V úterý 25. července proběhla v pražském kině Bio Oko ojedinělá (a dost možná i jediná) projekce komiksového trháku Logan: Wolverine v černobílém provedení. To mělo snímek jako celek posunout blíže ke klasickým, „starým dobrým“ westernům, z nichž si už tak bere řadu prvků. Přidala Noir verze filmu na naturalistické syrovosti, nebo se v rámci atmosféry žádný výrazný posun nekoná? Níže vám přinášíme dojmy nejen za naši redakci, ale i za diváky z osazenstva sálu.

Za redakci:

Logana jsem před touto samotnou projekcí viděl už několikrát a byl jsem toho názoru, že tento výborný film (který pro mě osobně byl zatím nejlepším komiksovým snímkem tohoto roku), na mne už tolik jako poprvé nezapůsobí. A to v jakémkoli provedení. Nicméně i tak jsem byl zvědav, jak bude konverze do podoby odkazující na film noir fungovat. O tom, že to bude zajímavé, jsem nepochyboval. Ale překvapilo mne, jak moc Wolverinovu poslednímu dobrodružství černobílá verze přidala. Už tak syrový a drsný film působil ještě definitivněji a nevyhnutelnost konce jedné legendy dostala novou, depresivnější, paletu odstínů, díky níž jsem si chvílemi i říkal, že by dost možná bylo lepší, kdyby šla do kin původně tato verze, a barevná byla bonusem… Provedení je opravdu mistrné a nestane se tak, že by kupříkladu byl v některé temnější scéně problém rozeznat, co se děje. Zkrátka jsem rád, že Logan Noir vznikl a dostalo se mi možnosti jej zhlédnout na velkém plátně. Jednalo se pro mne osobně o vynikající tečku za filmovým životem jedné z nejikoničtějších komiksových postav všech dob… (Tomáš Lesk)

Za diváky:

Logan Noir byl rozlučkový zážitek podávaný syrověji a špinavěji, což alternativní post-mutantské atmosféře rozhodně neuškodilo. Když už jsem odtrhl zrak od plátna a podíval jsem se kolem sebe, byl jsem obklopen bílo-černě oděnými číšníky (jak nám kázal dress code). Celkovému zážitku ubralo na kráse jen to, že jsem právě já v tombole nevyhrál adamantiové drápy, býval bych se dokonce spokojil i s kostěnými… (Jan Maryško)

Film jsem viděla barevně, ale i podruhé mě to bavilo a bylo to super. Černobílá verze se k tomuto filmu náramně hodila, vypadalo to fantasticky. Jen jsem to asi po 10-ti minutách přestala vnímat, vždy mi to připomněly scény, ve kterých měla být krev. V černobílé verzi vynikla krásně scéna, kdy Logan bojoval proti svému klonovi, on (jako klaďas) v bílém tílku, naproti tomu jeho klon (ten zlý) v černém. (Jana Topinková)

Logan Noir byl jednoduše řečeno skvělý. Nevím, jak moc tomu přidalo to, že film byl uváděn černobíle, ale asi každý uzná, že černobílé snímky mají prostě něco do sebe. Do určité míry to pak působí více umělecky a akce, v originále plná rudé krve, v černobílé verzi vypadá velmi efektně. Samotný film je prostě dobrá akční roadmovie, vylepšená tím, že je opravdu temná a žádný happy end z toho nevypadne. Autoři se nebáli zbavit spousty postav, škoda jen, že závěrečný boj nebyl až tak skvělý, jako boje ze začátku a z půlky filmu. Snímek však svůj účel plní, je to velmi důstojné rozloučení s filmovou sérií Wolverine. (Sláva Glazov)

A co o vzniku černobílé verze prozradil sám režisér James Mangold?

“Během natáčení jsem udělal pár černobílých fotografií a zjistili jsme, že špinavá a drsná atmosféra filmu je na nich ještě intenzivnější,” vypráví režisér James Mangold “Ten westernový a noir pocit byl najednou v černobílé barvě téměř hmatatelný. Během práce ve střižně jsme pak pár fotek zveřejnili a ty měly skvělé ohlasy. Hodně lidí najednou toužilo vidět celý film jako černobílý. Sny se někdy plní.”

Nu a pokud se vám na projekci nepodařilo dostat, ale film byste si v tomto provedení chtěli přesto užít, nezoufejte. Logan Noir bude součástí Blu-ray edice, která je již v prodeji.

Sdílejte
Tomáš Lesk

Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

Napsat komentář