TOP 10: Nejlepší filmy, které natočily ženy

Ačkoliv se situace, zdá se, lepší, mezi filmy vznikajícími pod taktovkou žen a mužů je stále výrazný nepoměr. K vyrovnání vah již téměř padesát let svou tvůrčí činností přispívá polská režisérka Agnieszka Holland, jejíž nový snímek Přes kosti mrtvých (2017) si právě odbyl svou tuzemskou premiéru. Pojďme si při té příležitosti připomenout, za jakými jinými zajímavými filmy uvedenými po roce 2010 stojí ženy.

30 minut po půlnoci (Kathryn Bigelow, 2012)

Kathryn Bigelow lze bezpochyby považovat za ostříleného profíka na režisérském poli. Bigelow, která se režii věnuje již od začátku 80. let, je ceněná jak kritiky, odborníky i diváckou veřejností a v roce 2009 se navíc stala první ženou, která vyhrála Oscara za režii. Po takovém úspěchu ale režisérka rozhodně neusnula na vavřínech a vrhla se na velice složité téma. Její další film, 30 minut po půlnoci, zpracovává příběh o dopadení Bin Ladina. Ve snímku potýkajícím se s tímto tématem zazářila americká herečka Jessica Chastain. Ta si za roli agentky CIA Mayy odnesla první Zlatý glóbus a získala druhou oscarovou nominaci.

Selma (Ava DuVernay, 2014)

Festivalový miláček, režisérka Ava DuVernay, se ve svém snímku z roku 2014 soustředí na tři bouřlivé měsíce v roce 1965. Tehdy Dr. Martin Luther King vedl riskantní kampaň cílenou na zajištění volebního práva pro Afro-americkou komunitu. V rámci této kampaně se udál i slavný pochod ze Selmy do Montgomery, jež vyvrcholil podepsáním zákona o volebním právu. Snímek získal dvě nominace na Oscara – za nejlepší film a nejlepší píseň, přičemž tu druhou nominaci proměnil ve výhru. Ve stejných kategoriích byl film nominován i na Zlaté glóby. Tam se ale nominace dočkala také sama režisérka a představitel hlavní role, David Oyelowo.

American Honey (Andrea Arnold, 2016)

Lyrický opus režisérky Andrey Arnold by se s nadsázkou dal nazvat mileniální verzí Kerouackova románu Na cestě. Snímek sledující skupinku mladých amerických outsiderů, kteří spolu cestují napříč Spojenými státy a prodávají předplatné časopisů, zatímco se snaží najít svoje místo v životě a zjistit, kým vlastně jsou, vyhrál na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes Cenu poroty, získal Zvláštní uznání ekumenické poroty a byl nominován na Zlatou palmu. Nominován byl též na cenu BAFTA a to v kategorii Výjimečný britský film. Sama režisérka představuje v Cannes již zavedené jméno – v minulosti byla oceněna za své filmy Fish Tank a Red Road. Mimo filmovou tvorbu se podílela například na seriálu Transparent.

Toni Erdmann (Maren Ade, 2016)

Českým divákům byl nejnovější snímek německé režisérky Maren Ade poprvé představen již v rámci KVIFF a po svém velkém úspěchu se dočkal širšího uvedení. Film soustředící se na možná ne úplně klasický vztah otce a dcery si vysloužil nominace v kategorii nejlepší zahraniční snímek na Zlatý glóbus i Cenu Akademie. Sama režisérka byla za svůj počin oceněna v Cannes Cenou mezinárodní kritiky – F.I.P.R.E.S.C.I.

Raw (Julia Ducournau, 2016)

Celovečerní filmový debut Julie Ducournau na sebe upoutal pozornost již loni v rámci filmového festivalu v Torontu. Tam byl nominován na Cenu diváků pro „půlnoční běs“ a od té doby jsou na jeho adresu pronášena převážně kladná hodnocení. Ducournau si ve svém (překvapivě vtipném) psychologickém hororu pohrává s představou o tom, co se stane, když vegan ochutná (raw) maso. Snímek byl v ČR zatím uveden v rámci dvou festivalů, přičemž jedním z nich byla přehlídka nazvaná Weird Europe a my si nedovedeme představit trefnější platformu pro tento titul.

