Sedmasedmdesátiletý newyorský rodák George Andrew Romero patřil k hororovým legendám nejen díky zapamatovatelným filmům, ale především proto, že dal hororu zcela svébytný a dodnes oblíbený prvek. Svůj celovečerní debut Noc oživlých mrtvol natočil víceméně na koleni, přičemž ještě držel kameru a výsledný materiál sám stříhal. To u jeho filmů nebylo nic neobvyklého. Romero svým hororům dokázal vtisknout takový autorský styl, jako to dokázali jeho vrstevníci David Cronenberg, John Carpenter či Wes Craven.

V černobílém filmu Noc oživlých mrtvol uvedl nový typ hrůzy, oživlé mrtvoly, postrádající vědomí a vyhledávající lidské maso. Na úspěch Noci navázal několika dalšími snímky, z nichž asi nejznámější je Úsvit mrtvých. Ten do hororu přines satirický rozměr, když v houfu živých mrtvých, beroucích útokem supermarket, zrcadlil konzumní společnost. Hlavním trademarkem jeho filmů se staly nejen zombies, ale obecně proměna člověka v monstrum, které ztrácí kontrolu nad svým tělem. Kromě proměny lidí na zombies sleduje také myšlenkové pochody mladíka, ze kterého se možná stává upír (Martin), boj o přežití v městečku, jehož obyvatele zachvacuje nekontrolovatelná agresivita (The Crazies), znepokojení nad asistenčním zvířetem, které je čím dál méně přítulné (Vražedná opice), nebo frustrace ušlápnutého pracujícího muže, jenž se po bizarní ztrátě obličeje změní v odhodlaného zabijáka (Drtič). Na rozdíl od Cronenberga, který se také zabýval psychologickými důsledky fyzické proměny, se ale Romero málokdy soustředil na mysl zmutované postavy. Ve svých filmech vytvářel atmosféru hrůzy, když hlavní postavy ohrožuje někdo povědomý (obyčejně vypadající lidé v Noci oživlých mrtvol), nebo známý a do té doby přátelský (The Crazies), případně domácí zvíře (Vražedná opice). V Romerových filmech bylo největším nepřítelem bezprostřední okolí postav.

Romero se tak řadil k autorským režisérům, kteří ovlivnili tvář moderního hororu. V neděli 17.7. zemřel pokojně ve spánku.

Sdílejte

Napsat komentář