatím opravdu zatím pouze úvahy. Nechme se překvapit, co nakonec vyjede z montážní linky.

Zdroj: Obrazor.cz

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here