Legenda mezi americkými filmaři a vrcholný představitel nezávislého filmu Jim Jarmusch míří do našich kin se svým nejnovějším počinem. Tím je drama s prvky komedie, nazvané prostě Paterson. Jeho hlavní postavou je zdánlivě obyčejný chlapík s obdobně obyčejným životem. Ale právě tak, jako je nevšedně podnikavá a kreativní jeho manželka, je i titulní hrdina filmu neobyčejný. Jeho duše je totiž prosycená poezií.

Tahounem tohoto lyricko-epického příběhu je, jak už bylo řečeno, muž jménem Paterson (Adam Driver). Své jméno někdy musí opakovat dvakrát, protože se jmenuje stejně, jako město jehož ulicemi krouží ve svém postarším služebním autobusu. Paterson je mlčenlivý autobusák, který každý den prožívá obdobnou rutinu v práci či hospodě a ve volných chvílích skládá básně do svého „tajného notesu,“ jehož obsah sdílí pouze se manželkou Laurou (Golshifteh Farahani). V zaryté nesmělosti se zdráhá své výtvory publikovat. Jeho velkým vzorem je americký básník William Carlos Williams (který právě tak jako on v Patersonu žil). Nemá rád mobily a miluje svoji ženu. Spolu s přítelem, majitelem hospody, pak spíše pro legraci sbírá zmínky o slavných rodácích města Paterson. To je na okraj asi tak všechno, co by se o něm dalo říci. Jeho osobnost ale proniká celou stopáží a mnoho se o něm dozvídáme z náznaků, ať už skrytých ve verších jeho básní, či kupříkladu jeho minulosti, naznačené už fotografií z armády (ve které i Adam Driver ve skutečnosti byl) na nočním stolku. Což je následně umocněno zásahem proti láskou poblázněnému známému v hospodě. A právě takové jako samotný Paterson je i celé toto zdařilé drama. Jeho opravdové kouzlo tkví v detailech.

Snímek sleduje každodenní život páru, právě tak jako každé jeho samostatné složky. Nejvíce se pak samozřejmě zaměřuje na Patersona a dění okolo něj. Jeho žena je pak otevřenější, sdílnější a tak trochu i potřeštěnější než on a je jednoznačným důkazem, že protiklady se často přitahují. Idylku společného vyžití v domácnosti občas zlehka naruší pes Marvin. Tento statný buldok má v dění významnou úlohu, a právě tak jako každý obraz s přehršlí detailů, je i on důležitým článkem celého počinu. Krom tohoto tria potěší i celá řada vedlejších figur, z nichž každá do děje vnáší své a ať už jde o Patersonova věčně si stěžujícího nadřízeného, dobráckého hospodského, tamní páreček (který je i ve filmu humorně přirovnáván k jakési variaci na Romea a Julii), mladou dívčí básnířku či japonského turistu v závěru, každý z nich stojí za to a rozhodně film okoření. Pointy humorných scén, ač jich není mnoho, mne při projekci spolehlivě pobavily, a ač jedna dvě byly lehce předvídatelné, stále se v rámci komedie jedná o nadprůměr. Sluchu pak lahodila i příjemná hudba, která vyzněla nejlépe v kombinaci s recitovanými básněmi. I po stránce vizuální se jedná o vysoce nadprůměrný a povedený zážitek. Nesmírně se mi líbilo, že ač se film odehrává v přítomnosti, z interiérů a omšelého prostředí města by to, kdyby to postavy samotné nezmínily, poznat zdaleka nebylo. Tato časová nevyhraněnost je zvláštně zajímavá.

Paterson v sobě snoubí hned několik nosných témat, ať už je to láska (a to láska při vzájemném soužití, společné cestě životem a překonávání překážek), či tvorba navzdory ranám osudu. Opakování prakticky totožných scén s cílem zachytit denní cykly nepůsobí nudně, naopak mnohdy povedeně mísí poetiku okamžiku s poezií. O všednosti se zde rozhodně hovořit nedá. A právě to ukazuje zručnost nejen režiséra a scénáristy v čele, ale i všech zúčastněných, jež se na filmu podíleli. Na rozdíl kupříkladu od dramatu Collateral Beauty: Druhá šance se tady na pilu netlačí a snímek nenuceně plyne ke svému konci bez vynuceného srdcebolu, kterého nemá zapotřebí. Závěrečná scéna, v níž je Paterson přiveden ze scestí tvůrčí umrlosti zpět k možné radosti z psaní je pak potěšující a hezky ukazuje, že v životě je důležité nezabývat se potrhanou minulostí, ale hledět vstříc prázdným stránkám, jež je nutné popsat. Tajný zápisník totiž zdaleka není tak důležitý, jako slova která do něj skrze pero vnáší básník.

Verdikt

Jakkoli se může zdát, že má film pomalé tempo a může v určitých částech působit možná až příliš rozvláčně, je to vše dáno právě poetikou celého pojetí. Chtělo by se říci, že téměř dvouhodinová délka je vzhledem k tématu a dějové náplni filmu příliš a nějaké to prostříhání by filmu prospělo. Ale když ono se na to jako na celek tak příjemně kouká a celé to pozvolné plynutí je zakončeno dobrým koncem, který všechnu vzniklou melancholii hezky odsune… Jsou to právě detaily a náznaky, které filmu dodávají to správné kouzlo. Ať už opakující se motiv dvojčat, s nimiž se hlavní hrdina setkává v průběhu celého dění od chvíle, kdy o nich mluvila jeho manželka, až po slova básní, která se zobrazují a skládají do veršů synchronně s Patersonovým vnitřním hlasem. Adam Driver, jehož hluboký, podmanivý akcent pak k zvláštním básním, které pro film vytvořil básník Ron Padgett, perfektně pasuje. Nejen tím Driver v této roli opět prokazuje své herecké kvality. Kvality díky nimž jeho uzavřený hrdina dostává skutečný třetí rozměr a ač může působit jako „hodný ňouma,“ zdaleka tak plochý není a skrývá mnohem víc. Zrovna tak jako úsměvné a jednoduše krásné drama, kterým Paterson je. Nikoli geniální, ale krásný film, jehož zhlédnutí zpětně nebudete ani zbla litovat. Do kin bude u nás film uveden už 5. ledna.

Paterson
Trailer
USA, 2016, 118 minut
Drama/ Komedie
Režie: Jim Jarmusch
Scénář: Jim Jarmusch
Hrají: Adam Driver, Golshifteh Farahani, Kara Hayward, Sterling Jerins, Luis Da Silva Jr., Rizwan Manji, Jared Gilman, Method Man, a další.

PŘEHLED RECENZE
Tomáš Lesk
80 %
Sdílejte
Tomáš Lesk

Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

Napsat komentář