TOP 20: Nejlepší filmy roku 2017

„Dannyho Parťáci po vidlácku“. Tak by s nadsázkou šla popsat komedie, v které se objeví James Bond, Kylo Ren i Peter Griffin. Bratři Loganové nemají zrovna štěstí. Žijí v zapadákově, všem jsou pro smích a peněz nemají zrovna nazbyt. To se však pokusí změnit díky loupeži čtrnácti milionů, ke kterým chtějí přijít během nejslavnějšího automobilového závodu v Americe. Aby se jim to však podařilo, musí najít několik odborníků na různá odvětví. A práce s nimi nebude zrovna jednoduchá… Snímek oplývá povedenými gagy a většinu pozornosti sobecky na sebe strhnul Daniel Craig, jehož postavu vykutáleného kriminálníka nelze přehlédnout.

Obrovský palec nahoru za mne To dostává zejména za věrnost předloze, dobovou atmosféru, sedící, ale nepříliš hlasitými zvuky rušivý soundtrack, samotného Pennywise a výborně obsazené dětské herce, kteří jako by svým předobrazům z oka vypadli. Po uzavřeném konci, přesto obsahujícím řadu otázek do budoucna, mohu jen říci, že se těším na opětovné shledání za pár let a doufám, že druhý díl si podrží stejného režiséra.

Manchester by se dal zařadit mezi poměrně standardní maloměstské dramata se zlomenými hrdiny, kteří se snaží najít zpátky nějaký opěrný bod ve svých životech. Lee je nabručený chlápek, na kterém jde vidět, že se mu něco hrozného stalo. Při další denní rutině mu zavolají z nedalekého Manchesteru, že jeho bratr zemřel a zanechal po sobě šestnáctiletého puberťáka. Lee se vrací na místo u moře, plné bolestivých vzpomínek a musí se postavit novým zodpovědnostem a starým ranám. Čím tedy film scénáristy a svátečního režiséra Kennetha Lonergana tak zaujal? Především v pouhých náznacích rozkrývání minulosti (až na jednu výjimku, která je natlačena až příliš na slzné kanálky), divák si tak má možnost příběh skládat sám a představovat si, jak se některé pasáže odehrály (emotivní rozhovor Leeho a Randi).

Co na tom, že je tu stavěno klišé nad klišé… Co na tom, že Ritchiemu mnohem více svědčí městská hláškovací akce, než výpravné fantasy, a že celý film má s legendou společných jen pár jmen a příběhových motivů… Když to celé vlastně přes všechny neduhy tak perfektně funguje? Král Artuš: Legenda o meči není počin dokonalý, ale je rozhodně zábavný.

Kenneth Branagh se jak režie tak hlavní role legendárního Belgičana Hercula Poirota ujal na výbornou. Troufala bych si tvrdit, že v mém soukromém žebříčku Poirotů, přestože jsem mu nevěřila a spíše se jeho podání obávala, se vyšvihl na druhé místo. Navíc se mu v jeho počinu podařilo obklopit se plejádou výborných herců. Ve filmu navíc potěší spousta milých vtípků a krásné záběry. Sečteno a podtrženo, nová Vražda v Orient expresu mě potěšila a rozhodně bych se nebála ji doporučit dál.

Pěkně blbě těží především z toho, že ač se to může zdát nepravděpodobné, se tenhle příběh se scenáristovi a zároveň hlavnímu hrdinovi snímku Kumailu Nanjianimu z Pákistánu opravdu stal. Nanjiani tak s humorem sobě vlastním popisuje nejen svou kariéru neúspěšného stand-up komika, ale především seznámení s manželkou Emily. Oba hrdinové jsou vtipní, sympatičtí a za zády mají poněkud výstřední rodiče, kteří páru z rozdílných kultur příliš nefandí. Snímek se ani poté, co Emily upadá do kómatu, nestává dojákem a svůj inteligentní humor si udržuje do samotného závěru. I to z Pěkně blbě dělá jednu z nejlepších komedií posledních let.

Split neudělá díru do světa, ba ani vás úplně neodrovná. Přesto se ale jedná o komorně laděný, napínavý thriller s perfektní hlavní postavou, jejíž aspekty, či spíše jednotlivé osoby jsou v podání Jamese McAvoye jednoduše úžasné a při jeho hereckém koncertu ho jednoduše nespustíte z očí, kdykoli je v záběru. A nezáleží na tom, jestli zrovna hraje osmiletého chlapce, přepečlivého psychopata, postarší paní či kohokoli dalšího… Otázkou je, jak moc jeho exhibice vyzdvihuje film samotný, a zda by bez podobně schopného aktéra snímek jako takový obstál. Tak či tak je Rozpolcený povedenou žánrovou jednohubkou, jejíž zhlédnutí rozhodně padá v úvahu. Čemu však film příliš nedostojí, je nálepka hororu. Ne že by nebyl napínavý, nebo znepokojující, jen jednoduše ne tím hororovým způsobem. Na to je tu málo děsivých momentů. Ačkoli ty, které zde jsou, za to stojí.

