Tris a Čtyřka se společně s dalšími třemi obyvateli Chicaga vydávají na útěk, aby zjistili, co se skrývá za hradbami, a případně jak utlumit eskalující napětí uvnitř. Když Tris v supermoderním výzkumném centru vůdce Jeffa Danielse zjistí, že ona, coby jediný zástupce čisté rasy, je klíčem k základům, na kterých je postaven celý svět, začíná zdlouhavá a předvídatelná alegorie druhé světové války se vším německým, co k tomu patří (včetně německých novinek, kamer Arri Alexa 65, na které je celý film natáčen).

Na Divergenci (prvním dílu) se mi nejvíce líbila obrovská dramatičnost vyprávění, která se od poloviny jedničky vytratila a už nevrátila. Zejména v první polovině filmu, která byla podle mě tou nejlepší částí celé série, byl hodně znát rukopis Neila Burgera, kterému režisér Aliance Robert Schwentke sahá maximálně někam k pasu, co do zkušeností, renomé, ale i kvalit. Schwentke pojal Alianci místy jako videoklip po vzoru Sucker Punch a místy jako akční dobrodružnou počítačovou hru s otravnou kamerou, která zejména v úvodu filmu působí jako v jihoamerických telenovelách.

O co vlastně jde. Tris, Čtyřka a další tři „přátelé“ opouští hradby Chicaga, aby zjistili, co je za ním, a o co vlastně na tom světě jde. Po překonání hradeb následuje ono videoklipové brouzdání po červené planetě. Proč videoklipové? Protože dobrých deset minut vlastně vůbec o nic nejde a smyslem toho všeho je jen zaměstnat oči diváka, aby se u hlasité hudby tolik nenudil. Přitom ona červená planeta ani nenabízí nic moc k prozkoumání, krom zajímavého rudého deště. Poté, když pětka (skupina pěti hrdinů) najde, co tak víceméně nějak hledala, začne jediná část celého filmu, která jeví alespoň částečnou snahu zaútočit na emoce diváka. Čtyřce se na jejich hostiteli něco nezdá, ale Tris mu úplně nevěří a s vymytým mozkem věří někomu jinému. To minimálně v každém zadaném vyvolá obrovský pocit křivdy a začne pochybovat nad budoucností jejich vztahu, což je asi tak jediná mozková činnost, kterou zhlédnutí filmu vyvolá. Následuje snaha o návrat a klišovitý tři hodiny dopředu předvídatelný závěr.

 

Trojka přinesla novou, vyspělejší technologii včetně inteligentních dronů, více akce na úkor kvality, již zmíněnou paralelu s druhou světovou válkou, ke které se ještě vrátím, a více prostoru Milesi Tellerovi, který měl svým všudypřítomným cynismem plnit funkci zdroje veškerého humoru, ale až na dvě povedené hlášky plnil dokonale funkci osiny v … Co je stále stejné napříč celou sérii jsou mdlé herecké výkony jak Shailene Woodley (Tris), tak Theo Jamese (Čtyřka). Jedinou přirozenou herečkou tak stále zůstává Zoe Kravitz, dcera slavného hudebníka Lennyho. Naproti tomu ubylo dramatičnosti, koukatelnosti a přirozenosti jednání postav. Dokonale platí, že délka vlasů Tris v každém díle série vypovídá o kvalitě daného dílu. A teď konečně k té druhé světové a nacismu, který mě zasáhl úplně nejvíc z celého filmu. Jediná blondýna ve filmu je jediným zástupcem čisté (pure) rasy, na které chce vůdce založit celý svět a nepohodlný zbytek, který je ve filmu pojmenován jako damaged (poškozený), má být v prostoru obehnaném vysokými zdmi a ostnatým drátem zlikvidován plynem. K tomu si přičtěme fakt, že režisér je čistokrevný Němec ze Stuttgartu, a na konspiraci je zaděláno.

Verdikt

Myslím, že ona omílaná věta „teenagerům se to bude líbit“ je od reality stejně daleko jako rozdělení společnosti do frakcí. Bude se to totiž líbit maximálně zapřisáhlým fanouškům a dívkám, které jsou na tmavé typy, a přišly koukat ne Thea, ne na film. Dvě hodiny obrovské nudy, které nejeden člověk v sále už nemohl vydržet a raději odešel. Za rok v létě se série završí a už o ní díkybohu nikdy neuslyšíme.

  • Série Divergence: Aliance / Allegiant
  • Trailer
  • Dobrodružný / Romantický / Sci-Fi
  • Režie: Robert Schwentke
  • Hrají: Shailene Woodley, Theo James, Naomi Watts, Zoë Kravitz, Miles Teller, Ansel Elgort, Jonny Weston, Maggie Q, Jeff Daniels a další
PŘEHLED RECENZE
Tomáš Benda
45 %

Napsat komentář