Stephen King patří mezi nejoblíbenější a nejprodávanější spisovatele všech dob. Mnohá z jeho děl se dočkala filmových zpracování, z nichž namátkou zaslouží jmenovat kupříkladu Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle, Osvícení, Carrie, či Misery nechce zemřít. Ačkoli ne vždy píše díla plná děsu a hrůzy, už dávno si vysloužil přilnavé přízvisko Král hororu. Jedna z jeho bezesporu nejslavnějších a nejlepších hororových knih se letos dočkala už druhé filmové verze. A jak dopadl první ze dvou dílů hororu, zvaný prostě To, který momentálně trhá rekordy v návštěvnosti kin?

Jak rád říkám, na děsivých klaunech něco nevyřčeného je. Cosi fascinujícího a strašného zároveň. Klauni, kteří děsí, se však alespoň nepřetvařují. Nu, vzpomeňte si, kdy vás naposledy nějaký klaun rozesmál? Jsou spíše tragikomickými figurkami. A když je dobře uchopíte, dostanete tvora jako vystřiženého z nejhorší noční můry. A tím je To, neboli tančící klaun Pennywise. Ztělesnění těch nejhorších děsů a běsů hluboko v zákoutích naší mysli. Už jen pro tuto strašlivou postavu nejde než očekávat tento horor s bouřlivým nadšením. Potkat na mlžné, pochmurné ulici poblíž odpadní jímky omšelého klauna s pestrobarevnými balónky a namalovaným úsměvem, by i toho nejprotřelejšího jedince donutilo přinejmenším přidat do kroku…

V první řadě bych chtěl podotknout, že zrovna v tomto případě nesmírně vítám rozdělení na dvě části. Nejen z toho důvodu, že výchozí, rozsáhlá knižní látka čítá více než tisíc stránek. Ale zejména proto, že jsou v ní dvě hlavní dějové linie, jež se v závěrečném vyústění symbolicky protnou. Jedna sleduje osudy dětí, druhá jejich starších dospělých verzí v městečku Derry. Obě končí závěrečným střetem se strašlivou, záhadnou entitou, jež na sebe bere zpravidla podobu klauna Pennywise. Další věcí, kterou musím jako fanoušek knihy pochválit, je (na rozdíl od další letos uváděné „kingovky;“ Temné věže, ale o tom bych se nerad rozepisoval) obsazení hlavních úloh. Dětští herci jsou totiž naprosto přirození, a jak charaktery, tak vzhledem takřka do puntíku korespondují s knižním vyobrazením.

Zrovna tak jako dětští herci je velmi dobře zvoleným protagonistou Bill Skarsgård, který démonickou stvůru, jakou Pennywise je, dokázal pojmout s pořádnou dávkou znepokojujícího mrazení v zádech. S Timem Currym, který si postavu zahrál ve starší (a jinak podstatně slabší) verzi, si rozhodně nezadá. Jeho zpodobnění prastaré stvůry je méně ztřeštěné a nese s sebou hutnou temnotu, kterou perfektně doplňují digitální proměny v rozmanité hrůzy. Počítačové efekty nejsou do očí bijící a naopak jsou velmi vkusně provedené. To navíc netrpí neduhem nejednoho moderního hororu, a tím jsou nejen laciné lekačky, ale nezajímavé hlavní postavy. S tak silným materiálem, jako je kniha od Kinga by byla ostatně ostuda, aby byli hrdinové divákovi lhostejní.

Parta ztroskotanců (v originále Losers‘ Club), jak si osudem dohromady svedení přátelé říkají, jsou naprosto perfektní skupinou, které budete přát každé vítězství. A, co je rovněž důležité, s nimiž se budete společně bát. To se velmi striktně drží knihy a to podstatné z ní se podařilo zachytit. Samozřejmě i přes úctyhodnou stopáž není možné zachytit všechno a rovněž některé pasáže se pro film příliš nehodí (kupříkladu scéna v níž dojde na skupinový sex). Snímek zkrátka velmi dobře buduje napětí a s hrdiny nás seznamuje i prostřednictvím jejich strachů a hrůz, na nichž se Pennywise pase. A jelikož se To nechá vidět jen když se mu chce, je to nakonec jen a jen na dětech, aby se mu postavili a čelili všem jeho podobám a hrůze tváří v tvář…

