Recenze: Výchozí bod (2014) – V ringu s vědou a vírou

Konfrontace vědeckého poznání a víry je stále tématem, které zajímá množství lidí. Není proto divu, že je nosným prvkem Výchozího bodu, nového počinu spadajícího do žánru vědeckofantastických snímků.

Snímek sleduje příběh molekulárního biologa doktora Iana Graye (Michael Pitt), jehož životním posláním je studium evoluce oka. Stejně jako u otisku prstů je oční duhovka jedinečným znakem každého člověka. Existují systémy, které umí pomocí dvanáctimístných kódů tuto jedinečnost rozpoznávat a využívat při identifikaci osob. Práce Dr. Graye je však narušena, když se seznámí se Sofií. Její spontánní a hektický způsob života je naprosto odlišný od toho, který vede Ian. Protipóly se však přitahují, a tak se tito dva dají dohromady. Sofie ponouká Iana k tomu, aby na všem nehledal jen čisté vědecké opodstatnění a aby připustil, že zde existuje nadpozemská rovina, která nemusí být na první pohled patrná. Ianova případná změna pohledu na svět je však narušena tragickou událostí. Životní rána diplomovaného hrdinu donutí se ještě hlouběji ponořit do svého výzkumu a společně se svou kolegyní Karen přijde na převratný objev, který otřese jeho přesvědčením, že jde vše vysvětlit na základě faktů a výpočtů.

vychozi_bod_02

Scénář napsal Mike Cahill, který se postaral i o režii. Tuto dvojroli si vyzkoušel již ve svém debutu, snímku Jiná země.  Děj Výchozího bodu je spíše komornějšího rázu. Místo převratných dějových zápletek a rychle ubíhajícího příběhu se dočkáme přemýšlivého, komplexního úkazu, jenž si celý film pokládá otázku, zda upřednostnit víru či vědu. Krásně je to vidět na Ianovi. Na začátku je i díky podpoře faktů neoblomný ve své představě, že něco jako Bůh neexistuje a že věda je jediný nutný základ všeho. Ovšem po vyvstání nových důkazů musí své přesvědčení změnit. Avšak efekt vyvstávající z celkového zaměření filmu je rozmělněn díky pomalému tempu filmu. Ten i přes relativně krátkou stopáž (107 minut) obsahuje mnoho hluchých a zbytečně dlouhých míst, což u diváka může vést ke ztrátě pozornosti.

První půlka snímku odsýpala rychle, ale jeho druhá polovina se i přes gradaci děje značně vlekla. Ve scénáři mi také vadil rychlý  posun příběhu o sedm let dopředu. Před tímto momentem zažívá hrdina krušné chvíle a jeho žal je zachycený v opravdu krátké chvíli. Dějový skok je uskutečněn tak brutálně, že si připadáte, jako by vás někdo hodil do bazénu s ledovou vodou, nejste na to absolutně připraveni. Také pointa filmu by mohla být vystižena mnohem propracovaněji, její celkové vyznění plně pochopíte až díky potitulkové scéně, kterou si zajisté nechá ujít řada netrpělivých diváků. Co se postav týče, tak jsou kromě Iana všechny docela odbyté. Lze je charakterizovat jedním přídavným jménem, což o jejich (ne)hloubce hodně vypovídá. Máme tu například pohodového kamaráda, oddanou kolegyni nebo oduševnělou přítelkyni.

i-origins-michael-pitt

Hlavní role se zhostil ten méně známý Pitt, Michael. Ten na sebe upozornil především ztvárněním Jimmyho Darmodyho v seriálu Impérium – Mafie v Atlantic city, vidět jsme ho mohli také ve Funny Games USA nebo Posledních dnech. Jeho racionálně založený, avšak také mládím stále trpící Ian je určitě nejzajímavější postavou filmu. Z plátna ani na chvíli nezmizí, to ale v tomto případě není na škodu. Pitt zvládl svou práci dobře a dokazuje, že by si v Hollywoodu zasloužil více prostoru. Sofii zahrála španělská herečka Astrid Berges-Frisbey, která zatím moc známá není. Diváci si jí mohou pamatovat ze čtvrtého dílů pirátské ságy, Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna. Roli spontánní femme fatale s naivními sklony zvládla obstojně, i když za svým hereckým kolegou Pittem trochu zaostávala. Brit Marling (Jiná země) zpodobnila (nejen) Ianovu kolegyni Karen. S jejím klidem, rozvážností a neopětovanou láskou budete soucítit. Fanoušky čím dál víc populárnějších Živých mrtvých zajisté potěší angažmá Stevena Yeuna. Ten moc prostoru v tomto snímku nedostal, ale role sympaťáka mu seděla.

Hudbu složil Markus Förderer a je nutné podoktnout, že jeho práce zas tak nevyniká. Melodie jsou bezvýrazné a za chvíli si ani na ně nevzpomenete.

Verdikt:

Výchozí bod si hraje na něco, co není. Snaží se být intelektuální podívanou, jejímž ústředním motivem je boj víry a vědy a myšlenka, zda existuje nějaká nadpozemská entita, jakou je Bůh. Zdlouhavost a charakterová plochost však zabraňují tomu, aby tento snímek vynikal nad svou konkurencí. Lehký nadprůměr

  • Výchozí bod / I Origins
  • Stopáž: 107 minut
  • Režie: Mike Cahill
  • Scénář: Mike Cahill
  • Kamera: Markus Förderer
  • Hrají: Michael Pitt, Brit Marling, Astrid Berges-Frisbey, Archie Panjabi, Charles W. Gray, Cara Seymour, William Mapother, Steven Yeun, Rhonda Ayers a další
  • Hodnocení: 65%
Sdílejte

ZANECHAT ODPOVĚĎ