Herecké výkony ve filmových hrách

sponzorováno 28.10.2014 0

Ve filmu je často využíváno speciálních triků a tak si již divácké oko zvyklo na nadlidské výkony, které herci, respektive jejich dvojníci, předvádí. Rychlá jízda auty v nepřiměřeně úzkých a lidmi přeplněných uličkách, skoky z výšek, které ani kočky v přepočtu na velikost jejich těla nezvládnou, desetimetrová vzdálenost mezi budovami jako by byla na rozcvičku. Scénář snese všechno a na filmovém plátně se dá nad vším trošku přimhouřit oko, i když místy zůstává rozum stát a diváci pouze kroutí hlavou. Odborníci v dané branži pak přímo žasnou, kde k tomu režiséři vůbec přišli.

Nejinak je tomu při sportovních záběrech. Běžci doběhnou na dvaceti metrech ztrátu tří metrů, do vystřeleného míče šťouchne boží prst a zakroutí jej přesně do cíle, poslední karta vždy padne do not hrdinům. Ideálním příkladem takovýchto neskutečných záběrů je 199. nejoblíbenější film dle žebříčků československé filmové databáze – Casino Royale s Jamesem Bondem v roli superhrdiny. Daniel Craig zde ve svých osmatřiceti letech vyjma úžasných výkonů na poli řidičském, atletickém a ostrostřeleckém plní hlavní úkol celého dílu – hraje pokerový turnaj proti bankéři světového terorismu Le Chiffreovi. O částkách, které se v podobě žetonů válí při sázkách na stole, není třeba debatovat a lze je přímo deklarovat za neadekvátní, avšak co by to bylo za Bonda, kdyby hrál o desetníky. Jelikož se jedná o celou zápletku filmu, pojďme si ono karetní klání rozebrat z pohledu standardních pravidel a zvyklostí pokeru.

Zdroj: Wikimedia.org

Zdroj: Wikimedia.org

Typicky filmová procedura je natahování času, nebo chcete-li odborně slow rolling. Jedná se sice o výborný prostředek jak přidat scéně na dramatičnosti a napětí, nicméně z hlediska pokerové etiky se jedná o jeden z největších prohřešků. Často však i samotní hráči přejímají tyto zvyklosti a ledabyle protahují svá rozhodnutí.

Podobně nevhodné jsou také sázky, které převyšují majetek ostatních hráčů. Filmové prostředí pak iniciuje všemožné půjčky od přísedících nebo vysvlékání oděvů až po rozhodování o životech bližních, kteří vůbec nebyli součástí hry. Pokud by takové pravidlo bylo povolené, stačilo by ve hře s hotovostí přijít s jedním žetonem více než všichni ostatní u stolu a sázkou na vše vyhrát takříkajíc i poslední groš.

Pokud jste ve škole počítali statistiku stejným způsobem jako filmaři, rodiče by z vás radost neměli. Pravděpodobnost, že hry dopadnou tak jako tomu určují scénáře, je velmi mizivá. Aby téměř nejnižší karty rozhodovaly o milionovém banku je opravdu komediální, nemluvě o vysoké nepravděpodobnosti, že by hráči v milionové hře s těmito kartami vůbec dále sázeli. Ukázka z filmového zpracování výše zmíněných prohřešků je k nahlédnutí ve videu.

Nicméně je třeba přiznat, že i v reálném světě pokeru se lze dočkat vítězství na podkladě karty 8, jako tomu bylo ve finále Evropské pokerové tour v Monte Carlu.

Zdroj: Wikimedia.org

Zdroj: Wikimedia.org

Nesprávné je také vyjadřování, které v rámci atmosféry divákům až příliš nevadí. Výroky o dorovnání sázky, kterou následuje její navýšení, terminologií hráčů „Call… And raise“, k pokerovému stolu také nepatří. První výrok je totiž brán jako platný, jelikož by se mohlo jednat o psychologickou hru a snahu o vyzvídání informací od soupeře. Zde nicméně přichází do konfliktu časový faktor s možností přemýšlet o taktice, které by bylo považováno za zdržování.

Ať se tedy díváte na film o Jamesi Bondovi, závodní Rychle a zběsile nebo dobrodružství Indiana Jonese, zkuste se chvíli zamyslet, zda vše, co je k vidění, je také reálně možné. Nejen z pohledu lidských možností, ale také vědeckých znalostí jsou některá fakta často až přespříliš umělá.

(sponzorovaný článek)