Král Artuš Pendragon, meč Excalibur, rytíři kulatého stolu… Tajemný kouzelník Merlin a čarodějnice Morgana… Kdo by tu legendu neznal. Však se taky už (nejen) na plátně objevila v nesčetných podobách. Ať už byly pohádkové a kouzelné či temnější a realistické. Se svým zpracováním nyní vstoupil do kin i známý režisér Guy Ritchie. Jaká je jeho verze tolik oblíbeného příběhu? Podařilo se pro něj tak typický režijní styl skloubit se žánrem fantasy? A je jeho počin věrný původním příběhům, či se kultovní tvůrce vydal svou vlastní cestou?

Osobně jsem vyrostl na fantasy filmech a legendách, k nimž tato rozhodně patří… Proto jsem byl u prvních trailerů, a vůbec z celkového dojmu, který na mě z Ritchieho chystaného pojetí padal, značně skeptický. A když se později na internetu objevily první velmi kritické ohlasy, bál jsem se nejhoršího… Když jsem ale film viděl sám, dostavilo se, jak už to někdy nakonec vzdor úvodní rozpačitosti bývá, velmi milé překvapení… Odpověď na značnou část v úvodu položených otázek musela být zřejmá už z trailerů. Přesto nebude špatné si to úvodem shrnout. Ritchieho Artuš jednoznačně nepřekoná klasiku Excalibur z osmdesátých let. Ba ani se temným realističnem nepřiblíží některými milovanému, jinými nenáviděnému Králi Artušovi s Cliwem Owenem v hlavní roli. To spíše naopak…

Nepůjde nicméně ani o zásadní milník filmové fantasy…  Zároveň se ale rozhodně nejedná o takový průšvih, jaký předvídaly ony první zámořské ohlasy kritiků.. Protože všechny výtky se musí popasovat s faktem, že Legenda o meči je především nesmírně zábavnou efektivní záležitostí. Na film od jmenovaného tvůrce zkrátka nemůžete jít s jiným očekáváním… Milovníci originálního příběhu, jakož i syrové, již zmíněné filmové perly osmdesátek, budou tedy pochopitelně zuřivě skřípat zuby. Příběh této novinky je nesmírně klišovitým, nesourodým slepencem s neoriginální zápletkou a takřka „marvelovsky“ generickým záporákem, který dokonale zabíjí potenciál charakterního herce (Jude Law). Některé scény (namátkově třeba hned ta úvodní s obřími slony), působí jako nechtěná parodie na žánrové starší filmové bratry… Přesto…

Pokud se od tohoto dokážete oprostit, můžete se slušně bavit. Jak prapodivně film ale začíná (začátkem projekce jsem měl opravdu strach z fiaska), tak se vše v dobré obrací ve chvíli, kdy se přesouváme do zaprášeného Londinia a sledujeme Artušovo dospívání v ulicích, jakožto vůdce gangu a majitele hampejzu… V těchto momentech se dostává ke kormidlu starý dobrý Ritchie tak, jak ho známe… Přítomny jsou tedy vybroušené dialogy, prokládané prudkými dějovými odbočkami a realizacemi v dialozích nastíněného dění, které hrdinům z dávnověku sedí právě tak, jako gangsterům z RocknRolly či jiných autorových počinů. Ačkoli se příběh drží klasického, šablonovitého mustru, kdy je hrdina konfrontován s dědictvím údělu a moci, o něž nikdy nestál, a které musí přijmout za své, smířit se s nimi a stát se hrdinou, plyne dostatečně svižně. A co je hlavní, nenudí. Není tu (příliš) přítomen Merlin, ačkoli magii tu máme, či ono staré dobré mystično. Film pracuje s vlastní mytologií, buduje základnu pro případné rozvinutí fikčního světa v budoucnu… Díky charismatickým hercům, kteří si své role vyloženě užívají (zde nad známými tvářemi zaplesají zejména fanoušci Hry o trůny) a skvěle se doplňují, se je rozhodně nač dívat. Potěší i vysloveně vedlejší roličky, kdy si malé, ale povedené cameo střihne někdo, koho byste tu rozhodně nečekali…

