Skyfall - Banner

Skyfall: James Bond je zpátky!

Krátký dialog, který shrnuje celé nejnovější Bondovo dobrodružství. Indicií byla už úvodní píseň od Adele, která se po rockovější Another way to die nebo po přetechnizované Die another day vrací k pomalejším klasickým Bond songs s nádechem jazzu a šansonu. Navíc Skyfall se do kin uvádí k 50. výročí od prvního filmu Dr. No, a tak není divu, že film se vrací k základům ve více než jednom směru.

M: „Kam jdeme?“

Bond: „Zpátky v čase“


Bondovky s Danielem Craigem zatřásly bondovským světem, když celou sérii „restartovaly“ a na počátku Casina James Bond dostal označení 007 – „licence to kill“ (povolení zabíjet).  V tu chvíli se ještě nebylo zapotřebí pozastavovat nad tím, jak to bude fungovat se zbytkem série, protože v Casinu i Quantum of Solace bylo minimum návaznosti a odkazů (samozřejmě vyjma martini a představovací repliky).  Skyfall ale jde „zpátky v čase“. Navíc se definitivně dozvíme, že „James Bond“ není žádné krycí jméno, ale skutečné civilní jméno postavy. Což je ale to nejmenší, zmatek může přinést postava M hraná Judi Dench, která nařizovala jak Bondovi-Brosnanovi, tak v sérii zůstala i pro Bonda-Craiga. A co teprve narážky jako slavný Aston Martin DB5, který Sean Connery proháněl v Goldfingerovi?  Že je to ten samý, co vyhrál Bond v Casinu? To měl Dimitros v auťáku zabudované katapultovací červené tlačítko a zbraně?  To asi ne. A podobných odkazů na předchozí filmy je tu nespočet (viz varování od Q, aby Bond vrátil vybavení v jednom kuse). A to nemluvě o nástupu Moneypenny. Ale zároveň se to všechno odehrává v moderním Londýně, a ačkoli je to „sci-fi“, je to mnohem uvěřitelnější než vesmírná základna skrytá pod falešným jezerem v sopce.

Takovéto otázky by fanoušek mohl řešit do nekonečna – záleží na nich ale vůbec? U takové série, jako je „James Bond“ (který jiný fenomén má 23 filmů a plány do blízké budoucnosti natočit minimálně dva další filmy?) už se snad nedá žádná návaznost řešit. Mění se herci, režiséři, skladatelé hudby a především to nejdůležitější – mění se publikum. Nad čím žasli diváci v 60. letech se dneska jen smějeme a bavíme a přijde nám těžko uvěřitelné, že tenkrát to bylo bráno zcela jinak.  A tak bych všem radila, aby nic z výše zmíněného neřešili a jen se bavili a zkoušeli pochytit, co nejvíce narážek. Výhodou je, že spoustu vtipů pochopí i ten, kdo předchozí filmy neviděl (ano, hláškující Bond al á Connery je konečně zpátky), ale divák, který viděl předchozí filmy si může užívat a testovat své znalosti předchozích filmů.

Skyfall se v mnohém vrací zpátky a je víc „bondovější“ než Casino a Quantum dohromady, ale pořád to není ten Bond ze šedesátek. A to jen z jednoho důvodu. Ústřední zápletka Skyfall se netýká zachraňování světa před pošahaným zločincem hrajícím si s nukleárními zbraněmi, nicméně je mnohem více komornější a týká se především vztahu M (Judi Dench) a agentů, zde zejména tedy 007 (Daniel Craig). Vzpomínám si na tiskovku s Judi Dench v Karlových Varech, kdy nám vyprávěla o tom, jak jednoho dne u ní zazvonil zvonek a za dveřmi byl agent s bodyguardy a v zabezpečeném kufříku nesl scénář k filmu. Skoro to celé znělo jako Top Secret mise, protože ani tehdy nemohla nic prozradit, snad jen to, že v novém filmu bude mít její postava M větší prostor než v jakémkoli jiném Bondovi. A je tomu opravdu tak. Hlavními tématy filmu je loayalita nejen k Anglii, ale i ke svému zaměstnavateli, popřípadě zaměstnancům.

Volba režiséra mě zaujala hned po oznámení – Sam Mendes? To je ten dramatický borec, co dostal Oscara za Americkou krásu, svou (ex)manželku Kate Winslet vyburcoval k jednomu z jejích nejlepších výkonů v (díky Předčítači opomínanému) Nouzovém východu a zkrátka točí především dramata a navíc v americkém prostředí (ačkoliv je tedy Angličan)? Ten Sam Mendes? Má točit Bonda? To vysvětluje tu skromnější zápletku i výběr hudebního skladatele – Thomase Newmana. Ale Bond bez honiček a rvaček by přece nebyl Bond. Dobrá zpráva pro všechny: žádný strachy. Sam Mendes je borec a odteď nejen na konverzační dramata, ale on s přehledem zvládne i honičku po Istanbulu, rvačku na vlaku, atentát u soudu – zkrátka i prvotřídní akci. A navíc na plátno přivedl jednoho z nejnezapomenutelnějších záporáků vůbec. Velké díky za to samozřejmě platí jeho představiteli – Javieru Bardemovi. Ten chlápek si podobně odporné role užívá až neskutečným způsobem (pro nás je to dobře, kdoví jak pro Penelope Cruz). Jeho blonďatý Silva je ve svém minimalismu mnohem děsivější než celý SPECTRE dohromady. Silva patří mezi záporáky jako je Joker nebo Hans Landa – užijete si každou vteřinu jejich perfomance, ale Vás až děsivě může mrazit, jak mocné výhružky se skrývají za jeho lehkomyslnými narážkami a vtipy.

Dříve jsem psala, že tento film je víc bondovitější než Casino nebo Quantum. Je. Ale upřímně – myslíte, že je ještě možné na plátna kin přivést pravý Bond film, tak jako před 50 lety? Proč s každým novým Bond filmem čekáme jak moc Bond to bude a stále to srovnáváme s Connerym, popř. Moorem? Nevede to tak trochu do sentimentality, která by novým filmům spíš uškodila než pomohla? Podle mě se Bond stal tak úspěšným právě proto, že ve své době přinesl publiku to, co potřebovalo. A to dělá i Skyfall dneska. Inteligentní zápletka a akčňák, který, nebojím se tvrdit, by obstál i bez nálepky Bond. Ta nálepka už je tu jen jako bonus navíc, který přidává na prestiži – úvodní píseň, titulky, Bond girls, hlášky a konečně máme zpátky i Q a jeho vychytávky. Kdyby ale do kin pustili vývar z toho, co dnes každý opěvuje jako „to pravé Bond dobrodružství“, dočkali bychom se nejspíš jen zklamání. Publikum se mění. Bond se mění taky. Za to buďme vděčni a pojďme do kina užít si jízdu se vším všudy – Aston Martin, Heineken, tajná služba i sexy holky – a přestaňme se již zaobírat tím, jak božský Connery válcoval kdysi – před 50 lety.