Dítě Bridget Jonesové (Sharon Maguire, 2016)

Výborný a oblíbený první díl o britské třicátnici Bridget byl následovaný, jemně řečeno, podprůměrným druhým. Není tedy divu, že většina diváků byla vůči plánované trojce skeptická. Nicméně snímek pod taktovkou britské režisérky Sharon Maguire, která byla zodpovědná i za první díl, velice příjemně překvapil. Maguire si navíc ke spolupráci přizvala britskou komediální hvězdu Emmu Thompson, aby ve filmu nejen ztvárnila cynickou gynekoložku, ale aby se také podílela na scénáři. Výsledkem je svěží a vtipná romantická komedie, která sérii navrací dobré jméno.

Stážista (Nancy Meyers, 2015)

Režisérka Nancy Meyers možná nemá na kontě desítky snímků, nicméně ty, pod kterými je podepsána, jsou nejen dost známé, ale i velice oblíbené. Její tvorba se sestává téměř výhradně z komedií, velmi často romantických. Stojí za filmy jako Past na rodiče (1998), Po čem ženy touží (2000) nebo Prázdniny (2006). S takovými předchůdci měl její poslední počin Stážista (2015) své publikum jisté. V příběhu o nepravděpodobném přátelství mezi sedmdesátiletým ovdovělým stážistou a jeho šéfovou, zakladatelkou a ředitelkou módního webu, se v hlavních rolích objevili miláček davů Anne Hathaway a oblíbený Robert DeNiro.

Hra peněz (Jodie Foster, 2016)

Jodie Foster známe primárně jako skvělou herečku (Mlčení jehňátek, Znásilnění) nicméně tak jako například Angelina Jolie i Foster po čase dala přednost režisérskému postu za kamerou před hraním. Například, stejně jako Agniezska Holland, zrežírovala několik dílů úspěšného seriálu Dům z karet a má i své celovečerní filmy. Tím nejlepším je pravděpodobně její poslední počin, Hra peněz. Drama se odehrává na place natáčení finanční TV show, jenž je narušené rozčileným divákem, který kvůli radám moderátora (George Clooney) přišel o svůj veškerý majetek.

Musíme si promluvit o Kevinovi (Lynne Ramsay, 2011)

Nový film Lynne Ramsay You Were Never Really Here je letos jedním z nejočekávánějších titulů soutěže 70. ročníku festivalu v Cannes. Režisérka na festivalu není nováčkem, soutěžila tam již před šesti lety, právě s Musíme si promluvit o Kevinovi. Tehdy do boje o Zlatou palmu přivezla psychologické drama o komplikovaném vztahu matky (výborná Tilda Swinton) k jejímu synovi (Ezra Miller). Zlatou palmu tehdy nevyhrála, nicméně film si získal velmi kladné ohlasy a rozhodně jde o podívanou, která se jen tak nezapomene.

Tři generace (Gaby Dellal, 2015)

Ač za sebou režisérka tohoto snímku již několik počinů má, zdejšímu publiku je pravděpodobně neznámá. To se možná začalo mírně měnit právě s jejím nejnovějším snímkem Tři generace. Dellal zachycuje, jak již název napovídá, tři generace z jedné rodiny, které navíc sdílí stejnou adresu. A ne, vskutku nejde o rodinu, u které by se jednomu draly na mysl přívlastky jako tradiční či konvenční. Babička (Susan Sarandon) již dlouhé roky spokojeně žije se ženou, maminka (Naomi Watts) zase sama. Trio doplňuje syn (Elle Fanning), který se ovšem narodil v dívčím těle. A jelikož je rozhodnutý podstoupit změnu pohlaví, ale ještě není plnoletý, bude nutné nalézt jeho biologického otce, aby podepsal souhlas…

Na článku se podílely Jana Trnková a Barbora Dršková.

Sdílejte

Napsat komentář