Recenze: Proti vlastní krvi (2016) – Souboj s vlastní přirozeností

Do kin míří nezávislé, syrové britské drama nepříliš známého režiséra Adama Smithe. Ten se ve svém prvním celovečerním filmu zaměřuje na poměry rodiny a lidí, žijících na okraji společnosti a rovněž i balancující na hraně zákona. Filmem se prolínají témata závazků, snahy o osamostatnění, čelení předsudkům (oprávněným) a zejména vlastnímu předurčení… Obstojí snímek jen díky silnému obsazení, nebo skýtá i jiné nesporné kvality?

Ústřední postavou je v Prosti své krvi je Chad Cutler (Michael Fassbender). Muž, který spolu s manželkou (Lyndsey Marshal) a dvěma dětmi žije v karavanu uprostřed pochybného společenství kočovníků, vedeného jeho otcem Colbym (Brendan Gleeson). Ono společenství víc než cokoli jiného připomíná organizovaný zločinecký gang. I přes to, že jsou krádeže a různé podobné prácičky (nad nimiž by slušný občan rozhodně víc než jen váhal), prakticky Chadovým denním chlebem (do školy nechodil a v podobném prostředí vyrostl), je mu jasné, že se nejedná o zrovna nejvhodnější prostředí pro vychovávání dětí. Ač je prudký a obhroublý, není zdaleka tak primitivní a zpátečnicky přímočarý, jako Colby. Rozhodne se tak osamostatnit, vzepřít se autoritářskému otci a zajistit své rodině lepší budoucnost. Problém však je, že součástí rodiny právě je i Colby, který rozhodně nechce, aby jeho syn opustil zažitý pořádek… A Chad, ať se mu to líbí nebo ne, má z Colbyho strach a respekt, který mu brání se v tomto ohledu rozhoupat. V okamžiku, kdy je jeho malý syn málem zabit jedním z malomyslných individuí okolo „gangu,“ se ale vytočí do té míry, že i přes obavy o reakci stárnoucího rodiče, padne rozhodnutí… 

Jako každý milující otec chce svým potomkům zajistit to nejlepší, a hlavně pak to, co on osobně nikdy neměl; vzdělání a pokud možno normální život. Colby ho nikdy nenechal chodit do školy, a tak je negramotný. Tyto úmysly se ale, jak už bylo naznačeno, absolutně neslučují s představou Colbyho, který o ničem takovém nechce slyšet a chce především držet rodinu pohromadě. V jeho očích je škola něco zcela nepodstatného a dětem jen kazí hlavu. Ačkoli takto smýšlí a nabubřele hovoří o víře v Krista a placaté Zemi, nabízí se otázka, zda skutečný důvod, proč svého syna nechce nechat takto jednat, a proč vládne řekněme, silnou rukou, netkví jinde. Jestli nešlo v konečném důsledku spíš o snahu ho k sobě připoutat a přistřihnout mu krovky, aby rodiče nepřerostl…

Synova snaha vymanit se z područí přísného a silného otce tak ve víru naplánovaných událostí, spojených s vyhrožováním a loupeží, zůstává bez úspěchu a naráží nejen na neschopnost se mu postavit… Ale vlastně i na jakousi společenskou předurčenost hlavní postavy, která jí znemožňuje normálně se zařadit do společnosti. Přičteme- li k tomu pak právě onen sled neblahých skutků a přečinů, vedoucích po stezce přímo do vězení, je jasné, že hrdina nemá políčeno na zítřky z nejsvětlejších… Ukazuje se nám tak, že v tomto případě jít proti vlastní krvi zkrátka nejde. A když, tak jen velice obtížně… A pokud je někdo z vaší krve proti tomu, tak je to nemožné… 

Jednoznačně největším a nejvýraznějším plusem filmu je duo postav, ztvárněných Fassbenderem a Gleesonem, jejichž vnitřní a vnější rozpory jsou jedním z hlavních motivů snímku, vážících se k tématicky zvolenému, záměrně vícevýznamovému názvu. Přesvědčivě zahrané charaktery však nejsou jen výsadou těchto pánů herců a dostává se k nám tak pár dalších více či méně významných roliček… A právě jednou takovou postavou, která možná na první pohled nepůsobí zase tak důležitě nepůsobí, je podivínský, psychicky nemocný chuligán, o kterého se Chadův otec, jak sám říká „stará.“ V jistém ohledu tak onen zaostalý, okolí i sobě nebezpečný jedinec, jenž je ale Colbymu věrný, nahrazuje skomírající vztah se synem… Samotný závěr se pak nese v duchu smíření se sama se sebou, jakož i s vlastním osudem, a snahou navést svého potomka na lepší cestu. Ve chvíli, kdy Chadovi už definitivně teče do bot, obrací své naděje na lepší zítřky k dítěti, které má na rozdíl od něj ještě naději se změnit a postavit se vlastní krvi…

Verdikt

Kdyby ve filmu nehráli jen dva zmínění herci, kteří svým charismatem a výkony, ale rovněž pak i známými tvářemi snímek posouvají o úroveň výš, jednalo by se „jen“ o lehce nadprůměrné drama ze samého okraje dnešní konzumní společnosti… Díky výrazným aktérům se ale jedná o povedenou jednohubku s hlubokými momenty, nicméně bez skutečně „památných“ okamžiků. Je to podívaná, která na první dobrou rozhodně potěší, ačkoli opětovné zhlédnutí nejspíš nutné nebude. Sytí ale budete. Ostatně téma, pojednávající o tom, že před vlastním osudem někdy zkrátka neutečete (zvlášť když jste k němu až dosud směřovali), je dostatečně silné a nosné na to, aby se film, byť místy vrávoraje jako opilý kriminálník, udržel na nohou…

Proti vlastní krvi / Trespass Against Us
Trailer
Velká Británie, 2016, 98 minut
Akční / Krimi / Drama / Thriller
Režie: Adam Smith
Scénář: Alastair Siddons
Hrají: Michael Fassbender, Brendan Gleeson, Rory Kinnear, Sean Harris, Lyndsey Marshal, Tony Way, Gerard Kearns, George Russo, Barry Keoghan, Killian Scott, Chris Cowlin, a další

RECENZE
Tomáš Lesk
65 %
Sdílejte
Fanoušek (nejen) mainstreamového komiksu, seriálu Doctor Who a tvorby Quentina Tarantina

Napsat komentář