Cesta do pravěku od legendárního filmového tvůrce Karla Zemana patří mezi největší české filmy. Tento československý snímek z padesátých let inspiroval řadu generací a i dnes s sebou nese pohlcující kouzlo poctivé filmařiny, která i s málem dokázala vytvořit svého času hotové trikové divy, na které v dnešní době ve filmech padají stamilionové rozpočty. Letos se tento kultovní film, který v mnohém inspiroval i samotného Stevena Spielberga, vrací na plátna v rámci akce Projekt 100, pořádané AČFK (Asociací českých filmových klubů). Pojďme si tedy připomenout pár zajímavostí o kultovním filmu dětských let nejednoho z nás…

Hlavní protagonisté se znovu viděli téměř až po padesáti letech

Představitelé chlapců (jenž jsou vlastně jedinými živými herci, kteří se ve filmu objevili); Josef Lukáš (1939), Zdeněk Husták (1940), Petr Herrmann (1938) a  nejmladší Vladimír Bejval (1942) se při natáčení, které trvalo dva roky (tedy v rozmezí let 1953-1955) viděli na bezmála půl století naposledy. Podruhé se setkali až po 48 letech u příležitosti fotografování v Národním muzeu, které pořádal magazín Xantipa. Od té doby se už dle vlastních slov vídají dávní herci častěji v rámci různých akcí. Ať už šlo o 100. výročí narození Karla Zemana ve Zlíně v roce 2010, či otevření muzea, zasvěceného režisérovu dílu, a podobně. Za zmínku pak také stojí, že tehdy dětští herci se kvůli délce natáčení ne vždy dostali do školy, a museli tak mít doučování. Všem aktérům se pak v budoucnu nepodařilo roli ničím překonat.

Úspěch v zahraničí

Něco na tehdejší poměry celkem nevídané. Nicméně je to tak. Film byl prodán do 72 zemí světa a tehdejší režim jej využil k propagaci sovětské vědy kvůli odklonu od náboženské víry. Navíc byl oceněn na Mezinárodním festivalu v Benátkách a v Mannheimuroku 1959. Dále měla Cesta do pravěku dobré ohlasy zejména v NDR, a v 60. letech byla promítána i v USA, kde si získala značnou oblibu. 9 let po české premiéře totiž začal vznikat americký film Výprava na počátek času. V této upravené verzi byly vystřiženy všechny scény se záběry na česky psaný deník. Američtí tvůrci přidali i jiný začátek, kde nahradili Zemanovy záběry scénami amerických chlapců, jenž díky indiánské šamanské soše a loďce vplují z Central Parku do pravěku. Krom toho byla také pozměněna jména hlavních postav. Konkrétně je pojmenovali Jo-Joe, Tony, Doc a Ben. Místo scén s deníkem byly přidány komentáře. Americká verze snímku pak nekončila nalezením trilobita u moře, ale Velkým třeskem. Díky těmto úpravám vznikl i mýtus o tom, že počin od začátku vznikal v koprodukci mezi USA a Československem.

Vzdělávací hodnota

Cesta do pravěku byla svého času vysoce ceněna nejen pro kvalitní provedení (nad kterým při návštěvě Česka žasl i Steven Spielberg), ale i pro řadu reálií, které vzbuzovaly zájem dětí o vyobrazované období. Vědecká korektnost byla z velké části zajištěna už jen tím, že se na natáčení podílel přední český paleontolog, prof. Josef Augusta. Karel Zeman, který stál za většinou triků, vycházel při jejich tvorbě ve zlínském filmovém stuidu ze světoznámých ilustrací Zdeňka Buriana.

Inspirace velkých jmen 

Krom toho, že si Američané film značně (a zbytečně) upravili k obrazu svému, našla v něm řada z nich inspiraci. V roce 1993 při návštěvě ČR vyjádřil již zmiňovaný Steven Spielberg v rozhovoru pro MF DNES svůj obdiv nad tím, jak mohl takový film Karel Zeman vytvořit už v roce 1955. Tento i jiné Zemanovy filmy posloužily jako inspirace i Georgi Lucasovi, tvůrci Star Wars. Na Cestu do pravěku se najdou odkazy i v jiných dílech, kupříkladu v jedné z úvodních scén seriálu Simpsonovi, kde sledujeme Homerovu evoluci, je krátký souboj stegosaura s ceratosaurem viditelně odvozený od filmové scény, dokonce má i velmi podobný hudební motiv. Stojí za to zmínit, že tato konkrétní scéna se s podobnou choreografií objevila už v klasickém Disneyově animovaném filmu Fantasia z r. 1940, a je pravděpodobné, že se jí zase inspiroval Zeman sám. Krom Fantasie byla ve zlínských ateliérech oblíbená i hollywoodská klasika King Kong (1933).

Dinopark

V roce 1978 německý sochař Franz Gruss začal vytvářet prostředí, které se později proměnilo v oblíbený Suarierpark (dinopark) v Kleinwelce u Budyšína. K tvorbě mu velmi dobře posloužil právě film Karla Zemana a ilustrace Zdeňka Buriana, které ho doslova očarovaly. Předností parku je zejména jeho rozloha a splynutí plastik s prostředím. Celý komplex se nachází kousek od dálnice A4 spojující Görlitz (Zhořelec) a Drážďany, sjezd Kleinwelka.

Sdílejte
Tomáš Lesk

Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

Napsat komentář