Oproti prvnímu, pozvolnějšímu, dnu byl ten druhý o dost intenzivnější. Filmů bylo více a jejich kvalita se zvýšila. Dostalo se nejen na evropskou kinematografii, ale své místo rovněž měla jedna japonská animovaná klasika.

Víkendové projekce započala japonská anime jízda Ghost in the Shell. Počin z roku 1995 se nedávno dočkal svého vzkříšení v hrané podobě se Scarlett Johansson v hlavní roli. Původní animovaná verze vycházející z komiksové předlohy se dnes řadí ke klenotům svého žánru a získala si miliony fanoušků po celém světě. Sází především na líbivý vizuální kabát a dynamické akce. Milovníci futuristických udělátek jistě ocení výskyt lidských robotů a dalších vymožeností.  To není ale vše. Kyberpunkové dílo se zabývá hlubšími filozofickými otázkami o smyslu života a strojů. Pokládání takovýchto otázek sice trochu upřelo divákům na možnosti se naplno ponořit do příběhu, ale na druhou stranu jim poskytlo přidanou hodnotu u akčních snímků téměř neexistující.

Z orientálního Japonska se filmová jízda přesunula do chladného Švédska. Ve Hře sledujeme skupinu mladých přistěhovalců, kteří své vrstevníky okrádají díky důmyslně vymyšlené habaďůře. Ačkoliv je jejich jednání protiprávní, ruka zákona je na ně krátká. Dokonale využívají svůj věk („vždyť je to ještě dítě, nemůžeme mu nic udělat“) i barvu pleti (jakékoliv případné zakročení proti jejich prohřeškům by mohlo být vnímáno jako projev rasismu), aby unikli spravedlnosti. Hra skvěle rozebírá ošemetné otázky týkající se témat jakou jsou migrace, rasismus, občanská svoboda či bezpráví. Navíc výborně využívá netradiční kamery. Z letošní nabídky zatím patří k tomu nejlepšímu, co šlo vidět.

Procházku na tenkém ledu citlivého tématu imigrace vystřídalo další kontroverzní téma – znásilnění. Psychologický thriller Škrtič z Martfu (inspirovaný skutečnými událostmi) totiž sleduje osudy obyvatel jedné maďarské vesnice, kde řádil sériový vrah. Ten si za své oběti vybíral ženy, na kterých ukájel svůj bestiální chtíč i potřebu zabíjet. Povedené drama, které nepřináší sice ve svém žánru nic nového, ale řemeslně je zvládnuté se ctí.

Sobotní den zakončili britští sportovci a jejich zápolení. Ohnivé vozy sledují strhující bitvu dvou elitních atletů na olympijských hrách v roce 1924. Rivalové rozdílných životních hodnot, původu, náboženství i uvažování jsou sice nepřáteli mezi běžeckými dráhami, ale vzájemně si vyjadřují respekt a ctí pravidla fair play. Snímek zachycoval jejich odlišné životy. Nahlédl i pod pokličku britské smetánky i sportovních pohlavárů tamní doby. Ohnivé vozy se sice nevyhnuly klasickým klišé (outsider, co se dostane na vrchol), ale nezklamaly a spolu s netradiční hudbou osmdesátých let pobavily a udělaly hezkou tečku za sobotním večerem.

Sdílejte
Daniel Birgus
Jsem filmový fanoušek, který je žánrový všežravec. Svého diváckého ducha krmím psychologickými sondami i komiksovými akčními adaptacemi. Preferuji snímky od Wese Andersona, Quentina Tarantina, Seria Leoneho či Miloše Formana.

Napsat komentář