Recenze: I dva jsou rodina (2016) – Netradiční vztah otce a dcery

Omar Sy si po celosvětovém úspěchu Nedotknutelných získal „nálepku“ dobráka se srdcem na pravém místě. Ne že by se nepokusil hrát i role s jiným charakterem, ale jeho pseudozáporák z Inferna je důkazem, že tudy cesta nejspíš nevede. Nyní vstupuje Sy do kin jako otec samoživitel, ale dokáže ještě něčím překvapit?

Samuel (Omar Sy) pracuje ve francouzském pobřežním resortu a jednoznačně ví, jak si užívat života. Party a románky na jednu noc jsou jeho denním chlebem, ale když jej zničehonic vyhledá drobná blondýnka Kristin (Clémence Poésy) s dítětem v náručí, i výřečnému Samuelovi dojdou na moment slova. Kristin se přiznává, že je dítě jeho a s prosbou o půjčení peněz na zaplacení taxíku se vzdálí. To, že neměla v úmyslu si dítě vzít zpět, Samuelovi dochází až když je pozdě. Okamžitě se proto vydává za Kristin do Londýna, aby dítě vrátil, ale dívka není k nalezení. Samuel tak za pomoci Bernieho (Antoine Bertrand) vychovává dceru metodou pokus-omyl. Díky jeho kariéře má Gloria (Gloria Colston) idylické dětství, ale neočekávané zjevení ztracené matky převrací všem život vzhůru nohama.

Postava Samuela prochází ve filmu vcelku zásadní transformací, kdy se nezodpovědný muž z minuty na minutu musí vyrovnat se skutečností, že je na něm někdo další naprosto závislý. Vyměňuje probdělé noci u baru za noci probdělé u dětské postýlky a světe div se, jemu se to i líbí. Omaru Syovi role zase vyloženě sedla. S trochou nadsázky by se dalo říct, že je „jeho“ Samuel podobný Drissovi z Nedotknutelných jako vejce vejci. Vtipný, zpočátku lhostejný a optimistický muž ve středních letech, který tak úplně neví, co dělá, ale pro jeho inovativnost s ním prostě musíte sympatizovat.

Výborným hereckým sparring partnerem byla Syovi bilingvní mladičká herečka Gloria Colston. Jelikož je ve vztahu s otcem Glorie ta rozumnější (překládá z angličtiny, organizuje lékařské prohlídky a připomíná Samuelovi pracovní schůzky), nejedná se o tradiční dětskou postavu, na jakou jsme zvyklí. Colston dovedla umně skloubit charakter osmiletého dítěte a takřka teen dívky, což asi není parketa pro každého v jejím věku. Milým doprovodem byl Antoine Bertrand, jehož věčně flirtující postava gaye Bernieho je ve filmu příčinou nejedné vtipné situace. Role hlavní záporné osobnosti se zhostila Clémence Poésy, jejíž Kristin bude asi jen málokomu sympatická. Když už máte pocit, že byste jí její prohřešek odpustili, záhy vás režisér přesvědčí o opaku. Poésy však zvládla nelichotivou roli nezodpovědné a svědomí zpytující matky na výbornou.

Tématika otcovství, kdy dítě vychovává sám muž, není v zásadě ničím převratným. Proto musel režisér Hugo Gélin, který se podílel i na scénáři, přijít s nějakým ozvláštněním. Za netradiční prvek lze považovat vykreslení Kristin, která je atypicky divákovi prezentována jako „ta špatná“. Běžně jsou ve filmech o tátech samoživitelích matky mrtvé nebo jsou rodiče rozvedení, ale Kristin připadla „role“ záporačky, která je většinou výsadou mužů. Samuel Glorii namluví, že je tajná agentka, posílá jí emaily jejím jménem a v dceři tak živí obraz matky superhrdinky, i když divák vidí, jak moc jsou příběhy vzdálené skutečnosti. Kromě toho Gélin divákovi naschvál vsugeruje myšlenku, která ovlivní jeho vnímání děje, aby nakonec zjistil, že to vlastně pochopil zcela špatně.

Velkou pochvalu si zaslouží scénář, v němž nechybí vtip, sarkasmus, ale divák se dočká i mnoha velmi emotivních dialogů. Slabší povahy uroní nejednu slzu, protože hlavně posledních zhruba 20 minut filmu je opravdu citovým kolotočem. Kulisy ve filmu jsou pak naprostým unikátem, myslím, že Samuelův byt je snem lidí napříč všemi generacemi. Protože kdo by nechtěl mít v bytě zeď z lega nebo skluzavku končící v bazénu s míčky, je podle mě lhář anebo je mu alespoň přes 80 let (v tomto případě je to ospravedlnitelné).

Verdikt:

Pokud se vám líbily snímky Omara Sye jako byli Nedotknutelní, Samba nebo Monsieur Chocolat, je velice pravděpodobné, že se vám taky zalíbí I dva jsou rodina. Pokud jste navíc jako já fanoušky filmů u nichž se nedočkáte happyendu, pak návštěva kina takřka povinností. Sy se v roli Samuela cítí jako ryba ve vodě, a proto se na jeho nelehký osud vydržíte bez problémů dívat dvě hodiny a ještě vám to ani nepřijde jako dlouhá doba. Podané herecké výkony jsou nadprůměrné a jejich kombinace s kvalitním scénářem a dojemným příběhem je de facto půlka úspěchu. Snímek byl ve Francii uveden už loni v prosinci a jen za tři týdny v kinech se dostal na třetí příčku nejúspěšnějších francouzských filmů roku 2016. I v ostatních metropolích se sympatická dvojice otce s dcerou dočkala hlavně kladných ohlasů, takže pokud vás partnerka láká do kina, vymluvte jí Padesát odstínů, protože Sy ji zahraje na city daleko lépe než Jamie Dornan.

I dva jsou rodina / Demmain tout commence
Trailer
Francie / Velká Británie, 2016, 118 minut
Drama / komedie
Režie: Hugo Gélin
Scénář: Hugo Gélin, Mathieu Oullion, Jean-André Yerles a další
Hrají: Omar Sy, Clémense Poésy, Antoine Bertrand, Gloria Colston, Anna Cottis, Barrie Martin, Ashley Walters a další

Váš komentář potěší autora článku.

PŘEHLED RECENZE
Lenka Hrůzová
80 %
Sdílejte

2 KOMENTÁŘE

  1. Jsme se museli dívat na jiný film. Scénář se imho opravdu nepovedl, něco tak plytkého a povrchně podaného jsem nečekal. Po dlouhé době se mi podařilo nedokoukat film…

    • No, mozna to bude tim, ze mame kazdy clovek jiny vkus. Hold se Havrane budes muset smirit s tim, ze nejsi Pan Buh a tva pravda neni prikazanim. Me se film libil

Napsat komentář