Právě tak jako se buduje napětí a dění (a že se toho děje hodně) ve více než dvouhodinovém filmu, se rovněž stupňuje, dostane se i na odlehčené chvíle oddychu, které ještě posílí pomyslné pouto s postavami. Stále se jedná o děti a je to právě síla dětskosti, jež jim dává sílu. Jsou tu kouzelné, úsměv budící momenty prvních lásek a navozování přátelství, které dokáží člověkem pohnout, právě tak jako úderné hlášky. To je totiž především příběh o nezdolném přátelství a lidskosti, která dokáže porazit i to nejhorší zlo a zahnat i tu největší temnotu. Byť třeba jen dočasně. Tady se vysloveně nabízí kupříkladu srovnání s perfektním seriálem televize Netflix jménem Stranger Things, který si právě mimo jiné z tohoto příběhu vzal inspiraci. Jenže na rozdíl od ST, kde mladí aktéři čelí i zlovolné vládě, v To jde prakticky pouze o zlovolného klauna, který se živí lidským strachem a podněcuje v lidech jejich nejhorší stránky. Což dokonale ilustrují momenty, kdy děti bojují i se stupňující se šikanou ze strany zkažených vrstevníků, která nakonec překlene ve vražedné běsnění, zatímco Pennywise s bestiálním úsměvem predátora přihlíží zpovzdálí a dokazuje tak, že někdy je největší hrůza právě v tom, co dělají lidé lidem.

I přes všechnu chválu se ale film jako u většiny adaptací nevyhne srovnání s předlohou. A tady zkrátka prohrává na plné čáře. Čirý děs, který jsem cítil u knihy, se ve filmu jaksi nedostavil, ačkoli zde vlastně vše funguje jak má. A nebylo to tím, že bych věděl co přijde. Stephen King je tak dobrým autorem díky až omračující míře empatie a lidskosti, s jakou dokáže vykreslit své postavy a zasadit je do příběhu tak, že máme při čtení pocit, jako bychom všechny strasti a radosti prožívali s nimi. Dokáže se vcítit jak do člověka dobrého, tak do mysli choré, zkažené a podnítit čtenářovu obrazotvornost tak, že se v noci bude bát vylézt z postele. V tomto směru bude film vždy o krok pozadu. To však není výtka, protože To je jednoznačně jedním z nejlepších hororů tohoto roku. Nelze než jej doporučit všemi deseti. A byť nejde o počin bezchybný (hlavně díky opravdu pořádné délce), je letos alespoň jednou ze dvou adaptací Kingovy knihy, která jí ostudu rozhodně neudělá. Závěrečný souboj se vysloveně povedl a ačkoli má tato linka uzavřený konec, čímsi nevyřčeným vysloveně navnazuje na pokračování, v němž se vše rozjede od znova, jen s dospělými hrdiny v ještě nekompromisnějším a zuřivějším boji. A na ten se opravdu těším, i kdyby byl jen z poloviny tak povedený, jako jednička.

Verdikt

To v sobě jakožto první část o mladších postavách umně mísí prvky hororu a pohádky. Je adaptací, která si bere to lepší z knihy a nechává to vyniknout v místy pořádně krvavé a děsivé filmové události s výbornými dětskými herci a záporákem, který je správně teatrální a strašlivý. Přesto film zdaleka není tak děsivý jak mohl a pro mne je nejděsivějším momentem hned úvodní scéna, obsahující lodičku a ručičku (kdo viděl/četl, pochopí). Na můj vkus zde bylo trochu málo pohledů na pochmurnost města (které jako útočiště Pennywise má také významnou roli a prosvícené sluncem zrovna děsivě nevypadá) a jeho historii. Nicméně toho se ještě můžeme dočkat v budoucnu. Obrovský palec nahoru za mne To dostává zejména za věrnost předloze, dobovou atmosféru, sedící, ale nepříliš hlasitými zvuky rušivý soundtrack, samotného Pennywise a výborně obsazené dětské herce, které jako by svým předobrazům z oka vypadly. Po uzavřeném konci, přesto obsahujícím řadu otázek do budoucna mohu jen říci, že se těším na opětovné shledání za pár let a doufám, že druhý díl si podrží stejného režiséra.

To / It
Trailer
USA, 2017, 135 min
Drama / Horor / Thriller
Režie: Andy Muschietti
Scénář: Cary Fukunaga, Chase Palmer, David Kajganich
Předloha: Stephen King
Hudba: Benjamin Wallfisch
Hrají: Jaeden Lieberher, Sophia Lillis, Jeremy Ray Taylor, Finn Wolfhard, Jack Dylan Grazer, Chosen Jacobs, Wyatt Oleff, Bill Skarsgård, a další.

RECENZE
Tomáš Lesk
75 %
Sdílejte
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

Napsat komentář