Režisér David Leitch se vrací s dalším počinem na velká plátna. Po kritiky i veřejností ceněném Johnu Wickovi, na kterém režijně spolupracoval s Chadem Stahelskim, servíruje Leitch svůj první samostatný celovečerní film – Atomic Blonde: Bez lítosti.  Jak se snímek vydařil?

Londýn, 1989. Agentka MI6 Lorraine Broughton je právě podrobována výslechu ohledně mise, ze které se právě vrátila. Jejím úkolem bylo vyšetřit v Berlíně zmítaném událostmi přímo předcházejícími pád zdi nedávnou násilnou smrt kolegy. Měla ještě jedno, snad i důležitější, poslání. Tím bylo vypátrat jistý momentálně velice žádaný objekt, který měl zesnulý kolega při sobě v době jeho smrti, a daný předmět získat.

Již u úvodních titulků si nelze nepovšimnout zvoleného vizuálu celého díla. Tvůrci umně kombinují výrazné prvky s ne zas tak výrazným pozadím, někdy i něco, co se k sobě zdánlivě na první pohled nehodí. Tyhle dojmy ale mizí s dalšími scénami a divák časem získá pocit, že zvolené ‚efekty‘ vystupující nad rámec záběru (např. nápisy atp.) vlastně vhodně dokreslují atmosféru a jejich provedení není samoúčelné. V samotných záběrech pak výrazné a kontrastní neony (nočních) podniků výborně střídají šeď a mdlé barvy Berlína 1989.

Kromě toho, že je slastí pro oči, disponuje snímek také velice dobře voleným soundtrackem. Vybrané songy jednak šikovně podkreslují akční scény a dodávají snímku na rychlosti a spádu. Za druhé také snad diváka, který je znal ještě před projekcí v jiném kontextu, pobaví či potěší svým umístěním v počinu.

Z dějové stránky nejspíš není film tím z nejoriginálnějších. Nicméně to, co vypráví, vypráví po většinu času svižně a poutavě, vhodně volí rámcový způsob vypravování a postupné odhalování událostí. Příběh je ve svém průběhu okořeněn několika dobře umístěnými zvraty měnícími zdánlivě jednoznačnou situaci. Na druhou stranu, vytýkat by se dalo několik hluchých či pomalejších míst a tím pádem nevyrovnané tempo vyprávění. Co je ale zase nutné vyzdvihnout, jsou výborné akční scény, především pak ta závěrečná X-minutová na schodech.

Nakonec, ale rozhodně ne v poslední řadě, nejspíš není nutné podotýkat, že celý snímek výrazně stojí na výkonech hlavních protagonistů, přede všemi pak protagonistky. Charlize Theron je zde rozhodně trefou do černého a role agentky tajné služby jí sedne jako ulitá. Celý film je tak akorát chladná, nadmíru elegantní, nemilosrdná a rozhodná přesně tak, jak si situace žádá, podává výborný výkon a veškeré scény, ve kterých se vyskytuje, si přirozeně ‚ukradne‘ pro sebe. Ani zbytek obsazení se ale rozhodně nenechá zahanbit a taktéž podává ve svých rolích výborné výkony.

Verdikt

Sečteno a podtrženo, snímek zaujal od prvních okamžiků a i přes pár hluchých či pomalejších sekvencí si pozornost udržel až do závěrečných titulků. Je nejspíš zjevné, že film z velké čísti stojí na výkonech hlavních protagonistů, především protagonistky. A zde se rozhodně jednalo o trefu do černého. Charlize Theron podává jako agentka MI6 Lorraine Broughton výborný výkon. Atomic Blonde nabízí ač ne možná nejoriginálnější, tak poutavý děj s příjemnými zápletkami a akčními scénami na jedničku s hvězdičkou, to vše zabalené do efektního zpracování, zasazené do kulis Berlína 1989 a okořeněné výborně voleným soundtrackem. Rozhodně bych se nebála sólovou režijní prvotinu Davida Leitche doporučit dál.

  • Atomic Blonde: Bez lítosti / Atomic Blonde
  • Trailer
  • USA, 2017, 115 min
  • Režie: David Leitch
  • Scénář: Kurt Johnstad
  • Hrají: Charlize Theron, James McAvoy, John Goodman, Sofia Boutella, Toby Jones a další
RECENZE
Barbora Dršková
80 %
Očima Jany Trnkové
75 %
Sdílejte

1 komentář

  1. Kolují zvěsti, že by se mohl John Wick s Lorraine Broughton setkat na plátnech. Kdo ví, zda se to zrealizuje, ale mohlo by to být zajímavé.
    Jinak Atomic Blonde mě bavil – také nejvíce scéna na schodišti.

Napsat komentář