Recenze: 10 pravidel jak sbalit holku (2014)

Obrazor.cz26.3.20140

    Teenagerských komedií je u nás poskrovnu a s každým novým počinem přichází naděje, že bude tento žánr obohacen o zajímavou podívanou. Nemusí být nutně „hodnotnější“ než ty předchozí, to po snímcích pro mládež ani nikdo nechce, stačí jen dostatečně primitivní nápad natažený do příslušné stopáže. O nic jiného než o jednoduché téma s mírnými dějovými odbočkami se skoro nikdy nejedná, a tak je třeba to brát. To ví i Karel Janák. V komediích pro teenagery se doslova našel, což je zcela v pořádku, protože se jedná v případě české produkce o nedostatkové zboží. Taktéž nevadí, že 10 pravidel jak sbalit holku je pouze českým remakem italského filmu 10 regole per fare innamorare natočeného Cristianem Bortonem a většina vybraných herců dokonce vzhledově kopíruje italské kolegy. Navíc je 10 pravidel zatím nejlepší Janákovou komedií vůbec už kvůli tomu, že se vyvaroval zbytečných rádoby trapně vtipných okamžiků, jimiž jsou především Snowboarďáci, Rafťáci a Ro(c)k podvraťáků vyhnáni do extrému. Víceméně.

    Plakát k filmu 10 pravidel jak sbalit holku

    Plakát k filmu 10 pravidel jak sbalit holku

    Mohlo se jednat o svěží nenáročný remake. (Ne)náročnost již byla avizována, horší už je to jenom se spojením „svěží remake“. Film 10 pravidel jak sbalit holku měl rozhodně na to být lepší variantou předlohy, ale vyšel z toho trochu rozpačitý a nedotažený výsledek. Proč tomu tak je, napoví překvapivě deset důvodů, díky kterým se ze „svěžího remaku“ stala jedna „velká křeč“. Protože mají dámy přednost, jako první se zaměříme na hlavní hrdinku Stephanie (Kristina Svarinská). Každá filmová postava je scénáristický konstrukt s vlastním charakterem. V případě Stephanie se jedná o konstrukt v konstruktu. Je to sice vymyšlená svébytná entita, ale veškeré indicie určující její osobnost se dozvídáme z druhé ruky přes první balící pravidlo, kterým je „lovec musí poznat kořist“. Dále však její vlastní sebeurčení není nijak rozvíjeno a nelze než souhlasit s naším předním šovinistou Josefem Hausmannem, že žena je jenom tělo, které muž potřebuje, když se mu chce. Nebo vlastně ne, protože ani to tělo tam není kdovíjak ukázáno. To děvče není skryté ošklivé káčátko jako v Deníku princezny ani super bitch v Protivných sprostých holkách či v Žábě k zulíbání. Není totiž ničím určená než tím, co jí přisoudí okolí. A tak je s podivem, do koho/čeho se hlavní hrdina zamiloval a proč by vůbec chtěl milovat někoho, kdo má zcela jiné zájmy než on, ba některé koníčky, k nimž patří hraní tenisu, dokonce nesnáší. Ale cesty těla, pardon lásky, jsou nevyzpytatelné.

    Druhý důvod ke křečovitosti nastává s mužským hlavním hrdinou Markem (Matouš Ruml), který má s identitou opačný problém, než Stephanie. Zajímá se o astrologii, astronomii, astrofyziku, mluví čínsky, hraje na kytaru a učí se rychle nové věci. Není tedy on ten dokonalý místo ní? Kde se stala chyba? Navíc zjistíme, že je i navýsost tolerantní, což souvisí s důvodem číslo tři, kterým jsou nemožní spolubydlící. Stává se nepsaným pravidlem, že doprovodem (anti)zoufalce musí být hulič, suverén a dívka. Ta bývá nejlépe nemožná nebo nehezká, aby hlavní hrdinku nezastínila, ale také dostatečně přátelská, aby reprezentovala ženskou variantu parťáka pro všechno. Na trojku se vine důvod číslo čtyři a tím je rétorika mládeže. Těžko říct, nakolik jsou dialogy uvěřitelné, ale rozjímání nad schováním marihuany, trapné chování na večírku a klišovité sdělování vzájemné náklonnosti k nim nepatří. Pátým důvodem je snaha zalíbit se divákům prostřednictvím známé tváře, která má být jedním z lákadel filmu. V tomto případě vstává z popela opět Miroslav Donutil jako Markův otec, který tak trochu popírá fakt, že 10 pravidel je určeno primárně mládeži. Podle režiséra „působí přísně, dovede být zábavný, má smysl pro humor…“, ale to je vždy a všude a tady je to jenom lepší varianta Cyrila z Románu pro muže. Donutil však představuje recyklovanou kvalitu, která se stává výjimkou potvrzující pravidlo, takže se možná o nosný důvod ani nejedná.

    Název filmu začíná 10 pravidel, ale řeší se jich jenom osm, přičemž nejzajímavější pravidla 7. líbací a 8. postelové jsou drze vynechána. Sedmičku má zřejmě nahradit závěrečná líbačka, podobná té ve filmu Nepolíbená nebo v čemkoliv jiném, co má končit happy endem. Kolem pravidel se vše točí, ale poměrně rychle se vyčerpají a není kde brát, a tak se od tohoto šestého důvodu potvrzujícího celkovou nefunkčnost snímku dostáváme k sedmému a osmému. Tím je načasování scén a hudba. Správný timing, kdy se má něco stát, trpí nešvarem předznamenání. Zřejmé je to ve scéně s čistícím vozem i při vytahování Stephanie z jezera. Co se má stát, stane se, ale není to napínavé ani překvapivé. Navíc scény říkající si vyloženě o parodický hudební podkres, jako je ta, kdy se Donutil vytasí s pravidly, zůstávají hluché. Předposledním důvodem u této komedie je paradoxně absence gradujícího humoru. Veškeré vtipy zůstávají na půli cesty a působí nedotaženě, ne-li rozpačitě. Desátý důvod pak koresponduje s desátým pravidlem, které zní: „Když ti dá holka košem, rychle zapomeň.“ Tím je předznamenán i osud filmu – rychle se na něho zapomene, což je vlastně u komedie trochu smutné, i když byli nakonec všichni šťastní.

    • 10 pravidel jak sbalit holku
    • Trailer
    • Komedie
    • Stopáž: 100 minut
    • Režie: Karel Janák
    • Scénář: Karel Janák, Fausto Brizzi (původní scénář), Cristiano Bortone (původní scénář)
    • Hrají: Matouš Ruml, Jan Dolanský, Jakub Prachař, Miroslav Donutil, Tereza Nvotová, Petr Buchta, Kristína Svarinská, Alena Mudrová, Gérard Robert Gratadour, Radim Uzel, Ladislav Županič a další
    • Obrazor.cz – Filmový a televizní obrazor
    • Autor recenze: Ilona Podivínská