Recenze: Collateral Beauty: Druhá šance (2016) – Drama o lásce, času a smrti

Hvězdně obsazené drama o apatickém, kdysi veleúspěšném podnikateli a jeho přátelích, kteří se rozhodli mu k probuzení do života pomoci poněkud zvláštním způsobem. A když ne jemu, tak alespoň sobě. Druhá šance zatím v zámoří od kritiků věhlasnou chválu zrovna nesbírá. Filmu bývá zejména vyčítáno přehnané brnkání na city diváků, bizarní interakce a nuda… Jedná se tedy skutečně o průšvih, jaký je avizován? Nebo o záležitost koukatelnou, ba dokonce i nadprůměrnou?

Neočekávejte kdovíjak hluboké či vrstevnaté drama… Nicméně pakliže člověk přistoupí na hru filmu, může s klidem sledovat propletené osudy postav, z nichž každá má ten či onen svůj problém a ačkoli by se mohlo zdát, že nejhůř je na tom právě ten, komu chtějí od jeho trápení alespoň trochu odpomoci, je z nich naopak svým způsobem nejprozíravější. A možná i nejpříčetnější. Hlavním hrdinou a právě tím charakterem, který se už několik let nemůže vymanit z letargie způsobené bolestivou ránou osudu, je zde tradičně přesvědčivý a charismatický Will Smith, byť se mu v první půli zdaleka nedostává tolik prostoru. Jeho hrdina je dříve aktivní a schopný podnikatel, který se změnil k nepoznání. V práci v zajetí tesklivých vzpomínek mlčenlivě staví domino a na chod firmy se nesoustředí ani zbla. Nemluví s nikým, dokonce ani s nejbližšími přáteli, s nimiž podnik vytvořil. Je zkrátka dokonale apatický vůči všemu a všem, uzavřen ve svém malém, soukromém světě smutku a sebelítosti. A jelikož má ve společnosti, které hrozí zánik, většinový podíl, rozhodnou se právě jeho dosud trpěliví kamarádi a společníci jednat. Nezávisle na něm.

Jednoho dne pak jeho dříve nejbližší přítel, kterého ztvárnil Edward Norton, přijde s nápadem jak získat otěže firmy do svých rukou a zvrátit tak její jinak neodvratné směřování ku zkáze. Sledováním svého přítele spolu s kolegy (Michael Peña, Kate Winslet) totiž zjistí, že jejich šéf má podivný zvyk. Píše dopisy. Na tom by ostatně samo o sobě nebylo nic podivného. Ale ony dopisy jsou adresovány třem článkům lidského bytí, o kterých sledovaný často mluvil. Mimo jiné i ve svých projevech při firemních zasedáních. A právě k nim se nyní jakousi terapií obrací. Jedná se o smrt, čas a lásku. Všechny tři a právě je jediné viní za své trápení. V tomto jeho pokusu z mnoha, cílících k vyrovnání se s bolestí, naleznou jeho společníci středobod svého plánu. Ve snaze zdiskreditovat svého nadřízeného, který není v rozpoložení aby mohl podnik vést, si najmou tři amatérské herce hledající uplatnění, aby ztvárnili právě ty entity, kterým jsou lyrické, bolestné dopisy adresované. Zároveň ale také doufají, že ho třeba i tímto způsobem donutí vyrovnat se s žalem a vrátit se do aktivního života.

Úkolem Smrti (Helen Mirren), Lásky (Keira Knightley) a Času (Jacob Latimore) je se svým dopisovatelem opakovaně promluvit a přimět ho k interakci. Ta pak má posloužit k dokázání jeho nepříliš příčetného stavu. Díky důmyslně sestavenému „spiknutí“ a společné improvizaci to zvládnou. Celý průběh je pak jako důkazní materiál o nekompetentnosti zaznamenáván. Filmem se dále line ještě několik motivů, kdy zjistíme, že nejen Smithova postava není tak úplně v pořádku. Každý z ústředních charakterů tím či oním způsobem láska, smrt či čas ovlivňují a významně jim zasáhli do života, který tak byl změněn. Na závěr sledujeme všeobecné smíření se s ranami osudu, které sice nepůsobí příliš nečekaně, nicméně jeden dva velké zvraty, byť s odstupem zase ne tolik ohromující, očekávat rozhodně lze. Nad hladinu průměru film obzvláště vytahuje hvězdná sestava a nosné téma, kdy v samém závěru určité detaily pěkně zapadnou do sebe a utvoří patetickou, přesto vůbec ne špatnou konečnou mozaiku. Ač jde o drama tradičně hollywoodsky srdceryvné a místy zbytečně tlačící na pilu (v závěru obzvlášť), není vůbec špatný nápad na něj v čase vánočním vyrazit do kina. Krom rodiny a důrazu na přátelství za každé, byť i tak kruté situace, jako je smrt dítěte, stojí za to o vánočním shonu zvážit, co je opravdu podstatné. Protože právě tak jako postavy ve filmu, i my máme svůj neznámý objem času, lásky a okamžik smrti vyměřený…

Verdikt

O hollywoodské tvorbě se v poslední době občas tvrdí, že její autoři jednoduše neumí natočit drama o traumatu. S hrdinou, stíhaným tragickou událostí a stále doznívajícím niterným otřesem se setkáváme i v hvězdně obsazeném Collateral Beauty. Jedná se o film dojemný, místy pro někoho možná nesnesitelně patetický, v mnoha ohledech i plošší, než se díky množství na první pohled hlubokých frází z úst hvězdné sestavy herců zdá. Přesto však nejde o průšvih, nýbrž o napínavý film s příjemným soundtrackem a kamerou, v mezích hrany snesitelnosti na city hrajícím obsahem, a postavami, s nimiž se zejména díky jejich představitelům není těžké sžít a vcítit se do nich. Opravdu škoda je jen závěrečného zvratu, který je možná až příliš doslovný. Tak či tak, citlivější povahy uroní slzu, otrlejší budou dění na plátně pravděpodobně sledovat bez pohnutí… Přesto však je také nutno uznat, že celý snímek a jeho tématika skýtá mnohem větší potenciál, než jakého se nejen s námětem, ale i úctyhodným obsazením podařilo dosáhnout. Přesto si však film pozornost rozhodně zaslouží.

Collateral Beauty: Druhá šance / Collateral Beauty
Trailer
USA, 2017, 97 minut
Drama
Režie: David Frankel
Scénář: Allan Loeb
Hrají: Will Smith, Kate Winslet, Keira Knightley, Helen Mirren, Edward Norton, Michael Peña, Naomie Harris, Enrique Murciano, Liz Celeste, Jacob Latimore, Ann Dowd a další

RECENZE
Tomáš Lesk
65 %
Sdílejte
Fanoušek Marvelu, seriálu Doctor Who a tvorby Quentina Tarantina

Napsat komentář