Assassin’s Creed: Pokračování úsvitu povedených herních adaptací?

Převedení legendární herní série Assassin’s Creed na plátno se blíží do českých kin. Fanoušci tak horlivě očekávají, jak moc se tvůrcům pod dohledem Ubisoftu dařilo. Nutno dodat, že film jde vlastním směrem, jak už bylo napsáno v naší recenzi. A ostatně potvrzeno vlastně hned prvními trailery. Bere si ze hry jen určité prvky, zatímco příběh je zcela samostatný, nový.

Assassin’s Creed je pověstné nejen zajímavým a spletitým příběhem, nicméně i silnými charaktery, přítomnými obzvláště v prvních dílech, ale také špičkovou hratelností a živým světem, v němž je radost se prohánět. Zvlášť když máte k dispozici nebojácného reka, který nemá problém zdolávat jakékoli překážky. Od samého oznámení filmového zpracování byla očekávání velká a obecné reakce na jakékoli promo fotky, či pozdější upoutávky značně smíšené. Jak snad každý filmový divák ví, jedná se v případě adaptace hry o záležitost poměrně ožehavou. Filmy na nich založené jsou totiž jaksi „prokleté,“ či předem odsouzené k neúspěchu. A pokud ne vyloženě k neúspěchu, tak k jakémusi rozpačitému vyšumění do prázdna. S tím se kupříkladu před několika lety setkal film Princ z Persie: Písky času či mladší a průměrné Need for Speed, které dost možná neuspělo díky konfrontaci se zažitějším Fast and Furious. O řadě dalších a starších pokusů ani nemluvě. Zrovna zmíněný Princ z Persie pak měl pod sebou podobně jako Assassin’s Creed poměrně širokou základnu v podobě předlohy a zástupů fanoušků. Přesto film jako takový nedostal pokračování a k budování frančízy nedošlo. V zásadě jedinou stálou a velmi úspěšnou filmovou řadou, založenou na hře, je post apokalyptická jízda s názvem Resident Evil. A to přesto, nebo možná právě proto, že krom několika prvků děj či postavy her nesdílí.

Těžko říci, čím si konstantní neúspěch tohoto typu filmů vysvětlit. Možná to bude silou fantazie hráčů (což je vzhledem k úspěchu filmů podle knih nesmysl), či prostým faktem, že světy a události vyobrazované ve hrách film nemůže předčit. Nebo jednoduše tím, že mají fanoušci příliš vysoká očekávání. Po Warcraftu, jehož původce sám o sobě má obrovsky rozrostlé lore v podobě nejen her, ale i knih a komiksů, kterýžto na první pohled jasný kasovní trhák od propadáku zachránily až výdělky z Číny, následuje další pokus o prolomení stěny mezi hráčem, a filmovým divákem… První díl herní série, který uzřel světlo světa roku 2007, se odehrával uprostřed křížových válek. Právě v něm jsme byli svědky zrodu jednotícího motivu celého universa. A tím je právě střet, rozpor a věčná válka dvou znepřátelených tajných organizací, operujících nejen ve stínu faktickém, ale i ve stínu dějin: templářů a asasínů. Při vytváření filmu jako takového se tvůrci snažili adaptovat herní předlohu právě tak, jako by adaptovali knihu. Jejich primárním cílem bylo vzít nejvýznamnější myšlenky, přetavit je a rozvinout tak, aby v konečném důsledku nepůsobily nekonzistentně a dávaly smysl jako ucelený příběh. Ale i právě jakýsi myšlenkový pokračovatel toho, co fanoušci už tolik důvěrně znají.

Snímek jako celek nemá za úkol převést co nejvěrohodněji hry na plátno, ale naopak jít vlastní cestou se snahou mít v sobě ústřední motivy a hnací motor fenoménu, jakým dobrodružství vrahů v ikonických kápích bezesporu jsou, pevně zakořeněné. Novým prvkem je krom prostředí a celkově odlišného dobového zasazení (stále však probíhajícího v dualitě věků hypermoderního a staršího) právě přítomnost španělské inkvizice, utvářející jednu ze základních distinkcí od předlohy. Na to, jak moc se bude další potenciální filmové sérii dařit, si musíme ještě nějakou dobu počkat. Kritika obecně snímku hlavně v zahraničí moc nakloněná není. To však zdaleka neznamená nějaký významný průšvih. V případě tohoto typu filmové tvorby je víc než kdekoli rozhodující výdělek v kinech. Ten bude hrát zásadní roli v tom, zda se okolo asasínů utvoří provázané filmové universum, či nikoli.

V porovnání s hrami je zajímavé, jaký úspěch mají adaptace komiksové. Komiks, jakkoli je to médium všestranné a bohaté, zdaleka neposkytuje takovou možnost ponořit se do děje a stát se jeho středem, jako videohry. A právě totéž lze říci i o filmu. Což je ostatně možná ten hlavní důvod, proč pokusy o filmovou podobu her dopadají zpravidla tak, jak dopadají. Udělat si na Assassin’s Creed vlastní názor budete mít buď jak buď možnost už od 29. prosince v kinech, kde se, jak už bylo řečeno, bude nejvíce rozhodovat o jeho slavném, či neslavném budoucím směřování. Pokud AC uspěje, má jedinečnou příležitost stát se něčím podobně ojedinělým a napodobovaným, jako je filmový svět Marvelu

Sdílejte

ZANECHAT ODPOVĚĎ