Artuš v podání Charlieho Hunnama je pak dostatečně přesvědčivý, aby vám jeho osud nebyl úplně ukradený. Pokud snímku chybí, jak už bylo řečeno, originální příběh, je vše dostatečně vykompenzováno především všemi již tradičními trademarky Ritchieho stylu, dynamikou a vůbec spádem celého vyprávění, a efektními souboji. Ty možná místy působí až moc počítačově, přesto ale vypadají úžasně a v okamžicích, kdy Artuš vládne Excaliburem, se nelze nudit. O efektní zpomalovačky a hravost akce rozhodně není žádná nouze. Co je pak pro mě osobně naprostým vrcholem filmu, je soundtrack… Dle mého se jedná o aspiranta na zatím nejlepší filmovou hudbu roku… Ve chvíli, kdy Artuš stoupá k věžím (či chcete-li Věži) Camelotu v samotném vyvrcholení jeho přerodu ve vůdce a hrdinu, (jakož i smíření se s vlastním údělem) za účelem finálního střetu, běhá při úžasném hudebním podkresu mráz po zádech…

Verdikt

Co na tom, že je tu stavěno klišé nad klišé… Co na tom, že Ritchiemu mnohem více svědčí městská hláškovací akce, než výpravné fantasy, a že celý film má s legendou společných jen pár jmen a příběhových motivů… Když to celé vlastně přes všechny neduhy tak perfektně funguje? Král Artuš: Legenda o meči není počin dokonalý, ale je rozhodně zábavný. Odhlédnete- li od příběhového/historického podhoubí a zaměříte se na film samotný, dostává se vám režijním pojetím zcela jedinečné žánrové jednohubky, která rychle uplyne, zabaví, a u níž se já osobně určitě nebudu bránit dalšímu zhlédnutí. Samotný závěr, brnkající s nadsázkou sobě vlastní na nostalgickou notu pak naznačuje, že to celé má s původní legendou přece jen něco málo společného. A koneckonců, sledovat stále ten stejný příběh bez jakýchkoli inovací je přece jen trochu nudné… Guy Ritchie už dříve u dvoudílného Sherlocka Holmese dokázal, že klasickou látku lze uchopit inovativně, přetvořit ji v akční popcornovku, a stále zachovat duši a esenci původní látky, pro kterou je tak milována… Jakkoli se mohou zdát údajně plánované další díly zračící rozsáhlou fantasy sérii o Artušovi přehnané, a mnozí by možná (mě nevyjímaje) uvítali spíš kupříkladu druhou část již vzpomínané RocknRolly, bránit se pokračování nebudu… Jen by to přece jen chtělo zvolit originálnější scénář… Herci, humor, vizuál, akce, nabroušené dialogy, otevřená vrata pro pokračování a perfektní soundtrack však tento film drží nad vodou. A to rozhodně není málo…

Král Artuš: Legenda o meči / King Arthur: Legend of the Sword
Trailer
Velká Británie / Austrálie / USA, 2017, 126 min
Akční / Dobrodružný / Drama / Fantasy
Režie: Guy Ritchie
Scénář: Joby Harold, Guy Ritchie, Lionel Wigram
Hudba: Daniel Pemberton
Hrají: Charlie Hunnam, Jude Law, Àstrid Bergès-Frisbey, Djimon Hounsou, Eric Bana, Annabelle Wallis, Hermione Corfield, Katie McGrath, David Beckham, Mikael Persbrandt, Freddie Fox, Neil Maskell, Peter Guinness, Poppy Delevingne, a další.

 

RECENZE
Tomáš Lesk
65 %
Sdílejte
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

Napsat komentář