Gal Gadot je jednoduše úžasná. A koho nepřesvědčila v BvS, toho jednoznačně okouzlí zde. I bez lasa pravdy tvrdím, že Wonder Woman nakopala zadek nejen mytologickému nepříteli, ale nepřímo i sebevražedné partičce zlosynů, synu Kryptonu a netopýřímu detektivovi… Je tu humor, který funguje. Akce, jež není přeplácaná a je efektivní… Je tu bravurně zvládnutá interakce hrdinky s moderním světem a hrůzami války. Hledání sebe sama a vlastního účelu, jakož i motivace pro ochranu lidstva. To všechno jsou zásadní body příběhu, které dokonale vykreslují Dianin charakter ve světle řady neblahých událostí. Jedná se o výborně fungující komiksový film s povedenou akcí, hlubší myšlenkou, smysluplným, zajímavým a chytlavým příběhem a hlavně něčím, co dosud adaptacím z DCEU chybělo. Film jako takový byl pro mne obrovsky příjemným překvapením a nemohu, než jej doporučit všemi deseti.

T2 Trainspotting rozhodně svému kultovnímu předchůdci nedělá ostudu. Ba naopak, kéž by všechny sequely vypadaly takhle. Film je svižný a vtipný. Snímek nabízí perfektní soundtrack, který rozhýbe kinosál a skvěle funguje v rámci příběhu. Co funguje a hraje do karet počinu je rozhodně tvůrčí tým a hlavní herci. Jednak se protagonisté téměř nezměnili, jednak se do svých rolí vžívají, jako by snad ani žádný čas neuplynul od té doby, kdy je opustili. Spolu s tvářemi se vrací i různé motivy, což většinou potěší, ale někdy to může působit trochu nuceně. Nicméně je to ale malé mínus převážené spoustou plusů a celkové skóre křičí povedený snímek.

Blade Runner 2049 je pro mne osobně jedním z nejlepších filmů, jaké jsem měl letos to štěstí vidět, ba dost možná nejlepším letošním sci-fi (čímž u mne z piedestalu sesadil Válku o planetu opic). Ostudu předchůdci tak rozhodně neudělá. Ba naopak. V leckterém ohledu jej možná i předčí. Akce a efekty zde sice jsou přítomny ve slušné, dech beroucí dávce, ustupují však hutné, svízelné atmosféře zítřka. Nejen že se výborně rozšiřuje už známý svět, ale je do něj vnášena řada nových motivů, čímž jste ponecháni napjatí až do samého závěrečného odhalení. Nejedná se tak o pouhé krásně vyhlížející pozlátko, ale o sequel se vším všudy, který zachovává a ctí ducha předlohy s láskyplnou citlivostí.

Je to výborná kombinace akční sci-fi komedie a rodinného dramatu. Svým způsobem taky funguje jako taková opozice k ostatním marvelovkám. Ano, je tam relativně jednoduchý humor, hodně barev a drahé akce, ale Strážci Galaxie mají mnohem přitažlivější koncept i provedení než Avengers. Za prvé je mnohem sympatičtější, když jsou hrdinové spíš na okraji společnosti a nejsou moc „super.“ Některé pohání chamtivost, někoho vlastní cíle, někdo není schopný se zařadit do jakékoliv společnosti.

Nejnovější Hvězdné války bych kvalitativně opravdu řadil k tomu nejlepšímu, co zatím v rámci filmového světa, vzešlého z mysli George Lucase a jeho pokračovatelů (kteří, ať už šlo o jakýkoli druh tvorby, mají lví podíl na popularitě tohoto fenoménu) existuje. Ačkoli není snímek bez chyby, v porovnání s místy rozpačitou, byť (nejen) pro mne zábavnou sedmou epizodou, působí takřka dokonale. Poslední z Jediů nikoho a nic nenapodobuje, naopak. Jde vlastní cestou a nese v sobě tolik ikonických obrazů, že se na ně bude dlouho vzpomínat.

Pokud vás na Thorových sólovkách dosud bavila hlavně vlastní mytologie a jistá odlišnost od hlavního proudu filmů v MCU, nejspíš se tady zrovna radovat nebudete. Thor: Ragnarok je sice v patřičných momentech dostatečně temný, a nadále rozvíjí tradiční motivy, přesto se ale v mnohém opravdu blíží Strážcům galaxie (hlavně nahláškovaným humorem a barevností). Samotná stylizace a vizuálno dokáží opravdu nadchnout a akce je zkrátka perfektní. Trochu zamrzí snad jen odklon od dosavadního tónu řady, spolu s tím, že je skvělý závěrečný zvrat z druhého dílu rozřešen poněkud rychle a jednoduše.

Příjemná italská konverzačka, ve které skupina blízkých přátel zjišťuje, že jeden druhého vlastně vůbec nezná. Film náramně baví, utíká a umí skvěle prodat emoce. Chvílemi se budete hanbou propadat, jindy zase za břicho popadat. Chytře napsané, bravurně zahrané. V českých kinech byl v roce 2017 uveden další komorní počin režiséra Paola Genovese – Místo splněných přání.

Všichni herci hrají ve filmu fantasticky. Také o to se Nolan postaral. Tom Hardy jako letec RAF je pak naprosto famózní. Těžko říct, zda je to tím, že Nolan umí své herce tak dobře vést, nebo tím, že si do filmů vybírá lidi, kteří by mohli číst i telefonní seznam a bylo by to zajímavé (to je případ Kennetha Branagha, jehož charisma z plátna doslova „prýští“). V každém případě ani tedy není co vytknout. O hudební stránce se pak asi nemá cenu zmiňovat. Její autor Hans Zimmer prostě umí.

La La Land je příjemným muzikálem, který pobaví. Sympatické obsazení, krásný vizuál a zdařilé taneční scény. Podařilá hudební taškařice, která potěší. Základní dějová linka nepřináší nic nového, ale rozhodně neurazí. Kariérní vzestupy a pády obou hlavních protagonistů zaujmou především spíše svou vizuální stránkou nežli hloubkou. Jednotlivá hudební čísla jsou doprovázená malebnými kulisami, hýřícími barvami a originálními tanečními čísly.

Thriller Jordana Peeleho je jedna z největších pecek uplynulého roku. Film je v podstatě Stepfordskými paničkami pro 21. století. Kromě umístění děje ve znepokojivém sousedství, kde si nemůžete být jisti ani člověkem po vašem boku, se film v podobné míře zaměřil na společensko-kritický apel. Zatímco první Stepfordské paničky odrážely debatu o feminismu, která byla aktuální právě v sedmdesátých letech, Uteč se zaměřuje na možnosti politické korektnosti a vypořádávání se s rasovými předsudky. Přitom nejde jen o jednoduchý, primitivní rasismus, zároveň film aktivně vyzdvihuje a zesměšňuje otázku, zda to mají černoši ve společnosti „lepší.“ Snímek je přitom nejen perfektní společenskou satirou, ale také dokonalým hororem, v němž nebezpečí číhá za každým úsměvem a laťkovým plotem. Zároveň film dovedně pracuje s dávkováním informací a zavádí ho k falešným domněnkám o tom, co se v bizarním sousedství děje, i když všechny stopy toho, jak se věci skutečně mají, jsou při druhém zhlédnutí po celém filmu jasně vidět. Čirá thrillerová dokonalost.

Zábavný. To je prostě adjektivum, které plně a nejjednodušeji vystihuje ducha Wrightova nejnovějšího počinu. Nic víc, nic míň. Baby Driver je čistokrevnou akční jízdou v plném významu toho slova, která si nehraje na nic objevného. Přesto má svěží příchuť a je natolik stylová, že mu všechna příběhová klišé, která obsahuje, jednoduše odpustíte. Navíc, co by to bylo za správný zamilovaný příběh bez trochy šablon. A automobilových honiček. A přestřelek… Zkrátka všeho, co je nezbytné pro stylovou a odlehčenou zábavu, jež sice díru do světa neudělá, ale jednoznačně stojí za divákovu pozornost.

Sheridan nezapomíná, že jeho film je mysteriózní thriller. Fakta odhaluje tak, aby měl divák smíšené pocity a táhlo se to tak po celý čas v duchu tajemna. Základní kámen filmu stojí na nekonečném sněhu a mrazivé oblasti, což udává pocit nebezpečí a beznaděje. Ve snímku se objeví i sněžné skútry, které přinášejí filmu dynamiku a energii. A když přijde čas na výstřely, tak je to tak účinné, že to udrží diváka sedět pevně na židli. Po shlédnutí si však budeme pamatovat nejvíce pesimistické nálady, smutek, zoufalství a drsné místo k životu. Wind River je určitě jedním z nejzajímavějších thrillerů posledních let.

Jak už mnohokrát zaznělo, Logan není klasická komiksová akční podívaná a je přirovnatelnější spíše k žánru westernu a road movie. X-menovský aspekt filmu by byl snadno nahraditelný, jelikož téma „jinakosti“, které dominovalo X-Men sérii zde není dominantní. V žádném případě to ale není mínus nebo něco, co by se mohlo Loganovi vytknout. Přesně jak řekl Hugh Jackman: Logan je film, který byste pustili někomu, kdo by Vás požádal o jediný film s Wolverinem. Logan totiž má všechno, co Wolverine představuje: zklamání, žal, naději, oběť.